Greg Egan
Úzkost
Kategorie: sci-fi - hard sci-fi
originální název: Distress
originál vyšel: 12/1995
odkazy: 1x [recenze]
- Komentáře:
-
Lucc | ***** 27.11.2021 18:18
Egan je jako zjevení. Technicky, vědecky i filozoficky vybroušený román psaný někým, kdo umí psát. :-o Ani po 26 letech od originálního vydání jsem necítil, že by se v něčem nějak zvlášť seknul, a to se román odehrává někdy po půli 21. století. Možná poctivě vzato netrefil směřování žurnalistiky a to, do jak manipulativní a lživé vědecké stoupy a jak rychle může vůbec svět zajít (viz poslední 2 roky, obzvláště v jeho rodné Austrálii), ale to se ve scifi stává i největším vizionářům. V tom, o čem píše hlavně, což je teorie všeho, čili pro laika vysoce abstraktní fyzika dokazovaná podobně drsnou matematikou a dotýkající se filosofie, v tom exceluje. K tomu přidává moudra o světě, lidské povaze, seriózní, ale do textu organicky včleněné informace o autismu, neurologii, genovém inženýrství a jednu či dvě tajné organizace, které chtějí zachránit svět. Nebo ho zničit? Těžko říct. Ale ano, v Úzkosti jde sice v prvním plánu o záchranu jedince, ale v druhém, méně čitelném, právě o záchranu světa-jak-ho-známe.
Přestože je text skutečně místy hard SF, neměl jsem větší problém se jím prokousat. Je velmi čtivý. Autor ví, kdy ubrat plyn s vědou a kdy naservírovat nějaký odstavec o lidech, světě, nějaké zajímavosti, která je sice vědecká, ale na téma, které táhne. Příběh je také poměrně akční. Všichni jsou sice až úzkostliví, co se týká zabití, jakoby na světě, který má 10 miliard obyvatel, měl lidský život cenu tisíce bitcoinů, ale akce a zvratů si užijete při čtení dost.
Na Úzkosti mě nejvíc fascinovala suverénní erudice autora. Já vlastně všechno, co mi při čtení připadalo nesmírně zajímavé, do několika dní zapomněl. On to ale nejen zná, ale fascinuje ho to a umí to vtělit do nabušeného románu! Také jsem kdysi nasával kdejakou informaci jako houba, ale od cca 26 let už jen zapomínám. Nejsem schopen se pro něco složitého nadchnout, nastudovat si to. Erudice a nadšení pro objevování u ostatních mne nepřestává udivovat. Musím před ním tiše smeknout. Snad mne tedy chápete. Obdivujeme přece vždy nejvíce to, čeho se nám samým nedostává.
Výborný překlad Petra Kotrleho (doufám, že dostal zaplaceno) je pečeť kvality na této famózní knize. Na jednom místě mi sice přišlo, že mely být miliardy místo milionů, ale to je jen piha krásy na dokonalé tváři knihy, v které mne zamrazil také jeden fragment, který o čtvrt století dřív dost přesně odkazoval na to, v jakých exkrementech se současný svět nachází dnes. O důvod víc si knihu přečíst. Opravdu stojí za to.
