kniha » Krakatit
v Top10 1 | chce si přečíst 1 | má v knihovně 57 | antikvariát
hodnotilo: 79
85%
Koupit knihu:
Minotaur
Krakatit Více vydání = více obálek.

Karel Čapek

Krakatit

Tato kniha je částí i jiných knih: Továrna na Absolutno / Krakatit, Krakatit / Povídky z jedné a z druhé kapsy, Válka s mloky ; Krakatit ; Povídky z jedné kapsy ; Povídky z druhé kapsy ; Bajky a podpovídky ; Proč nejsem komunistou

Kategorie: sci-fi - podle filmu/zfilmováno

vydání: Lidová tiskárna (Vydavatelské družstvo Lidové strany) 1923; Štorch-Marien 1924; Štorch-Marien 1924; Štorch-Marien 1925; Štorch-Marien 1927; Štorch-Marien 1928; Štorch-Marien 1928; Borový 1936; Borový 1939; Borový 1946; Borový 1947; Borový 1948; Československý spisovatel 1957; Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry 1958; SNKLHU 1958; Naše vojsko (web) 1963; SNDK 1966; Československý spisovatel 1968; Československý spisovatel 1972; Smena 1977; Práce 1989; Československý spisovatel 1989; Euromedia Group (web) 2005; Milenium Publishing (web) 2009; Academia (web) 2009; Fragment (CZ) (web) 2010; Omega (web) 2017; Fortuna Libri 2018; Leda (web) 2020; 1400 (web) 2023

odkazy: 2x [film], 1x [e-book]


Komentáře:
Phoenix  | *** 16.02.2013 08:59

Je to první kniha, kterou jsem od autora četla, a musím říct, že mě příliš neoslovil styl jeho vyprávění. To, co jsem od knihy očkávala, se dělo jen na závěrečných padesáti stranách, těch třista předtím bylo vyplněno popisováním pro mě nepříliš zajímavých útrap hlavního hrdiny. Asi jsem nepochopila pravou hloubku příběhu, o které věřím, že tam někde je. Třeba někdy příště.

Honzeecheck  | *1/2 03.04.2015 09:09

Při vší úctě k autorovi, tohle by mělo zůstat jako zmínka pod čarou v čítance, v dnešní době je to už fakt jen pro fajnšmekry. Měl jsem to zahodit během halucinogenního začátku (horší start knihy už jsem dlouho neviděl), samotný gró Krakatitu ale není v protiválečný agitce jak jsem čekal ale v mileneckých eskapádách hlavního hrdiny. Inu proč ne, to by to ale nesmělo bejt napsaný takhle oslizlym a polouchylnym stylem. Postavy přehrávaj jak na divadle, chvíli jako že jo, chvíli jako že ne, u toho dělaj rozmáchlý gesta, kdy chtěj níčit svět, mlátěj hlavou do zdi a pak se zase na sebe vrhaj a „drtí si rty o zuby“ (jsem sám komu nepřijde ani trochu přitažlivý?). Prokop skáče na každou, která se kolem něj mihne, pokaždý to bere vskutku osudově, jen aby o dvě strany dál už stejným způsobem prahl po jiný, celkový „poučení“ z příběhu je nebetyčně banální i na předválečný období. Ne všechno co nese jméno Čapek by se mělo zvelebovat, oproti takovejm mlokům nebo kapesním povídkám je to brak!

Gaarq  | ***** 28.02.2016 14:53

atomová romance. karel čapek jako jeden z prvních autorů anticipoval atomovou bombu tak, jak ji známe, tedy ne wellsovsky jako bombu s „dlouhou“ explozí díky záření, ale jako třaskavinu s brizancí větší, než konvenční trhaviny, na bázi řetězové reakce. z hlediska románu to má význam potud, pokud autor potřebuje nějakou ultimativní sílu, která může s málem zničit velmi mnoho. román sledem scén ukazuje různé předpokládané síly ve společnosti (zkrachovalé aristokraty, velkokapitál a průmysl, anarchisty a dobrodruhy), ale i jednotlivé osoby (tomeš, carson, d'hemon/daimon) a konfrontuje je s mocí krakatitu – v čapkových očích selhali všichni. jak bychom asi čekali od čapkovského hrdiny, scény z týnice jsou tou idylou o kterou doopravdy stojí, ne věda, ne moc. nakonec je to jedině hlas obyčejného člověka, který ho přivede na myšlenku, jak přeměnit sílu ničivou v tvořivou. čapek pro mě docela novátorským způsobem popisuje ve zkratce vztah prokopa a dotyčné skupiny lidí prostřednictvím vztahů se ženami, konfrontuje emoce a rozum. myška planetářka v samém závěru ukáže, že rozum, volba, je důležitější než slepá náhoda. jde patrně o nejerotičtější čapkovo dílo. nicméně část s princeznou je neúnosně dlouhá a hlavně často moc neříká (ve filmu to úměrně zkrátili). je zajímavé, že čapek také inovativním způsobem využil staré klišé o snu jako zdroje fantastična. filmové verze na to jde polopaticky, ale román jen naznačuje (i když čím více se blížíme konci, tím je naznačování jasnější), že vše se může odehrávat jen v horečnatém snu ing. prokopa a umožňuje tak autorovi naznačit přechod od děsivé reality krakatitu k vysněné síle „která svítí a hřeje“.

trudoš  | *** 09.06.2019 19:27

Jak mám Karla Čapka rád jako spisovatele, Krakatit patří mezi má nejméně oblíbená díla. A nic na tom nemění výborná stylistika a jazyková obratnost. Inženýr Prokop je totiž na můj vkus tak strašně nevyrovnanou postavou, že sledovat jeho peripetie napříč Evropou, mě ve finále nebavilo v literární, filmové ani komiksové podobě. Jednou je to zmatkář, podruhé drsňák, poté světák, později intelektuál. S tím souvisejí samozřejmě jeho milostné avantýry, kdy mu sličné děvy padají do rozevřené náruče, aniž by bylo jasné, čím je přiměl přijít o rozum. Podobně roztříštěná je i zápletka, která nějak začne, jinak pokračuje a ještě jinak skončí, jako by si autor teprve v průběhu psaní rozmýšlel, co vlastně chce psát. Množství zajímavých motivů tak zcela vyšumí a jádro příběhu se začne formovat až v poslední třetině vyprávění. To se pak ztrácí ve víru hrdinovy fantazie, tvůrčí metafory a ztroskotancova blouznění. Pro mě typický příklad toho, když poselství příběhu zvítězí nad dramatickou koncepcí.



WebArchiv - archiv českého webu