LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Robert Silverberg

Umírat v nitru

Kategorie: sci-fi

originální název: Dying Inside
originál vyšel: 07/1972

vydání: Laser 1994; Laser-books (web) 2009

odkazy: 4x [recenze]

Komentáře:

x0cht  | **** 08.01.2010 11:11

David Selig je troska. Přestože má vyjímečnou schopnost číst myšlenky ostatních lidí, není jí za celý svůj život schopen pořádně využít nebo se s ní naučit „normálně“ žít. Věkem jeho schopnosti slábnou a už mu nezbývá než vzpomínat na lepší časy.

Psychologií nabytá kniha odhaluje život hrdiny od dětství plného strachu z odhalení, přes mládí s nenaplněnými vztahy ovlivněnými jeho schopnostmi až po střední věk prožitý už jen se skomírajícími schopnostmi a neúspěchy mládí. Hluboký pohled do osobnosti Davida Seliga je rozhodně zajímavým počtením. Autor nám předkládá postavu ovlivněnou svým okolím do takové míry, že se částečně za svojí vyjímečnou schopnost stydí. To jeho osobnost zdeformuje do podoby sebelitujícího voayera, který se v podstatě stane závislým na mimosmyslovém prožitku a když jeho schopnosti zmizí připadá si neúplný.

Ještě bych zmínil, že z knihy je silně cítit období sexuální revoluce a tudíž se připravte na rozbor sexuálního života hlavního hrdiny. :)

KainIX  | ***** 02.02.2010 22:25

Během čtení jsem si myslel, že dám knize 4*, po dočtení ale dávám plný počet. Proč? Nemám toho ze sci-fi načteno moc, ale považuji tuto knihu za naprosto výjimečnou (a to, co jsem o ní na webu vyčetl mi dává jen za pravdu). Nečetl jsem ani nic dalšího od Silverberga, ale podlé této knihy na mě autor působí jak nadmíru inteligentní, snad i geniální člověk s obrovskými znalostmi nejen z oblasti literatury, ale i hudby, psychologie, fyziky a politiky. Podobně na mne působí i hlavní hrdina tohoto románu, telepat David Selig. Je to velmi sečtělý a inteligentní muž, který se se svou zvláštní schopností snaží od mala vyrovnat a sžít. Telepatie je pro něj jako 6. smysl, který mu pomáhá zkoumat lidi kolem sebe a vytvářet si tak na ně názor. Přestože se tento „dar“ může někomu jevit jako obrovské plus, pro Davida je to spíše mínus, které mu nedovoluje navázat žádný pořádný vztah, ani partnerský, ani přátelský. Jak o svou schopnost pomalu přichází, je to pro něj, jako by přicházel o zrak; zdá se najednou křehký a zranitelný, ale na druhou stranu jej to činí více lidským, než byl kdy dříve.

To, co pro mě činí knihu výjimečnou je opravdu nezvyklý způsob vyprávění, kdy autor vypráví chvíli ze současnosti, chvíli z minulosti, chvíli popisuje Davida z pohledu třetí osoby, chvíli z jeho vlastního pohledu a aby toho nebylo málo, mění i styl vyprávění. V některých situacích autor popisuje sled myšlenek hlavního hrdiny, což neuvěřitelně vtahuje čtenáře do děje. Tento poněkud netypický styl vyprávění je bohužel i (jedinou) slabinou. Každé začítání se do děje bylo trochu bolestivé a každé nucené odložení knihy o to bolestivější. Proto doporučuji vyčlenit si den dva klidu a přečíst knihu na jeden zátah. Další věcí, která se mi na knize líbila je krásný konec, který snad ani nemohl být lepší, a také atmosféra konce 60. let, kdy se děj knihy odehrává – hippies, drogy, sexuální revoluce.

Lehce rušivé mi pak přislo autorovo soustředění se na sex. Občas jsem měl pocit, že tam spí každý s každým a když někdo od někoho odejde, tak nejlepsím lékem na zlomené srdce je vyspat se s někým jiným. Ale kdo ví, možná to tak v těch 60. letech v Americe opravdu bylo.

Lucc  | ****1/2 02.05.2010 20:44

Tohle je kniha, kde můžete anotaci stoprocentně věřit. Jedna z mála, což?

louza  | **** 18.02.2011 10:53

Umírat v nitru je progresivní kniha. A to nejen k datu svého vzniku. Oproti všem vesmírným přeborníkům typu Asimova a Clarkea se Silverberg drží překvapivě při zemi. Celý román je vlastně velice realistickou sondou do duše člověka se schopností číst myšlenky. Z knihy je hodně znát uvolněný autorův přístup, kdy se nenechává svázat lineárním stylem vyprávění. Hrdinovu osobnost poznáváme postupně z jeho vlastních vzpomínek. Silverberg se však neomezuje jen na hlavního hrdinu. Stejným dílem se věnuje i dění kolem něj a zasazuje ho do společnosti let šedesátých. Paradoxně tak v mých očích psaním o přítomnosti dosáhl více než všichni jeho soukmenovci dohromady. Vždyť co může být v době internetu a masmédií víc sci-fi, než atmosféra ameriky 60. let?

lenivec  | *1/2 01.10.2013 13:55

Je to ďalším dôkazom autorovej všestrannosti. Ak si dobre spomínam knižka bola v deväťdesiatich rokoch dosť hypovaná. Mňa však viac navnadilo meno autora, preto prišlo veľké sklamanie. Dejovo veľmi jednoduchý príbeh s nezaujímavou postavou s nevšedným problémom. (Strácanie telepatie.) Po prečítaní Brunnerovho Telepata som zistil, že knihe som troška krivdil. Preto dávam 3/10.