kniha » Planeta nachových mračen
má v knihovně 41
hodnotilo: 32
80%
Planeta nachových mračen Více vydání = více obálek.

Arkadij Strugackij
Boris Strugackij

Planeta nachových mračen

Kniha vyšla i pod názvem:
Krajina purpurových mračien
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Alexej Bykov
díl v sérii: 1

Kategorie: sci-fi

originální název: Страна багровых туч ▫ Strana bagrovych tuč
originál vyšel: 1959

vydání: Smena 1961; Mladá fronta (web) 1962

odkazy: 1x [recenze]


Komentáře:
BlackDawn  | ***1/2 07.06.2009 18:51

Prvotina bratrů Strugackých jde rozdělit na tři části. 1,Příprava cesty na Venuši (víceméně ještě doba kdy bratři věřili pevně v sovětský svaz a jeho sílu a tudíž jde hlavně o chválení komunismu a strany) 2,Cesta 3,Pobyt na Venuši 2 a 3 jsou napsány v dobrodružném stylu, který se nevyhýbá ani obětím na životech hlavních hrdinů.Hlavně se zde představují poprvé hrdinové dalších Strugackých knížek Jurkovskij,By­kov,Dauge atd…Pokud uvážím, že jde o prvotinu klobouk dolů.Příjemné čtení o dobývání cizí planety.

tomts  | ***** 20.06.2009 15:51

Bykovská trilogie patřila v době mého dětství k mým nejoblíbenějším sériím. Alexej Bykov jako obyčejný chlap schopný neobyčejných činů a jeho přátelé se nám v Planetě nachových mračen představují jako mladí nadšení dobyvatelé vesmíru. Pokud pominu reálie z dob komunistického nadšení (ostatně nejsou nijak přehnané ani nadprůměrně rušivé), musím ocenit výborné líčení akčních scén i psychologické sondy do nitra hrdinů. Bykov, Jermakov, Dauge, Jurkovský, Krutikov či Spycin nejsou žádní superhrdinové z komiksů či ruských bylin. Mají svoje chyby a za ty tvrdě platí, ale především jsou hluboce lidští a snad právě proto si tuhle knihu občas s nostalgickým úsměvem na rtu opět přečtu a bude mi srdečně jedno, že jí někteří (zejména ti co tuto dobu nezažili) budou nazývat bolševickou agitkou…

Tua  | nehodnoceno 04.05.2012 01:09

První román od Strugackých jsem si nemohl nechat ujít, ovšem po přečtení jsem byl poněkud zklamaný. Nezbývá než dodat, že nastíněné schéma podle kterého je napsaná Planeta nachových mračen oba bratři záhy opustili a jejich další romány už jsou jen lepší. Nemám nic proti předletové přípravě, ale dostat se do vesmíru až na straně 106?!? A co měl znamenat ten prapodivný konec? Chápu že sovětští kosmonauté přežijí i výbuch středně silné vodíkové pumy ale tohle spíš připomínalo survival „cestu tam a zase zpátky“. Není to celé až tak pekelné, ale člověk je zkrátka namlsaný a čeká víc. Ovšem pro milovníky posádky Bykov, Jurkovskij, Dauge, Krutikov, (Žilin), jasná povinnost.

Dilvermoon  | ***1/2 01.02.2020 10:09

Prvotina bratrů Strugackých. Částečně poplatná době politicky (celkem snesitelné), ale i pokud jde o techniku nebo znalost vesmíru (Venuše má den normální délky, nikoliv kratší než rok, jak je to ve skutečnosti a také má měsíc; nebo Země je z vesmíru zelená – ale tato představa je i v jiných románech). Jídelníček otřesný – kosmonauti se na palubě živí pečenými slepicemi, gulášem, zavináči… Na Venuši potom při každém šustnutí chtějí pálit ze samopalu a rozhazovat kolem sebe granáty. Terénní úpravy pomocí atomových výbuchů. Pokud jde o postavy, tak tady by se dalo čekat, že budou ploché. Překvapivě to tak není. Každý má nějakou svou minulost, emoce a identitu, na rozdíl třeba od do jisté míry příbuzné Planety Eden (která vyšla ve stejném roce), kde Lem posadil do rakety Kooordinátora, Chemika a další no name členy posádky a ti jsou skutečně placatí. Samotný děj na povrchu Venuše příliš nenudí, je celkem dramatický, jsou oběti na životech a strastiplné putování volným terénem je vylíčeno docela drsně. V knize se setkáme s postavami známými i z jiných děl Strugackých a je už znát, že se máme v budoucnu na co těšit, i když autorský styl se velmi proměnil. Bykovovská trilogie byla opravdu jen rozjezd.



WebArchiv - archiv českého webu