LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Guy Gavriel Kay

Záře dávno pohaslá

Kategorie: fantasy

originální název: A Brightness Long Ago
originál vyšel: 2019

vydání: Laser (Euromedia Group) 2023

Komentáře:

trudoš  | **** 29.10.2023 13:17

Román nás vrací do světa Plavby do Sarantia a Pána císařů, jen posunutý o pár století vpřed a zasazený do doby ne nepodobné éře italských válek. To, že přitom autor čerpá z historie, neznamená, že by si zjednodušoval práci. Známé události zde hrají doprovodnou roli a díky minimu fantastiky působí vyprávění natolik věrohodně, až máte pocit, že právě tohle jsou ty pravé dějiny. Guy Gavriel Kay má navíc schopnost hrát si s různorodým vystupováním postav, měnit styl mluvy, zachovávat dobové reálie a završit to atmosférou hodnou rytířského románu. Přitom se paradoxně drží dál od velkých bitev či podivuhodné fauny a flory. Zápletka je tak povzdechem nad zanikající dobou, nepřiznanou romancí, v níž láska umírá dřív násilnou smrtí, než že by se dočkala šťastného konce. Ostatně, poslední stránky mění charakter příběhu, když z vedlejšího motivu udělají ústřední. Tah, na kterém by začátečník pohořel, ale spisovatel Kayova formátu z něj udělá melodramatickou tečku, jež dodá celku na dokonalosti.

jethro.tull  | ****1/2 17.01.2026 21:45

Nádherně podaný příběh odehrávající se v jakési alternativní Itálii v období renesance. Guy Gavriel Kay ve své knize vytvořil paralelní svět, který se s naším světem nemusí nutně překrývat. Už dva měsíce na obloze mají čtenáře upozornit, že se jedná o jiný svět. Přesto mě bavilo hledat a nacházet paralely s naším světem. Například mapa v knize poskytuje přibližný návod, co se týče zeměpisných reálií. Bischio by tedy v našem světě mohla být Siena (koňské dostihy). A Firenta by mohla představovat Florencii (it. Firenze), odvěkého rivala Sieny. V Seresse je možné vidět Benátky (město na vodě), v Rhodiu zase Řím (papežský stát) atd. Daleko důležitější než hledání paralel je však silný příběh Kayova románu, který by fungoval i bez tohoto základu renesanční Itálie 15. století. Naprosto mě uchvátil popis Palia (v knize se samozřejmě tento název nevyskytuje, hovoří se pouze o závodu koní) v jakési alternativní Sieně (zde město Bischio), kde spolu soupeří contrade, městské čtvrti. Popis těchto koňských dostihů působil neobyčejně živě a poutavě, navíc byl příběh související s tímto závodem nesmírně napínavý. V současnosti (ale už od roku 1657) závodí v Palio di Siena neosedlaní koně. V závodě v Bischiu hraje naopak sedlo koně důležitou roli. Přidělování koní do contrade losem bylo zavedeno až v roce 1676. V našem příběhu jsou jezdci losem přidělováni k jednotlivým čtvrtím a těmto čtvrtím opět losem jsou určeni koně. Kdyby se příběh odehrával v historii našeho světa, děj by byl zasazen do doby před těmito daty a pak by přiřazení koní losem nebylo možné. Ale Guy Gavriel Kay nepíše historický román, i když z historie poučeně čerpá užitečné informace pro svůj příběh. A dělá to opravdu mistrovsky. „Z minulosti můžeme získat zpátky jen část. A někdy to stačí…“

jirikk  | ***1/2 12.05.2026 20:57

Já si prostě nemůžu pomoct, ale Kay pro mě nějak ztratil dech, jsem jeho romány stále méně přesvědčen. Zase dostáváme pseudohistorii inspirovanou skutečnými dějinami, v tomhle případě opět hlavně těmi italskými. Autor zdánlivě dělá všechno správně, přesto prostě už alespoň ve mně nedokáže zažehnout ten správný oheň jako kdysi. Pokud by se po skvělé Tiganě na podobný mustr vykašlal, tak by možná svět fantastiky až tak neochudil. S výjimkou velice zajímavého Pod nebesy a nadějné, byť poněkud nedopečené Ysabel, servíruje variace vytvořené stále podle stejného vzorce, což se mi během let poněkud ochodilo. Navíc prostě nedokážu nesrovnávat s nedávno přeloženou Navolou, která je zasazena do hodně podobného prostředí. Bacigalupi se nebojí ve dvou třetinách příběhu vše naprosto převrátit na hlavu, smést figurky i žánrová pravidla ze stolu a nechat očarovaného čtenáře lapat až do konce románu po dechu. Kay se sice zdánlivě snaží o něco podobného (poměrně nečekané úmrtí jedné z ústředních postav), zdaleka se mu ale nedaří dosáhnout podobného účinku, vše se spíš tak nějak rozplizne do ztracena, autorovu patosu nedokážu úplně uvěřit. Román samozřejmě není podprůměrný, nicméně v mých očích potvrzuje spíš sestupnou tendenci tvorby G. G. Kaye.