Joe Haldeman
Věčný mír
série: Věčná válka
díl v sérii: 2
originální název: Forever Peace
originál vyšel: 10/1997
- Komentáře:
-
shpina | ** 09.01.2007 08:50
Hodně nepovedené pokračování skvělé věčné války
psykkoman | *** 19.12.2007 15:00Od tak ambiciózní a cenami ověnčené knihy jsem čekal daleko více. Zápletka války, která se tu odehrává, je tak absurdní, že zbavuje děj jakékoliv uvěřitelnosti. Napsaná je kniha velice dobře, čte se takřka sama, ale obsahuje řadu nelogičností a nedotažených záležitostí, děj působí schematicky. Fanatická organizace Enderů pak je zřejmě do knihy vložena jen pro její zdramatizování. Ještě že psychologie postav je alespoň jakž takž uvěřitelná. Nemůžu se zbavit dojmu, že Věčný mír mohl být daleko lepší a že byl asi napsán ve spěchu na popud nakladatele. Oproti výborné Věčné válce je horší ve všech směrech.
lenivec | *** 12.03.2009 22:24Ako autor sám uvádza nejedná sa o (priame) pokračovanie jeho románu Věčná válka. Aj keď spojitosti nevylučuje. Veď sa jedná o vojnový román, predpokladám, že mu pri tvorbe poslúžili zážitky z Vietnamskej vojny. Haldeman na rozdiel napríklad od Heinleina nie je zástancom vojenského života. Čo značne cítiť aj z celého románu a ako celok vojnu odmieta. V predchádzajúcom odstavci som použil slovo celok, aj keď román tak nepôsobí. Je tu zbadať chladný kalkul: V prvej polovici vykresliť život odvedencov, ale aj súkromie hlavnej postavy. V tejto časti si na nás autor pripravil zaujímavú vojnu a spoločnosť 21. Storočia (jednej bojujúcej strany). Autora treba pochváliť za technické riešenia, ktoré sú premyslené a vierohodné, ale ani to nestačí. Opisy z akcií a zo života vojakov ma nudili, našťastie v polovici románu nastáva zmena k lepšiemu. Haldeman v nás už ‚ukotvil‘ názor, že vojna je ‚zlá‘ a taká bude aj v budúcnosti. A preto prichádza z riešením humanizáciou, ktorá má zachrániť ľudstvo pred koncom vesmíru, ktorý môže nastať pri spustení projektu, ktorého sa zúčastňuje aj hlavná postava. A v tomto momente nastáva boj o čas a román sa mení na príjemný akčný román. Táto časť sa číta na jeden ťah. Večná škoda, že sme sa museli prelúskať cez prvú polovicu a sme obťažovaný snahou o čosi ‚hodnotnejšie.‘ Ešte jedna poznámka k druhej časti, dobrý dojem autor čiastočne zmiernil koncom, ktorý je zasa blábol v snahe dodať knihe čosi ‚viac.‘ Autor si zobral priveľké sústo (zmena ľudstva / ľudskosti) a nezvládol to. Na koniec by som sa dotkol obálky. V recenzii nie je potrebné písať o obálkach, ale táto je hrozná. Má ju na svedomí fušer, redaktor ktorý ju vybral. Sám o sebe je to pekný obrázok, ale tí dvaja vojaci vôbec nemajú nič spoločné s knihou. Výrazným rysom sú vojáčci a títo tomu nezodpovedajú.
BorgDog | *** 07.10.2010 05:02Problémem této knihy, jakkoliv dobře napsané, jsou – vedle faktu, že s „Věčnou válkou“ nemá absolutně nic společného a nechápu, proč je k ní řazena – tři hlavní body:
Za prvé: Absence logiky. Haldeman se místy až zoufale snaží spojit do souvislosti věci, mezi kterými žádná souvislost nejen není, ale často si přímo odporují. Hrozba plynoucí z výstavby urychlovače (mimochodem skutečná – ta teorie není výmyslem!) nijak nesouvisí s nutností humanizace a hrdinové se chovají zcela pitomě, když se pokouší nejprve zbavit všechny lidi schopnosti páchat násilí a teprve pak se vypořádat s vrahy za svými zády. Vede to až k nechtěně grotesknímu závěru, kde v kasárnách plných vojáků bojuje s elitní vražednicí jeden jediný muž prostě proto, že ten jediný ještě bojovat může.
Za druhé: Naprostá morální pomýlenost. Pokud se Robertu A. Heinleinovi vyčítá, že je válkou posedlý fašista, Haldeman předvádí, jak může zatemnit mozek pro změnu pacifismus. Celý projekt „humanizace,“ kterou hrdinové tajně rozjíždějí, není žádná spása lidstva. Je to prostě NÁSILNÝ ČIN ze kterého nemůže v konečném důsledku nic dobrého vzejít. Možná se jím odstraní „přímé násilí,“ ale ve výsledku si zlo jen najde méně rovné, ale o to nebezpečnější i zákeřnější cesty, než je válka. Žádnou jinou výhodu nepřinese – nemluvě o těch sto tisících lidech, kteří dožijí někde v rezervacích za ostnatým drátem jen proto, že jejich mozek tenhle skvělý „dar míru“ nepřijme. Má-li být konce všech válek dosaženo za tuto cenu, pak děkuji, nechci.
Za třetí: Vypočítavý alibismus. Samotná organizace Enderů toužících vyvolat konec světa je přitažená za vlasy. O tom, zda by něco takového opravdu mohlo vzniknout a dosáhnout moci, jakou v románu disponují, by se dalo silně pochybovat, ovšem zde jde spíš o demonstraci lidské násilné povahy. Ze stejného důvodu Haldeman čtenářům hezky krvavě servíruje řádění napůl šílené vražedkyně Jericho – nejde jen o efekt, ale hlavně o to, „dokázat“ čtenáři nezbytnost projektu humanizace. Jenže čím horší věci Jericho spáchá, tím víc k ní paradoxně lze cítit soucit, protože si uvědomíme, že ona je jen částečný viník, pouhý nástroj – a ti, kteří ten nástroj ovládají, si sami ruce nikdy neušpiní, humanizace se jich nedotkne.
Neodrazuji od čtení této knihy. Rozhodně je dobře napsaná a také místy pozoruhodně předvídavá hlavně co se týče strategie, vývoje budoucí vojenské techniky a mnoha dalších věcí. Pouze doporučuji se během čtení dobře zamyslet nad jejím obsahem.
