kniha » R. U. R. Rossum's Universal Robots
v Top10 3 | chce si přečíst 2 | má v knihovně 28
hodnotilo: 73
88%
R. U. R. Rossum's Universal Robots Více vydání = více obálek.

Karel Čapek

R. U. R. Rossum's Universal Robots

Kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích

Tato kniha je částí i jiných knih: R.U.R. / Bílá nemoc / Matka, Loupežník / R.U.R. / Bílá nemoc, Dramata, Robot 100

Kategorie: sci-fi

jiný (obecně známý) název: R.U.R.

vydání: Štorch-Marien 1920; Štorch-Marien 1921; Štorch-Marien 1921; Štorch-Marien 1922; Štorch-Marien 1923; Štorch-Marien 1924; Štorch-Marien 1926; Štorch-Marien 1929; Štorch-Marien 1931; Borový 1935; Borový 1938; Borový 1938; Borový 1940; Borový 1946; Borový 1947; Dilia (web) 1954; Diliza 1958; Dilia (web) 1960; Dilia (web) 1965; Dilia (web) 1966; Československý spisovatel 1966; Artur (web) 2004; Artur (web) 2008; Artur (web) 2010; Artur (web) 2013; Dobrovský (web) 2013; Fortuna Libri 2018; 1400 (web) 2022

odkazy: 1x [e-book]


Komentáře:
Jakub Ehrenberger  | ***** 14.11.2009 00:23

Čapkovo meziválečné vědecko-fantastické drama sice poprvé představilo světu slovo robot, jeho přínos světové literatuře je však ještě mnohem větší. Od počátku až do konce je jasně patrná kritika kapitalismu a celé výrobní mašinerie, která sice na první pohled vede ke svobodě člověka a jeho oproštění od nutnosti práce, druhotně však míří k jeho záhubě. Hlavními protagonisty vstupní komedie i samotného dramatu jsou ředitel továrny na roboty Domin, jeho manželka a jediná žena v komplexu Helena a Dominovi nejbližší spolupracovníci, z nichž jmenujme alespoň doktora Galla, stavitele Alquista či inženýra Fabryho. Kromě nich ve hře vystupují i roboti, kteří jsou zde chápáni jako bezcitní lidem podobní tvorové, které továrna vytváří pouze k práci. Podstata robotů je sice zcela biologická, chybí jim však duše. Právě proto na ostrov, kde se továrna na Rossumovy univerzální roboty (R.U.R.) nachází, přijíždí naivní mladá dívka Helena, jejímž jediným přáním je, aby byli roboti více podobni lidem. To se jí ve druhé části hry opravdu splní, jenže následky samostatného myšlení robotů jsou bezmála tragické. Jednoduché a velmi inteligentní drama autor vystavěl na konfrontaci oduševnělého člověka s bezcitným sloužícím strojem. Tato ústřední situace je sama o sobě neudržitelná, k prohloubení problému navíc dojde zásluhou „zlidštění“ robotů. Na relativně krátký časový úsek autor navíc vměstnal i kritiku lidské společnosti jako takové, čímž bez pochyb R.U.R. dopomohl k tomu, že patří k vrcholům české dramatické tvorby. Oprávněně.

morgaineK  | *** 19.01.2012 09:58

A já myslím, že tu nejsme od toho, abysme mluvili o historické hodnotě knih. Sice je nesporná, ale tu vám řekne každá encyklopedie. Já hodlám hodnotit čistě to, jak mě to bavilo, bez ohledu na cokoliv jiného. A říkám, zábavné to bylo vskutku, však tak moc mě to zase neodfouklo, abych dala plný počet. Přesto význam knihy chápu, ale význam mě nezabaví…

Phoenix  | **** 18.04.2014 10:30

Příběhem kniha fanoušky sci-fi asi moc neohromí. Přiznejme si, o robotech jsme už toho četli… Přesto bylo velice příjemné přečíst si „praromán“ (v tomto případě hru, což knize přidalo na zajímavosti) o robotech. Zápletka je jednoduchá. Člověk vytvořil dokonalého umělého člověka, začal ho masově vyrábět, což s sebou přinášelo společenské problémy. A nakonec se vynález obrátil proti svému tvůrci.

Gaarq  | ***** 19.02.2016 07:28

R.U.R. je tvůrčí a emoční smršť. podle roku prvního vydání hádám, že čapka, jako přemýšlivého a vzdělaného člověka musela témata umělého života, dokonalých strojů a vysokého tempa společenských změn úplně pohltit. na malé ploše autor pálí doslova jeden nápad za druhým, snad v každé další větě. forma divadelní hry umožňuje díky dialogům a téměř absenci akce volit tempo od pozvolného alquistova mudrování až po scény s obléháním továrny, kde je kadence jak z mašinkvéru. čapek tu také plně rozvinul svou pragmatickou koncepci a ačkoliv se v závěru přiklání k určité cestě, dává zaznít všem možnostem, všem názorům, nechává diváka/čtenáře, aby si to přebral sám. čapkův závěr je velmi biblický a patetický (na můj vkus obého až přivelmi), ale chápu ho, byl ještě mladý a plný naděje a krom malých věcí, věřil i v ty největší.

nu, a kdybychom si chtěli do mistra rýpnout, můžeme začít u toho, co činí dílo při hltavém čtení tak poutavým, ale při zamyšlení už to trošku skřípe – celý příběh je příliš modelový, postavy nejsou, až na výjimky, úplně konzistentní a autor je často využívá, aby prostě něco řekli či udělali, a když si spojíme vše jednou postavou řečené, nedává to jeden charakter, ale směs. také čapkovy ženské postavy jsou takové prototypové, ale když dám postavám jméno helena, asi se tomu člověk nevyhne, nicméně to bije do očí. a jako vědec jsem na rozpacích z toho přístupu laciné sci-fi, že objevy stojí na jedincích; ne, cokoliv bylo jednou objeveno, může být docela určitě objeveno znovu, a čochtání složitých postupů podle návodu, aniž bychom jim rozuměli sice předvídá i moderní, ale špatnou laboratorní praxi kitů a laborantů na místech vědců. a scény s alquistovým pokusničením mě doslova dráždili svou zbytečností.

byvše to řečeno, nic to neubírá dílu na genialitě a v zásadě ani na aktuálnosti. celkem by mě zajímalo, jak by dílo napsal čapek dnes, věda vše o současných poznatcích na polích kognitivních věd, vývojové biologie a evoluční psychologie. to si člověk někdy říká, kéž by uměl psát aspoň ze setiny tak jak on…



WebArchiv - archiv českého webu