LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Petr Jagoš

Vězni času

Kategorie: sci-fi

vydání: Netopejr 2003

odkazy: 1x [recenze]

Komentáře:

shpina  | **** 08.01.2007 11:16

Velice zajímavý počin. Autorův styl má velice blízko k poezii. Místy je kvůli tomu kniha trochu nepřehledná. Na druhou stranu skvěle odráží tísnivou atmosféru zmaru a bezmocnosti odsouzenců na planetě, kde je nemožné zestárnout a zemřít, na kterou se ale zapomělo a odsouzenci tak hledí vstříc tisícům let naprosté izolace na několika čtverečních kilometrech věznice uprostřed nehostinné planety.

avatar2  | *** 01.10.2007 20:57

Strašlivě depresivní věc. Příběh lidí odsouzených k doživotním nuceným pracem na pusté planetě, na které navíc jinak funguje čas a lidé tam nestárnou. Autor si dal dost práce s popisy psychických stavů vypravěče, což jsou myšlenky k uzoufání smutné a chmurné, a za to také srážím hodnocení. Ono jinak moc není za co srážet, protože kniha je formálně zvládnutá velmi dobře a vůbec nepůsobí začátečnicky. Přesto srážím ještě jednu hvězdičku – chápu, že autor chtěl nějak vyjádřit rozdíl ve výslovnosti mezi Američany a Evropany, ale proč ta američtina probůh musí znít jak ostravština? Nicméně se sníženým hodnocením nenechte odradit – máte-li rádi pochmurno, depresivno a akci, je to pro vás ta pravá volba.

Lmslaver  | ** 14.10.2008 12:28

Opravdu těžké čtení. Dvousty šedesáti dvěma stránkami textu plných zoufalých a depresivních myšlenek hlavního hrdiny jsem se prokousával k závěru a v jedné chvíli jsem si dokonce i přál ať už si ten zoufalec ustřelí pistolí hlavu a všemu je konec. Také mi vadilo neustálé nepřehledné přeskakování dějové linie, kdy se vždy až po několika větách orientujete o čem zrovna hlavní hrdina vypráví. Jediné pozitivum je námět příběhu o vzpouře ve vězení na nehostinné planetě a že v závěru příběh nabere konečně nějaký spád a situace se jeví přehlednější. Myslím že by se vše dalo zredukovat do jednoho sta stránek aby knížka měla tu správnou čtivost.

Madam Brbla  | *** 12.03.2013 10:47

Pod dojmem autorů jako Žamboch či Kulhánek jsem před deseti lety koupila „Vězně času“, ale knížka tehdy nenaplnila má očekávání, četla se mi dost těžce a bavila jen v některých pasážích. Minulý týden jsem ji přelouskala znovu v domnění, že jako zralejší, trpělivější čtenářka objevím něco víc, zážitek bude lepší. Ani tentokrát se mi však nepodařilo naladit na stejnou vlnu.
Až na jednu poměrně krátkou pasáž se vše odehrává na nehostinné planetě, Purpurové šále, kde trestanci těží záhadný nerost. Život jim ztěžují nejen dozorci, ale i vzájemná nevraživost mezi Evropany a Američany. A pak je tady ještě jedna anomálie, prodlužující trest k nesnesitelnosti…
Dějové linie se v knize střídají napřeskáčku, aniž bych v časové neposloupnosti objevila hlubší význam. V první polovině mě to štvalo, v druhé se dojem roztříštěnosti zmírnil, když začalo být jasné, co, kdy a proč se odehrává. Od začátku do konce jsem byla v „ich formě“ zahlcena psychickými stavy hlavního hrdiny, uvězněného pilota Jana Hartmanna. Střídaly se pocity nejistoty, beznaděje, deprese, rezignace, vzteku a nepříčetnosti. Přesto (nebo právě proto?) ve mně tento charakter nedokázal vzbudit účast, ani palce jsem mu nedržela, většinu doby mi byl lhostejný, případně mě iritoval. Vedlejší postavy jsou až na jedinou výjimku pouze do počtu a jejich role je zanedbatelná, najít si nějakého oblíbence bylo prakticky nemožné.
Ani styl Jagošova psaní bych neoznačila za čtivý, spíše chaotický, obvykle v přítomném čase, dialogů málo (přibylo jich až v závěru), všude plno trojteček, pomlček, nesmyslně zvýrazněných slov a bohužel také překlepů i hrubek.
V ději se vyskytuje několik logických trhlinek, co by potřebovaly domyslet a dobrousit, nejvíce však čtenáře nejspíš zarazí otevřený konec, který vyloženě křičí „pokračování příště!“ Osobně se s tímhle useknutým závěrem klidně smířím, další kniha v tomto stylu by mě stejně moc nelákala. „Vězni času“ nasbírali kladné body za prostředí, atmosféru a pár obstojných nápadů, ani zápletka není vyloženě marná, ale k lepší kvalitě scházel přísný editor nebo alespoň upřímní betačtenáři. 55%