Andrzej Sapkowski
Rozcestí krkavců
Kniha vyšla i pod názvem:
Rázcestie krkavcov
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')
série: Zaklínač
díl v sérii:
kniha patří do světa: Zaklínačův svět
Kategorie: fantasy - meč a magie
originální název: Wiedźmin - Rozdroże Kruków
originál vyšel: 15/10/2024
vydání: Leonardo 2025; Lindeni (web) 2025
odkazy: 4x [recenze]
- Komentáře:
-
snop | ***1/2 03.10.2025 23:30
Návrat do světa Zaklínače formou pásma mikropovídek na téma „co se stalo Geraltovi, když poprvé vyrazil na Stezku“. Je to milé s příjemnou mírou fanservisu, ale nečekejte od toho nějaký výrazný dějový oblouk. Nebo nějaké výrazné začtení se – forma je jako placáček skákající žabky po hladině. Autorovi se tak nějak daří to, o co se asi pokoušel, tj. nastínit způsob vzniku Geraltovy dospělé osobnosti, nicméně i proto je to takové roztříštěné, podobně jako každý z nás asociuje současnost s mnohými minulými historkami, poznatky a zážitky. Čtenářský zážitek to ale ruší, protože to pak vypadá jako něco mezi vytříbeným formálním experimentem a tím, že někdo vezme krátké texty psané do šuplíku, propojí je rámcovým příběhem a vydá, aby měl na chleba. Ale netflixovský seriál z toho může být vcelku hezký.
Lucc | *** 13.10.2025 09:46První kniha ze Zaklínačova světa, která si mi nelíbila. Budu k ní opravdu přísný, protože se oproti ostatním kvalitou skutečně značně liší a nechci chválit jen z úcty k autorovi nebo z nostalgie. Když už jsme u úcty – Sapkowski ji tímto dílem kousek ztratil. Nemohu si pomoci, ale za Rozcestím krkavců cítím mamon nebo stařeckou pýchu nebo obojí. A to mi vadí víc než to, že je kniha o poznání hůře napsaná, to se může stát. S něčím si totiž autor vyhrál až moc – cizí slova v popisu soubojů, citáty nebo latina v dopisech a názvech funkcí postav. Ale pořádně si vyhrát s dějem, s popisy, se smyslem toho celého, co píše a opravdu elegantním zasazení do ságy se mu už nechtělo nebo na to ve svém věku nemá.
První kapitoly byly úplný šok. Pak se vše začalo v dobré obracet a já tak nějak tušil, kam by vše mohlo spět, ale nechtěl jsem si to v hlavě příliš malovat a dobře jsem udělal, protože bych byl ze závěru ještě víc zklamaný. Prostředek je fajn, akorát se, podobně jako v Bouřkové sezóně, celkem zbytečně hopsá z místa na místo, cestuje, děj se plní postavami s až legračními jmény a také se dočkáme těžení z vlastních starých textů (povídka Zaklínač). U těch jmen se zastavím. Sapkowski na tom býval s užíváním místních a vlastních jmen dobře. Často zabrousil ke slovanským bratřím, někdy do Itálie, tu si půjčil něco z anglosaského prostředí, jindy z Beneluxu. A obvykle to sedělo, byť už dřív jsem si všiml, že u jmen je někdy snad až příliš odvážný. Ale tady to působilo, jakoby se chtěl některým postavám pomstít. Jména jazykolamy, nabubřelá jména kmánů a ještě nabubřelejší jména šlechty a středních vrstev… Zni to divně.
Děj je zbytečně rozkouskovaný a stručný. Ty tam jsou dlouhé pasáže, košatění děje. Jakoby Andrzej psal pro teenagery, kteří nesnesou souvětí. Ale ti také nesnesou onu jazykovou archaičnost. Obzvláště latiny je tentokrát skutečně příliš a je použita přijde mi spíš kvůli honění trika než jako koření textu.
Už dřív Sapkowski projevil nadužívání spisovatelského nešvaru „záchrana v poslední chvíli“. Proslula tím Husitská trilogie a jakoby se to přeneslo přes propast mnoha let až sem. Nejméně 2× je Geralt takto vysvobozen ze situací, do kterých se nemusel dostat, kdyby jednal rozumně. Ano, byl mladý, ale… A ještě v mnoha jiných případech se nechal s nedostatečnou motivací vehnat do situace, která nebyla komfortní a dávala tušit budoucí potíže, ovšem autor ho namočil a autor ho několika údery do klávesnice stejně nepravděpodobně vysvobodil. Obzvláště šťavnatá je v tomto případě postava Vrai Natteravn, jejíž motivace stejně jako motivace zaklínače s ní spolupracovat, kromě prosté autorovi zvůle, aby se mohlo koncem knihy stát to, co se stalo, mi opravdu uniká.Ještě by bylo co psát, ale už raději končím stručným varováním, že milovníci Zaklínače by si měli četbu Rozcestí krkavců rozmyslet. Už jen proto, že samotný název se v textu objevuje několikrát, ale bez nějakého hlubšího smyslu, bez pořádného zasazení do „lore“. Prostě jen jakési nahodilé memento, nad kterým není nutné se pozastavovat. Když to porovnám třeba se symbolikou Soddenského pahorku… To se dřív Andrzejovi rozhodně nestávalo a je smutné být toho na jeho stará kolena účasten. Tak si nekažte krásnou vzpomínku na skvělého autora četbou jeho nepovedených knih.
PS: Paperback má imho nehezkou obálku. Redakce sem tam nepohlídala nějaký autorův či překladatelský nedoraz a i šotek se objevil, ale fyzicky mi kniha přijde dobře udělaná. Kresby Jany Komárkové jsou fajn, ale občas vyzrazují až moc v nepravý čas.
Michal_N | *** 24.10.2025 03:29Svět Zaklínače mám velmi rád a tak jsem se na novou knihu těšil, i když s určitými obavami. Už předchozí Bouřková sezóna mě moc nenadchla s Rozcestím krkavců to nedopadlo o nic lépe.
Kvalita knihy mi připadá velmi nevyrovnaná, jako by byla poslepovaná z různých rozpracovaných textů, začátek je dost zdlouhavý a bez hloubky, střední část, která se odehrává na tvrzi na ostrově, mě na chvíli potěšila, ale pak následoval prudký sešup a až několik posledních stránek to trochu napravilo.
Celkově vnímám sílu Sapkowského hlavně v povídkách, romány mi připadají slabší, bylo to znát už v sáze o Zaklínači a s každým dalším románem se to jen prohlubovalo.
Gaarq | **** 01.11.2025 16:08tož, nebylo to zlé, ale že bych skákal metr dvacet nadšením…
celá kniha působí spíše jako synopse k dílu než dílo samé. je z toho cítit nějaká autorská únava nebo lenost ;) nemá to šmrnc, autor spíše jenom načrtává než vypráví, je tam pozoruhodně málo humoru (byť tam pořád nějaký je). rozhodně mi nepřipadlo, že jde o nějaký povídkový román, styl a struktura textu mi přijde na sapkowského normální.
líbí se mi sem tam vztyčený prostředníček jak sám sobě, jako autorovi, tak i čtenářům (u scény se strigou jsem se fakt chechtal), líbí se mi snaha ukázat jiného geralta, ale vlastně už toho, co ho známe, jako poupě nějaké květiny, pulce od žáby.
nakonec to tam je, závěr má zase švih, byť to není tak lehké, jako starší věci. dokonce i pointa je dost dobrá. člověk ten přerod hrdiny autorovi věří. popravdě mě námět i příběh potěšily, je to něco nového, ale stále v tom starém světě, stejně jako se mi líbila sezóna bouřek. jen to psaní už není, co bývalo. inu nemládneme.
ps. jako bio-tento-loga mě tady extra štve to, jak sapkowski používá pojem a koncept „mutace“ strašně laicky a tak nějak kliškovitě jako v mnoha SF žánrovkách. zrovna jsem před tím poslouchal hranice možností a tam taky. my všichni jsme potomci mutantů, těch úspěšných, naopak v zemi práchniví jednou pro vždy kosti a DNA těch neúspěšných. ale i ti se jednou mohou znovu objevit a třeba potom uspějí a my ne (jojo, tak pohlavní rozmnožování a dědičnost funguje). AS asi myslí nějaké GMO, a ani tady by neměl pravdu.
Zbyna | ***** 12.12.2025 16:00Pŕiznávám pokorně, jsem milovník zaklínače. A protože nejdřív procházím recenze, málem jsem udělal tu kardinální chybu a Rozcestí krkavců vynechal! Pŕišel bych tak o triumfální návrat Geralta na scénu! Děkuji pane Sapkowský!
louza | **** 24.10.2026 20:48S odstupem dekády další kniha zaklínače, která kombinuje osvědčenou klasiku. Zdánlivě jde o román či snad novelu s hlavní linií točící se kolem zapovězeného zaklínače Holta, jež mladému Geraltovi pomáhá v jeho prvních krůčcích na stezce. Ta je tak z půlky vyfutrovaná několika vloženými povídkami a střípky z událostí, které mají do základní linie malý nebo žádný vliv. Kniha jako celek toho do zaklínačova vesmíru moc nepřináší a stále tak platí autorovo tvrzení z konce tisíciletí, že ke Gerlatovi už nemá co říct. Ale i to nic co říká tady se sakramentsky dobře čte. Sapek to tentokrát nepřehání s politikou, i když jeho komplexní svět je stále přítomný na pozadí. Nelibuje si v epických východiscích a klidně nechá jednu zápornou postavu zemřít stářím. Jiné pak zabije rychle, nuzně a velmi neepicky, ale celé je to uvěřitelné a šlape to. A dobře se to čte. I když čtení není už klasicky zadarmo a občas končí v půli věty, jindy některé paragrafy pointuje kulervoucím závěrem. Řemeslně je to prostě perfektní. Nejsem velkým přítelem dovětků a předeher. Kdyby tahle kniha nevyšla, vůbec bych po ní nevolal. Ale chápu proč vyšla a když už vyšla, jsem rád že je taková, jaká je. Rád bych plivl jedovou slinu na knihu která nic neříká a neměla vzniknout, ale na takhle dobře řemeslně vyfrézovanou práci se to moc nedá.


