LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Robert Merle

Malevil

Kategorie: sci-fi - postkatastrofická - podle filmu/zfilmováno

originální název: Malevil ˙
originál vyšel: 1972

vydání: Československý spisovatel 1974; Odeon 1983; Smena 1986; Svoboda 1992; Triton (web), Argo (web) 2013

odkazy: 6x [recenze], 1x [film]

Komentáře:

Duirin  | ***** 08.12.2006 21:56

Výborná kniha. Po úvodních dvou kapitolách se děj rozbíhá a po polovině přechází v trysk. Výborně vykreslené postavy včetně popisů jejich pocitů a nálad, i když Emanuel mi občas přišel svým jednáním až příliš dokonalý. A v tu chvíli se objevily výborné Tomášovy komentáře děje z jeho pohledu, které ukazovaly, že Emanuel vůbec není tak úžasný, jak se zdá. Během čtení mi vadila pouze jedna drobnost a to, že výbuch zasáhl celou Zemi (kdyby i jen Evropu…), ale část městečka La Roque zůstala téměř nezasažena. Ale o to v knize nejde…

shpina  | ***** 08.01.2007 11:20

Skvělá kniha, postkatastrofická klasika. I když někdy podle mne příliš převládá dějová linie „jak prostý farmář od zrníčka přes slepičku, po kravičku až k velkémui ranči a tím pádem ke štěstí přišel“.

ledman  | *** 13.02.2007 22:22

Zas až tak mě tahle kniha nenadchla. Chvílemi mi přišla přiliš vykonstruovaná (takový paranoidnější Heinlein, neumím to přesněji vyjádřit). Za přečtení stojí, ale jinak „nevermore“.

Madam Brbla  | ****1/2 26.08.2008 10:19

Vynikající postkatastrofický román, který je zřejmým produktem studené války a tehdejšího paranoidního strachu obyvatel celého světa, že někdo mocný „zmáčkne čudlík“… V této knize se tedy Robert Merle formou deníku pokouší na osudech skupiny přeživších z francouzského venkova představit život po jaderném výbuchu. Spisovatel projevil výborný smysl pro detail, obsáhl veškeré aspekty takové existence velmi komplexně a podrobně. V pár úvodních kapitolách jsme několika příběhy z dětství i dospělosti seznámeni s osobou a charakterem hlavního hrdiny a jeho přátel. Poté si můžeme nesmírně sugestivně prožít krátké, avšak intenzivní peklo atomové války. Zbytky lidstva jsou vrženy o stovky let zpátky a musí přežívat ve středověkých podmínkách – beze strojů či jiných vymožeností civilizace, na spálené zemi. A tady se Robert Merle opravdu vyřádil: zabezpečení základních životních potřeb, chov dobytka, pěstování plodin, vzájemné vztahy, postavení žen ve společnosti složené převážně z mužů, psychologie, náboženství, politika, změna morálních priorit v souvislosti s příchodem rabujících, násilnických band, kult vůdčí osobnosti… Emanuel Comte, hlavní hrdina, se může zdát příliš dokonalý, ovšem vnímavý čtenář postřehne jak jeho chyby a slabosti, tak vnitřní rozpolcenost, patrnou zejména v poslední třetině románu. Je toho spousta, co nám autor předkládá k zamyšlení a jakkoliv jistě najdeme spoustu vad na kráse (např. příliš mnoho šťastných náhod, jak mohlo v městečku přežít tolik lidí – proč bylo tak málo poničeno atd.), jde každopádně o vynikající, čtivou klasiku, doslova povinnou četbu pro příznivce žánru. 94%

zdenda  | ***** 21.09.2008 00:13

Je to již hodně dlouho, co jsem tuto knihu četl, ale do dnes mám z ní silný pocit. Merle je mým oblíbeným autorem, ale „Muži“ jsou i něj třešničkou na dortu.

avatar2  | ****1/2 21.11.2009 15:09

Knihu jsem si parádně užil, výhrad mohu mít jen minimum. Určitě nejde o klasickou sci-fi, téma země sežehlé jakýmsi výbuchem slouží jen k tomu, aby autor rozvíjel téma organizace společnosti, která začíná odznova. Motivem je myšlenka, že všechno lze, stojí-li v čele rozumná, rázná a nezištná osobnost. Naopak tam, kde se moci ujme hrabivý egocentrik jde vše od desíti k pěti. Co bych knize (s úsměvem) vytkl je příliš francouzské prostředí (Francouze nemusím) a, jak už zaznělo v přechozím komentáři, příliš bezchybný hrdina, ale o to asi šlo – nalít optimismu do žil lidem vyděšeným z až příliš reálné hrozby atomové války.

papuja  | **** 22.03.2010 11:16

Čekal jsem trochu více (Nonstop, Den Trifidů). Není to špatné čtení, ale spíše než scifi je to o lidech, psychologii, politice. Prostě příjemné čtení, které mě plně nenaplnilo, ale také nezanudilo. Vadí mi nějaké nejasnosti, na které se mi nedosalo pádných odpovědí.

akustik  | **** 11.08.2010 10:19

Kniha je výborná, co se týče vykreslení postav, vztahů mezi nimi a jejich organizace. Otázka, co by se stalo po výbuchu atomové bomby a jak by se začala vytvářet společnost, popřípadě s jakými problémy by se potýkala, je pro mě skutečně top knižní tématika. Mnohem lepší pocit mám ale z románu Den trifidů, který se tak nenimrá v myšlení, taktizování hlavního hrdiny, což mi bylo místy až proti srsti. Nicméně doporučuju přečíst a vytvořit si na knihu vlastní názor.

KainIX  | ****1/2 13.09.2010 14:16

Výborná psychologicko-sociologická sonda do znovu se formujících základů společnosti po atomové válce. Jak už bylo zmíněno v komentářích výše, nejde zde o děj samotný ani o prostředí, ale o postavy a vztahy mezi nimi. Postavy jsou neuvěřitelně živé a jejich jednání uvěřitelné, až na hlavní postavu, Emanuela, který mi přišel až příliš dokonalý. Kniha je nicméně vynikající. Už dlouho jsem po dočtení knihy neměl takovou chuť přečíst si ji ihned znovu. Velké plus je autorův jazyk a s velkou pravděpodobností i výborný překlad, obojí dělá z čtení opravdovou radost.

Xpackal  | **** 18.07.2011 10:28

Byť mi jazyk knihy nijak k srdci nepřirostl, celkově hodnotím velmi vysoko. Navíc je tak krásně typicky francouzská :)

trudoš  | **** 04.01.2016 23:17

Optimisticky laděné postapokalyptické dobrodružství (ve smyslu uvědomělosti přeživších), podané s literární zručností, kterou nelze jinak než obdivovat. Robert Merle je mistrem svého řemesla, takže i když může čtenáře iritovat nebo nudit jednoduchá zápletka, jazykové stránce není absolutně co vytknout. Proto jediné, co příběhu nakonec dle mě škodí, je nemilosrdně skeptický přístup moderní doby, lépe řečeno nově zažité představy, jak by se lidé v podobných situacích pravděpodobně chovali (tedy ne příliš uvědoměle). Příkladem třebas Masky apokalypsy Roberta R. McCammona nebo Cesta Cormaca McCarthyho.
Číst Malevil v patnácti letech, patřil by rozhodně mezi moje nejváženější favority v dobrodružných románech. Jenže s odslouženou třicítkou už nedokážu jinak, než se pousmát autorově zaslepenému odporu k církvi, naivnímu přístupu k něžnému pohlaví, prvoplánovému chování některých postav a průhledně rozděleným stranám na dobré a špatné. Ale i tak je to báječné čtení.

Clarice  | ***** 25.11.2018 18:48

„Vyrobil bedýnku šedesát na třicet a do ní jsme pak pohřbili ostatky tří rodin.“

Takové věty mi dokážou způsobit zajímavé noční můry. Ne, že bych se jich bála. Takové můry, stejně jako romány podobné Malevilu, jsou prostě čtením, které mám ráda. Syrové popisy přizpůsobivosti člověka, najednou nepřipraveného na jakékoli snížení životního standardu. Chování generace těch, kteří si pamatují „dobu předtím,“ zatímco se musí vypořádat s nástupem takové, jež bude vnímat svět zcela odlišně. Dát si práci předat jim vše, co mohou potřebovat. Umět vědomosti srozumitelně dávkovat a s dětmi dalších generací komunikovat na úrovni snad mimosmyslové. Protože ti, co přežili, jednou zemřou. A pak co, lidi ovládne divošství? Ne ne, autor si tohle nepřipouští, zatímco já se takové věci děsím asi víc, než nějaké globální katastrofy – toho, že bychom pak už nebyli lidmi, ať to dnes znamená cokoli. Malevil je v tomhle ohledu dílo snad až optimistické.

Při čtení podobných románů si neodpustíte klasické otázky. Jak byste se v takové situaci chovali? Jak byste se změnili po duševní stránce? Dokázali byste zabít prostě jen ze strachu o vlastní budoucí přežití? Jedna ze scén tuhle situaci v knize přímo popisuje. A hrozně se mi líbila myšlenka, která i po katastrově neodsuzovala lidstvo do bažin středověku, ale díky vědomostem a pokroku, jehož dosáhla civilizace před katastrofou, mu dávala šance do budoucna.

Knihu jsem poslouchala. Musím se přiznat, že začátek, co do obsahu, byl takový rozvleklý a příliš mě nebavil. Jenomže ve své rádoby nudnosti byl vlastně drastický, protože spojoval dobu „před“ a „poté.“ Jako když přejdete řeku po chatrném mostě a ten pak spadne. Už se prostě na druhý břeh nedostanete, ale pořád tam dokážete dohlédnout.

Hrdinové příběhu jsou sympatičtí, byť jsem si ta šílená francouzská jména hodně dlouho nedokázala k jednotlivým postavám správně přiřadit :). Konec se dal i nedal předpokládat, indicie k němu vedly, ale nakonec i v něm byla taková míra jisté naděje, kterou autor prostě nedokázal šetřit :).

Jenom mi furt vrtala hlavou jedna věc: TADY MOŽNÝ SPOJLER: Jak bude vypadat hospodářství ve světě, v němž neexistují ptáci a hmyz? Dnes se furt debatuje o vymírání včel. A něco na tom prostě je. Autor na to zapomněl, nebo na tom nezáleží? Jaké zapeklitosti si příroda vymyslí, když podstatný článek biosféry přestane existovat? Sakra, teď budu mít botanické sny :).

Methat  | ***** 18.09.2020 18:10

Krásne napísaná kniha – z pohľadu textu a ako sa čítala. Z textu cítite, že pán Merle mal život rád a aj Francúzsko, do ktorého sa s rodičmi presťahoval, keď mal 10 rokov. Téma je síce desivá a pochmúrna – postapokaliptická, no Merle skôr hľadí do budúcnosti, snaží sa nájsť riešenie ako prežiť a je skôr o nádeji než o zúfalstve.

Táto kniha je o postavách a ľuďoch. A to je jej najväčší klad. Pred výbuchom výborne vystihol, aký viedli postavy život a po výbuchu ako sa ich život zmenil a hlavne ako inak začal plynúť čas. Keď som si dnes pustil zdigitalizované nahrávky, ktoré pred sto rokmi niekto nahral na kameru (napríklad Amsterdam 1922), bol som šokovaný, ako veľmi sa svet, ľudia a celkové zmýšľanie zmenili.

Záver knihy vyznel smutne, pretože ukazuje na to, aké banality môžu človeka zabiť, keď nemá pri sebe modernú medicínu. Na druhej strane je dostatočne reálna, aby sme si vážili dnešné storočie. Za mňa plný počet a určite ju odporúčam každému.