kniha » Tři stigmata Palmera Eldritche
v Top10 5 | chce si přečíst 2 | má v knihovně 89
hodnotilo: 76
81%
Tři stigmata Palmera Eldritche Více vydání = více obálek.

Philip K. Dick

Tři stigmata Palmera Eldritche

Kategorie: sci-fi

originální název: The Three Stigmata of Palmer Eldritch
originál vyšel: 1965

vydání: Laser 1994; Argo (web) 2011

odkazy: 1x [recenze]



Komentáře:
rock.chick  | ****1/2 19.11.2006 14:19

Dokonalá kniha.. Jakmile si začnete myslet, že už to chápete objeví se zase něco, co vás naprosto zmate :) To ale neznamená, že nemá cenu to číst, právě naopak. Vžít se do světa osadníků je naprosto úžasný pocit, zvlášť ještě když si dáte nějakou tu fiktivní drogu… Příběh je zase zkrátka geniální, jak bývá u Mistra Dicka zvykem… ale čtení je to opravdu složité… 90% PS: Když to někdo pochopíte, ozvěte se! ;) (to byl vtip…)

Lucc  | **** 25.03.2010 16:20

Stydím se to přiznat, ale tato kniha byla má první opravdová dickovina (psáno 03/2010). Předtím, ač jsem měl koupeno od mistra téměř vše, co vyšlo, jsem četl jen povídky, Neteleportovaného muže a obligátního Blade Runnera. Dle různých indícií jsem věděl, do čeho zhruba jdu, ale nakonec mi připravenost byla na nic. Tahle kniha je totiž tak nemožně napsaná, plochá a nelogická, že mě totálně odrovnala. Je naprosto plná zmaru, nejistoty a vůlí neovládaného jednání postav, které jakoby nejsou lidmi. Nevím, zda to byl záměr nebo je to důsledek toho, že byl Dick při psaní sjetej (což asi byl). V každém případě četba tohole díla není vůbec lehká a s každým dalším kotrmelcem v realitě jsem se propadal víc a víc do apatie, až jsem sám na sobě zažíval pasivitu a defétismus Barneyho Mayersona. Takže result: kniha se v první polovině tváří celkem nudně a bezzubě, ale v druhé vás odrovná spolehlivě jako půlčák rumu na tři ibáče. Je napsaná mizerně, ale číst ji je zážitek. Ne zrovna moc hezký a příjemný, ale zážitek to je.

Methat  | *** 28.06.2011 17:22

Tak, za mnou je moja prvá Dickovka a pocity sú úplne domiešané. Neviem, čo si mám z toho konca myslieť. Túto knihu si asi treba viackrát prečítať, no do druhého čítania sa mi nechce. Príbeh knihy ako keby ani neexistoval, sledujeme pár postáv, ktoré sa od seba odlišujú len postavením a menom, vadili mi viaceré nelogickosti a naozaj som si pripadal ako keby som bol nadrogovaný a občas sa mi pri nudnejších pasážach začali v hlave vytvárať obrazy deja-vu(možno to malo za následok aj to, že som, popri pauze v čítaní, pozeral film Pán Nikto – trochu podoby tam bolo). Možno bol sám Dick nafetovaný a zdrogovaný, keď to tak ukončil, ako to ukončil. Ja som si koniec a celú ilúziu knihy vysvetlil po svojom. A že tých koncov a vysvetlení môže byť táák veľa…

Muž se před ním zakolébal na útlých nožkách a zároveň se hrabal v kapsách, jako kdyby ho svědil nějaký mikroorganizmus, jehož příživnické vlastnosti přečkaly zkoušku ćasem.

The_Star_Rover  | ***** 27.05.2013 23:04

Psycho? Ano. Dokonalost, ujíždím na téhle knížce a celkově na Dickovi, stejně jako postavy jeho románů. Podrobnější komentář doplním po třetím přečtení. :-)

jirikk  | ***** 25.12.2013 08:38

Esence všeho, co dělá Dicka Dickem – drogy, halucinace, fiktivní realita, dodělávajíci země, kolonizace Marsu, božství… měli jsme v tuzemsku kdysi dávno na Dicka štěstí – mezi prvními vydanými překlady byly dva zásadní romány, Muž z vysokého zámku a právě Eldritch – od té doby jsem věrným fanouškem PKD a přestože se těmto dvěma dílům v další tvorbě už dokázal většinou přinejlepším pouze přiblížit, mám jeho knihy načtené komplet. Tři stigmata jsou mojí srdcovou záležitostí a dnes skoro po dvaceti letech už i nostalgickou vzpomínkou.

LUGH  | ***** 02.08.2015 21:45

Tohle je směs všech Dickovských ingrediencí a vznikl z toho dost složitý a chutný guláš. Neskutečná mysl podivínského génia z tohoto textu vyčumuje na každé stránce. Tuhle knihu asi každý nepochopí.

Dilvermoon  | ****1/2 29.10.2017 17:26

Dick má knihy různého stupně podivnosti a pro mě patří tato do toho nejvyššího. A současně patří do toho nejlepšího a „nejDickovatěj­šího“. Děj se odehrává na několika tělesech Sluneční soustavy a i Proxima Centauri hraje roli. Hybatelem děje jsou dvě navzájem si konkurující oblbující látky. Co je ještě celkem neškodná úniková hra a co už něco přesahující chápaní a realitu? PKD si s námi opět kvalitně hraje a opět mu to vychází. V některých komentářích se vyskyuje názor, že autor musel bejt sjetej. Jeho drogová situace se sice trochu nafukuje, ale ano. Byla. Ovšem nemyslím si, že jeho knihy jsou jejím produktem. Prostě to byl výborný autor s fantazií, kterou možná z těchto stavů někdy čerpal. Ale že by tvořil přímo v rauši, to nepředpokládám.

louza  | **** 15.03.2019 22:17

Zpočátku na Dicka velmi přehledný román s několika málo snadno podchytitelnými postavami. I propriety jsou tradiční. Umírající přehřátá země deportuje přelidněné obyvatelstvo takřka násilně na jiné planety, kde se osadníci místo rozvoje utápí v drogách, které jim umožňují požívat náhražky životů v prostředí, které již neexistuje. Odkudsi z okraje vesmíru do tohoto světa mizérie přichází dávno nezvěstný dobrodruh Palmer Eldritch přinášející novou drogu otevírající zcela nové hranice možností. Nemůže to mít ale nějaký háček? Příběh se po půlce láme do infernálního realitního masakru, kde se vnořují reality do realit a rozklíčovat co se vlastně děje je pro hrdiny stejně nemožné jako pro čtenáře. Přesto Dick všechen ten bordel ke konci srozumitelně uzavře a zásadní otázky zodpoví. I když při tom občas zabředne do gnostické polemiky se sebou samým. Z hlediska žánru dost raritní román, který je divný dokonce i na Dicka. Hodnocení je s rezervou, protože tohle je jasně na hlubší studium. Jedno přečtení moc nestačí.



WebArchiv - archiv českého webu