kniha » Vodíková sonáta
chce si přečíst 1 | chce mít v knihovně 1 | má v knihovně 7
hodnotilo: 9
90%
Vodíková sonáta

Iain M. Banks

Vodíková sonáta

série: Kultura
díl v sérii: 10

Kategorie: sci-fi - space opera

originální název: The Hydrogen Sonata
originál vyšel: 04/10/2012

vydání: Planeta9 (web) 2024

odkazy: 1x [recenze]


Komentáře:
jirikk  | ****1/2 25.06.2024 16:27

Planeta9 skočila rovnou na závěrečný díl série, šlo o volbu překladatele. Přestože bych sérii raději četl chronologicky, tak je třeba uznat, že zrovna v případě Kultury až tak na pořadí svazků nezáleží. Konečně začínal jsem kdysi dávno šestkou (Líc a rub), tak proč se bát. Vodíková sonáta je opravdu komplexní space opera, na pozadí vesmírného dobrodružství vykresluje kontrast dokonalosti a snahy o ni, přičemž si myslím, že autor fandí víc omezené snaze než neomezeným možnostem, které mohou snadno přerůst v nudu a nevyzpytatelné chování. Reprezentanty té první skupiny (všemocná dokonalost) jsou Mozky, umělé inteligence prakticky neomezených schopností ovládající kosmické lodě Kultury. Představitelem druhé vrstvy příběhu je pak mladá hudebnice Vyr, která se pokouší o nemožné, tedy zahrát prakticky nezvládnutelnou skladbu, titulní Vodíkovou sonátu. Vyr se zaplete do událostí týkajících se dobrovolného konce její vlastní rasy, radostného odchodu do tajemné Záře. Problémem je, že na poslední chvíli vyplouvá na povrch dávné tajemství datující se až do dob vzniku samotné Kultury, které může tento odchod ohrozit. Kolem něj Banks spouští poměrně nepřehlednou záplatku, která je v mých očích lehkou slabinou románu. Udržet si přehled kdo je kdo a co se zrovna přesně odehrává není vždy lehké, stejně tak té vesmírné akční omáčky by někdy mohlo být méně. Potěší naopak cynický humor Mozků, rozhovory mezi loděmi jsou opravdu zábavné, aniž by překročily hranici trapnosti. Místy přehnaný ohňostroj kosmické akce ale jen zakrývá skutečné otázky, které Banks svým románem klade. Jde především o nutkání poznat pravdu a následné dilema, zda je nutné ji zvěstovat světu nebo je morálně únosné ji udržet v tajnosti. V osobní rovině pak vypráví o odhodlání dosáhnout vytyčeného cíle. Ten může být de facto pošetilý a vlastně zbytečný, tak jak tomu je v případě hudebnice Vyr Cossont, přesto ale dokáže dát životu smysl i v hodně divných časech. Bez jakýchkoliv pochybností je skvělé, že tak zásadní série jako Banksova Kultura vychází díky Planetě9 v češtině, těším se, že v ní bude pokračovat. A klidně na přeskáčku!

dva mraky  | ****1/2 21.07.2024 23:49

Rozmáchlá spaceopera s náměty k zamyšlení. Navíc není příliš rozmáchlá, takže pěkně drží pohromadě a myšlenky nejsou natolik hluboké, aby se v tom průměrný čtenář utopil. Vesmír Kultury je fascinující svými rozdíly, kdy některé civilizace už dávno nemají omezení zdrojů a jiné se zoufale drápají nahoru i když vlastně proč si nenechat pomoci od těch rozvinutých…? Protože by ztratily identitu? A čemu se vlastně věnovat když už všechno máte? Třeba jedna z hrdinek se věnuje tomu, že hraje nezahratelnou skladbu, která vlastně ani není hezká. A neustává i když ví, že by to kdejaký stroj snadno zahrál lépe, nepřestane i když se její civilizace chystá zbavit hmotné formy a Vyzářit se k vyšší formě bytí. A vtom do jejího života vtrhnou Dějiny. Čin o jehož vlivu na dějiny lze s úspěchem pochybovat rozpoutá kolotoč událostí, kde umírá spousta lidí a možná, jak už to u Bankse bývá, úplně zbytečně. Protikladem „lidských“ hrdinů jsou téměř všemocné lodě Kultury, které se prostě rozhodly, že se na celý ten případ podívají trochu detailněji, čímž zasáhnou do života hned několika ras a bezpočtu bytostí. To lodě jsou jsou sice mocnými hybateli dění, ovšem každou chvíli pochybují o tom, že celé to dobrodružství vůbec k něčemu je, ale to je právě ta otázka smyslu… Zažijete honbu od planety k planetě, pátrání po starém tajemství, boje a příjemně uhozené dialogy lodí Kultury. No a samozřejmě ono to možná k ničemu nebude, nebo bude…? To si už musí odpovědět každý sám.



WebArchiv - archiv českého webu