Jurij Gavrilovič Tupicyn
Krok do propasti
Kategorie: sci-fi
originální název: V děbrjach Dal Geja
originál vyšel: 1978
vydání: Lidové nakladatelství 1988
- Komentáře:
-
jasonix | *1/2 21.11.2021 10:58
Román má na svou dobu zajímavý rámec. Společnost Dal-Geje je paralelou tehdejšího světa na západ od Železné opony, což krom kapitalistického zřízení umocňují i „dekadentní“ způsoby zábavy dalijců jako striptýz, erotické časopisy nebo podivné sporty. Děj kombinuje spaceoperu a špionážní thriller à la bondovka.
Bohužel dílko je krom ideologické kontaminace zatíženo i nervydrásající naivitou. V době eskalujícího napětí mezi Zemí a Dal-Gej se agentům Země podaří na cizí území propašovat pokročilou špionážní techniku. Pokud se tak dají nazvat prsteny se zabudovanou vysílačkou na morseovku apod. Ačkoliv všechny plány nechávají „projít computerem“, působí pozemští agenti, pardon po sovětsku „rozvědčíci“, jako zoufalí diletanti, jejich akce připomínají spíš bojovku pionýrů. Rychlé Šípy jsou proti nim učinění profíci. Akce mají chatrnou koordinaci, nikdo neví, kdo koho sleduje, neustále někdo někomu omylem vyzrazuje přísně tajné informace. Nevěrohodné postavy jsou nepřehlédnutelnou slabinou. A také balast ideologie. Ačkoliv slova jako komunismus či socialismus tu vůbec nepadnou, autor při líčení historie Dal-Geje neopomene rýpnout, že v epoše (pozemského) kapitalismu se vědci, spjatí s průmyslníky a bankéři, často mění v stejné dravce jako samotní kapitalisté. A když rozvědčík Klim oponuje, že „i za kapitalismu přece existovali slušní lidé“, tak konzul Haasen kontruje, že existovali i tací (kapitalisti), co vytvořili jadernou bombu a žehnali zničení Hirošimy. Jinde zase najdeme zmínku, že jisté mučící nástroje musely existovat na Zemi v době odumírání kapitalismu.
Stylem se jedná evidentně o dětskou či mládežnickou „litěratůru“; mísí patos, poučování a naivitu. Jazyk je chudý a plný klišé. Jistě nelze vše svádět na překladatelku; perly jako „Události příštích okamžiků se rozběhly nečekaně jako zákeřný výstřel z revolveru“ si nemohla vycucat z prstu. Na druhou stranu nelze přehlédnout překladatelské boty; jen pro příklad: „nohsled“ tu značí pronásledovatele místo slepého přívržence. „Podobenstvím“ překladatelka myslí podobnost etc.
Abych jen nehaněl, pár plusů přiznat musím (uvádím je na závěr, jakožto možný SPOILER). Mafiánské politické praktiky mohou být kritikou poměrů na obou stranách Železné opony; využití eugeniky pro mocenské účely jakož i kšeftování s kastami varuje před genetickým apartheidem; genetické metody k výrobě umroků, jakýchci skurutů pro veškerou práci, nejsou na svou dobu špatně vymyšlené, státem organizovaná výchova dětí bez rodičů je tu jasně kritizována atd. Bohužel zpracováním je to napůl krok do propasti braku a propagandy.
