LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Egon Bondy

Invalidní sourozenci

Kategorie: sci-fi - postkatastrofická

originál vyšel: 1981

vydání: samizdatová kniha 1974; samizdatová kniha 1974; Sixty-Eight Publishers 1981; Archa 1991; Zvláštní vydání (web) 2002; Akropolis (web) 2012

Komentáře:

Lucc  | **** 25.11.2020 17:03

2020
Po letech jsem se odhodlal a nelituji. Stylisticky bych Invalidní sourozence připodobnil k některým Vianovým dílům – lehká fantasmagorie, jako když rozbijete realitu na střípky, které poté dáte opět dohromady. Ne všechny zapadnou na své místo. Některé se ztratí, jiné pootočí a jiné si najdou místa zcela nová. Bondy je ale umírněnější. Občas si vymýšlí slovní novotvary a vše ostatní divné jde spíš na vrub podivnosti světa v budoucnosti. Je to takový Vian stříklý Faldbakkenovými Bídnými roky.
Některé pasáže jsou lehce tripózní. Netuším, proč tam jsou, přínos nemají snad žádný. Už začátek je odrazující. Podivnost o vodách a mrtvole světa. Před asi rokem jsem zkusil číst a na tomto ztroskotal. Řekl jsem si, že to nemám zapotřebí a dál nepokračoval. Ale kdybych býval přečetl další stránku dvě, už by to bylo mnohem lepší.
Banálním dějem o konci již tak skončené civilizace a osudech dvou invalidních důchodců (nikoli nemocných, jen vydržovaných rentou) se vinou lehké politické a filozofické úvahy, obvykle se odehrávajících v rozhovorech A. s někým dalším (Mendelbaum, Háfíz, …). Jsou trefné a celá alegorie společnosti (invalidé, lidé, důstojníci a postiženci) má něco do sebe, i když mi nepřišlo, že by nabízela něco lepšího v podobě bezstarostného života invalidů, jejich sklonu k umění, vědě, vynalézání, kutění, atd. V závěru mi však přece jen utkvěla myšlenka, která se myslím obzvláště do nynější koronové umrtvenosti hodí a přesně popisuje stav, který cítím. Jen nevím jak z něho ven. Třeba vody zalijí souš? Třeba už konečně láska a pravda zvítězí? Třeba si přestaneme dělat starosti o věci a budeme se věnovat lidem? Třeba… Ale Invalidní sourozenci končí positivně, zrodem něčeho nového, tak bych měl též končit s nadějí. Koneckonců, 24. 12. se blíží.

Daleko bolavěji než kdy jindy cítil ten smutek nad lidskými díly, nad strašlivou očividnou marností toho všeho činění, jež tu nebylo snad konáno proto, aby se lidé měli opravdu někdy lépe, ale proto, aby zabili čas svého života, který by jim jinak byl nesnesitelnou pouští.

Sherudan  | **** 26.01.2022 18:44

Kniha, která určitě nebude sedět každému a samotnému mi chvíli trvalo se do ní začíst. Bondy se tvrdě naváží do marasmu reálného socialismu, ale moc nešetří ani undergroundovou komunitu, která je zde prezentována tak trochu jako jalová žvanírna a trochu jako sbírka příživníků, byť ne úplně dobrovolných. Řada postav má nepochybně předlohu v reálných osobách z disentu, bezpečně jsem identifikoval např. Petra Uhla nebo Vladimíra Boudníka.