kniha » Věštkyně
chce si přečíst 1 | má v knihovně 27
hodnotilo: 15
81%
Koupit knihu:
Minotaur
Věštkyně

Mike Resnick

Věštkyně

série: Orákulum
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi

originální název: Soothsayer
originál vyšel: 11/1991

vydání: Brokilon (web) 1999

odkazy: 1x [recenze]


Komentáře:
shpina  | **** 18.04.2007 07:25

Hodně dobré dobrodružné čtení. 300 stran jsem zhltnul na jeden zátah. Příběh je, podobně jakou román Santiago, podán jako westernová space opera. Nijak extra nevybočuje z mantinelů daných těmito dvěma žánry, ale je zručně a téměř bezchybně napsán. Jedinou slabinou je samotná věštkyně-orákulum-prorok. Možnosti vidění budoucnosti jsou prostě tak obsáhlé, že jeden člověk nemůže využít v omezeném knižním rozsahu jejich potenciál. Takže se vám při čtení občas stane, že si řeknete – tady by to šlo řešit líp, tohle by ještě nezvládla, takhle by to bylo elegantnější apod. Nicméně to je problém, kterému se prostě při daném tématu nedalo vyhnout.

honajz  | **** 07.10.2011 10:22

Tohle je zvláštní knížka. V podstatě o ničem a občas blbá v tom předchozím slova smyslu, ale něčím hned na začátku upoutá a drží pozornost (s pár hluchými místy a pasážemi – přece jen těch kasin na mne bylo už moc), i když se tam vlastně nic moc jakoby neděje a v celé první půli nedojde k nějaké větší konfrontaci. Možná je to tou otázkou, zda holčička s vizemi budoucnosti je prostě holčička, nebo monstrum, zda jde o chladné kalkuly všech zúčastněných, nebo o hledání citu… Ano, možná to téma hledání citu, někde zasunuté na pozadí, z toho dělá nakonec tak dobré čtení. V tomhle mi to něčím připomíná Carrie.

Madam Brbla  | ***1/2 26.05.2016 17:42

Když zlodějka Myška při jedné „pracovní“ příležitosti nalezne v hotelovém pokoji zvláštní děvčátko, netuší, že jde o nesmírně cennou a pronásledovanou osůbku. A protože je Myška dost zabedněná, objevuje souvislosti na 300 stránkách knížky a čtenář se musí přizpůsobit jejímu tempu.
„Věštkyně“ je Resnickovo poměrně tradiční konverzační dobrodružství, příběhem nijak složitý western ze vzdálené budoucnosti, která ovšem nehýří popisem úchvatných technologií a bez ohledu na cestování mezi galaxiemi připomíná Divoký západ. Nezáleží, zda se postavy nacházejí v hornické kolonii nebo na planetě se zábavním průmyslem, všude se to hemží nájemnými zabijáky, lovci odměn a falešnými hráči s divnými přezdívkami, co mají naznačovat proslulost. Myška s malou Penelopou prchají, získávají i ztrácejí spojence, zdánlivě postrkovány událostmi… ale kdo ve skutečnosti tahá za nitky?
SPOILER: Způsob, jakým věštkyně manipulovala s realitou mi přišel chvílemi naprosto uhozený. Jedna věc je kýchnutím ovlivnit míchání karet, ale jakmile karty leží na stole, potom už kýchnutí postrádá logiku, což autorovi jako by nedocházelo.
Přes určité nedostatky: Myščinu nedovtipnost, (ne)fungování Penelopiných schopností, otravně časté zmínky o panenkách a celkovou (zřejmě záměrnou) naivitu, klade „Věštkyně“ dobré otázky k zamyšlení. Sledovat, kam Penelopa s věkem dojde, může být zajímavé. 70%



WebArchiv - archiv českého webu