LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Dan Simmons

Pád Hyperionu

série: Zpěvy Hyperionu
díl v sérii: 2

Tato kniha je částí i jiných knih: Kantos Hyperionu

Kategorie: sci-fi - space opera

originální název: The Fall of Hyperion
originál vyšel: 03/1990

vydání: Laser-books (web) 1997; Argo (web), Triton (web) 2018

odkazy: 3x [recenze], 1x [ukázka]

Komentáře:

shpina  | **** 05.01.2007 14:53

Skvělé ukončení Hyperionu. I když místy jsem měl pocit, že si autor ukrojil skvěle rozehranou jedničkou příliš velký krajíc.

warrior.soul  | **** 02.07.2008 10:07

Mám stejný pocit jako u první knihy. V podstatě dokonalé dílo, kterému není co vytknout, ale… Určitě to znáte- počítáte stránky do konce a kniha ne a ne ubývat. Tohle je podle mě předně ten případ.

avatar2  | **** 28.07.2009 17:55

Souhlasím s warrior.soul – dílo výborně literárně a myšlenkově zvládnuté, ale příliš pomalé a roztáhlé. Navíc podle mně krok zpět oproti prvnímu dílu co se lidské a příběhové stránky týče – už to nejsou ty dechberoucí vyprávění nesourodých poutníků, ale sledování lidí jejichž motivace už až na výjimky není zcela jasná. Zkrátka – kvalita tu je, ale chybí silný děj.

SiriusChico  | **** 28.02.2010 00:43

Oproti prvnímu dílu se (alespon pro mě) jedná o jednoznačné zklamání. Já vím čtyři hvězdičky je hodně, ale u Simmonse je to velmi znatelný pád. Je to jako kdyby vás prvním dílem autor nálákal na královskou žranici a nakonec jste dostali jenom rohlík s vysočinou. Chyb je povícero takže půjdeme pěkně popořadě:

1. Překlad je podobný automatickému translátoru googlu a nad gramatickými kotrmelci se ani nemá cenu pozastavovat.
2. Zatímco je první díl ve své roztroušenosti komplexní, má tento výtvor stejnou logickou a vnitřní strukturu jako deník učinkujích Mezi ploty.
3. Děj je rozvleklý jako sobotní odpoledne s přitelkyní s periodou.
4. Čtenář se nemůžu prakticky s nikým ztotožnit a jednotlivé akce hlavních hrdinů jsou na míle daleko od chapání nás ubohých literárních konzumentů.
5. A mnoho mnoho dalších.....

Takže otázka vlastně zní, proč tolik hvězdiček? Na to je odpověd opravdu jednoduchá: Je to SIMMONS!!!!

Hyperion  | nehodnoceno 28.02.2010 10:01

Tady asi někdo zaslechl kritiku překladu Endymionu a snaží se být chytrý, jen se holt spletl v titulu knihy. Panebože.

atakua  | ***1/2 19.07.2010 18:57

Moc pěkné zakončení Hyperionu, ale některé části knihy se mi nesedly svou rozvláčností.

louza  | **** 14.02.2011 14:19

Po vynikajícím nástupu v úvodní části přichází změny. Autor opouští povídkové schema a události následující po dosažení hrobek času pojímá jako klasický, byť mnohavrstvý, román. Spíš než tajemná atmosféra Hyperionu a hrobek času je středobodem dění galaktická válka s vyvrženci, kterou podtrhuje relativně neočekávané vyústění. Je neoddiskutovatelné, že si Simmons při psaní počíná velmi zručně. Daří se mu ukočírovat hromadu vedlejších linií, které na konci spojí do pěkného logického vyústění. Vysvětlí prakticky vše co nakousl a nádavkem přihodí hromadu referencí na své oblíbené klasické autory (nechápu, že to co předvedl ve své verzi Iliady po Pádu Hyperionu ještě někoho překvapilo). Formálně je kniha naprosto v pořádku a z uměleckého hlediska já rád přiznám stejnou příčku jako prvnímu dílu. Pravdou ale je, že je zároveň dost jiná než úvodní část. Pád Hyperionu je víc sci-fi, což v případě autora pověstného mistrným balancováním mezi žánry nemusí být absolutní klad. Absolutním záporem je jeho nemístná literární rozmáchlost. Ta vede někdy až k úmorné rozvláčnosti knihy. Pádu Hyperionu zkrátka chybí spád jeho předchůdce. Návaznost je ale bohužel tak těsná, že se jeden bez druhého neobejde.

Lucc  | ***1/2 01.11.2012 11:46

Velmi blízký mému pohledu na věc je koment SiriaChica, snad až na bod 1 a poslední zvolání. Jednička mě namlsala, byla sevřená a měla intenzivní náboj výjimečnosti. Dvojka mne otrávila a celý potenciál zazdila. Simmons si opět naběhl na vlastní vidle – grafomanský exhibicionismus. Honí příliš mnoho zajíců, aby nakonec chytil stěží jednoho (příběh). Natahuje děj, nudně znovu připomíná fakta z prvního dílu, mění styly psaní (různé osoby a čas), což mě otravovalo, přeskakuje mezi postavami, jak se mu zachce, znovu natahuje děj, tlachá, nesoustředí se na to, co je podstatné, tedy na příběh. Ten jediný se opravdu povedl. Má hloubku, myšlenkový přesah, organicky spojuje náboženství, filosofii, SF a poesii, je originální a přesto tak známý, protože používá archetypální typy postav a historií „prověřené“ postupy (oběť, podrobení, revoluce, válka, expanze, stagnace). Naproti tomu postavy se nijak zvlášť nepovedly. V jedničce byly epické, charakterově vycizelované a tajemné. Ve dvojce se z nich stávají přinejlepším lidé nebo jakési nejasné charaktery zmítané událostmi, bez vodítek a pochopitelných motivací (Brawne Lamia!, konzul!, Het Masteen, který skončil chudák jako epizodní postava). Nejlíp z nich dopadl asi Sol Weintraub, Martin Silenus a „otec Hoyt“, ale opět – žádný zázrak se nekoná. Akce, pokud i je, je opět jakási neakční. Čtení netáhne. První díl jsem zhltl, tohle jsem do sebe soukal jak studenou pohankovou kaši. Zklamání. Uvidím, jak dopadne někdy v budoucnu druhé čtení. Možná se mi jen Pád Hyperionu netrefil do správného období, ale pochybuji.

hivar  | **** 26.01.2015 09:48

Tato časť mi prišla mierne slabšia ako prvá polovica, ale aj napriek tomu je Hyperion jedna z najlepších veci čo som čítal.

Speedemon  | ***1/2 13.02.2016 14:22

Vesměs souhlasím s opakujícím se názorem, že první povídkový díl byl lepší. Tady je to hodně roztahané, ale na druhou strany se tu aspoň více rozvíjí hlavní příběh. Ten je někdy na škodu upozaděn různými až snovými a místy nesrozumitelnými pasážemi. Společně s citacemi velkým klasiků to dodává knize úroveň nějaké vyšší literatury, ale často to spíše otravuje. I tak jsem poměrně spokojen a Hyperion se řadí k těm kvalitnějším scifi, co jsem prozatím četl.

Dilvermoon  | ***** 27.03.2020 23:08

Zatímco Hyperion byl složen z jednotlivých vyprávění poutníků s mezihrami a figurky na šachovnici byly zatím jen rozestaveny do komplikovaného postavení, tak toto nedílné pokračování už je rozmáchlá částečně space opera, která sice není ani zdaleka přímočará, ale už neobsahuje ony podkapitoly z dílu prvního. Simmons se tedy rozjel pořádně, je vidět, že ho to bavilo a naštěstí se mu podařilo spletitý příběh udržet pohromadě. První díl byl sice o něco lepší, protože už jen díky jeho struktuře se podařilo uniknout lákadlu stránek navíc, ale Pád byl zase více strhující. I když strhující – zas až tak rychle čtení nešlo, autor neklouže po povrchu, nýbrž se se někdy noří i do hlubin, do kterých musíme s ním a není to vždy snadné. A řešení celého mezihvězdného konfliktu bych klidně označil za překvapivé a elegantní. Nedá se nic dělat, Kantos Hyperionu patří do Zlatého fondu, ať si kdo chce co chce říká.

Ehm… přece jen malá poznámka, ale to se netýká autora, nýbrž překladu. Konkrétně jednoho místa u vydání z roku 2018 (str.488). „ …. silná jaderná zbraň, slabá jaderná zbraň, elektromagnetismus či gravitace.“ (jo, jedná se o čtyři základní interakce vesmíru). Je zajímavé, že v předchozích vydáních (1997, 2010), což byli stejní překladatelé, to bylo správně jako „jaderné síly“. Ano, došlo k určitým úpravám vydání a překlad je v pohodě (i ta dřívější vydání byla ok), ale tohle místo se tedy moc nepovedlo :)