LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Ira Levin

Ten báječný den

Kategorie: sci-fi - antiutopie

originální název: This Perfect Day
originál vyšel: 1970

vydání: Železný 1994; Knižní klub (web) 2011

odkazy: 1x [recenze]

Komentáře:

Dilvermoon  | ***** 27.09.2011 10:35

Ony ty antiutopie jsou si jistým způsobem podobné. Stát řídí všechny a všechno, totální kontrola a člověk je jen bezmocné kolečko ve stroji. Takže Zamjatin, Zajdel, Orwell, Huxley…a nebo třeba Ira Levin. Tato kniha mi připadá dost neprávem opomíjená. UniComp vše řídí, lidé dostávají pravidelné terapie, aby se jim utvrdil ten „správný“ názor na svět a společnost. Poté si pamatují vše, co bylo před terapií, ale případně jsou na mrtvici, co to proboha vyváděli nebo si mysleli za šílenosti, vždyť museli být „nemocní“. Terapie je vyléčila a pohoda. Vše je nalinkováno, UniComp sám umisťuje do zaměstnání, sám rozhoduje, kdy plodit a neplodit a vůbec paráda – není nutno přemýšlet. Lidé se sice nadšeně udávají, ale vnímají to jen jako pomoc nemocnému. Idylka…. První polovina románu mě úplně pohltila, popis společnosti a některých skutků „disidentů“ mě hodně bavil, zvláště boj Chipa (ofic. LiRM35M4419), který již od malička bojuje sám se sebou, mění sve názory podle toho, jestli terapie byla nebo jí ošidil. Druhá polovina je trochu jiná. Odehrává se většinou venku v přírodě a jinde na Zemi (ovšem se stejnými postavami), než první část. Je to akčnější, dobrodružnější, dojde i na ozbrojený boj. Kdyby šlo o náš normální svět, tak možná dám hodnocení mírně dolů, ale takto se jedná o dokreslování poměrů na Zemi v jakési přesně nespecifikované budoucnosti, takže beru. Jinak zeměpisně je to Země přesně naše, jen státy jako zkratky (ARG, RUS, FRA) a města čísly (FRA5241). Jsem celkově velmi spokojen a dávám plné hodnocení. Antiutopie prostě můžu a tahle mě v tom jen utvrdila. K překladu uvedu jen klasickou záležitost – když se během jedné stránky transformuje puška v pistoli a naopak, tak to svědčí o spěchu. Ale jinak se čte v pohodě.

Madam Brbla  | **** 11.01.2012 15:22

No nebyl by to báječný svět, ve kterém by si všichni byli podobní nejen vizuálně, ale také povahou a absencí osobního vlastnictví? Každý by umíral ve stejném věku jako ostatní, děti by se rodily pouze se svolením jediné nezpochybnitelné vrchnosti a také počet jmen by se zredukoval, ať je vše co nejrovnoprávnější. Nikdo by neměl důvod závidět, všichni by byli milí, usměvaví, ochotní pomáhat druhým i proti jejich vůli, výkonní v přidělené práci. Ke spokojenosti by jim stačila pravidelná strava (suchary), čistý oděv (všichni stejný, maximálně barevně odlišený podle profesí), pravidelný TV program a pravidelný sobotní sex… Žádné rozpory, žádné remcání, žádné války, žádná zločinnost, prostě poslušná, mírumilovná společnost členů bez jakýchkoliv sobeckých ambicí. Nezní to nádherně?:-) Stačí jeden superpočítač + nějaká ta terapie s využitím chemických látek a máme tady báječnou EUtopii!

Románem nás provází postava Chipa, vlastním jménem Li, poněkud kazového jedince (má jedno oko zelené); krátce nahlédneme do jeho dětství, poznáme události a osobnosti, co jej do budoucna ovlivní. Občas mě v průběhu čtení některé okolnosti dráždily svou nelogičností, ale většinou autor dokázal tyto nesrovnalosti v pozdějších fázích uspokojivě zdůvodnit. Sem-tam bych pana Levina přibrzdila a dožadovala se menší stručnosti, jinde bych preferovala ubrat, závěr mě svým pojetím trochu zklamal a vydání z roku 1994 obsahuje pár redakčních kopanců, přesto můžu „Ten báječný den“ s čistým svědomím doporučit všem příznivcům (nejen) sci-fi literatury. Zvláště první polovina byla dechberoucí a objevování zákonitostí tohoto světa jsem si užívala. 81%

Clarice  | ***** 21.06.2020 23:16

Přísahám, že jsem tuhle obálku už x krát viděla a nechápu, jak to, že to nemám v knihovně. Poslouchala jsem výborně načtené audio. Krom zmiňovaného 1984 jsem se nemohla ubránit s podobnostmi s růzmými filmy – Loganův útěk, Ostrov, tamten, co mi jeho název právě vypadl…

Prostě je to skvělý příběh. Sci-fi, přesto reálný. To se mi na nich líbí. Mají hloubku, myšlenku, poselství, přirozenou akci, hromadu citů a bezcitnosti. Ukazují lidi v jejich přirozenosti a na nic si nehrají.