Více vydání = více obálek.
Boris Zacharovič Fradkin
Zajatci hlubin
Kategorie: sci-fi
originální název: Пленники пылающей бездны ▫ Plenniki pyljajuščej bezdny
originál vyšel: 1958
vydání: SNDK 1961; Albatros (web) 1971
Kniha vycházela: na pokračování v deníku Молодая гвардия ▫ Mojodaja gvardija, od 18.května do 10.září 1958
Vědeckofantastický román o sovětských vědcích, kteří pomocí zvlášť konstruovaného stroje, geoskafu, vítězně proniknou do nitra Země…
Autoři vědeckofantastických románů mívají častokrát ve zvyku oslňovat své čtenáře tí, že si navymýšlejí neuvěřitelná dobrodružství, neuvěřitelné přístroje, neuvěřitelné krajiny. Lidé se v takových románech objevují jen proto, aby se celému tomu ohňostroji podivovali, a čtenář se má podivovat s nimi.
Boris Zacharovič Fradkin psal své Zajatce hlubin trochu jinak – střízlivěji, věrohodněji. Fradkin totiž nezačal spisovat z nadbytku fantazie, pracoval dlouhý čas jako konstruktér, ví velmi dobře, že slovo něco váží, že technika není věc nezávazná. A především ví, že žádný technický zázrak se nemůže obejít bez cílevědomé účasti člověka.
A tak v Zajatcích hlubin sledujeme cestu geoskafu, přístroje, který si razí cestu do nitra naší Země – ale sledujeme především osudy jednotlivých členů posádky, lidí složitých – a lidí postavených před velmi složité úkoly. Cesta geoskafu PV-313 byla plánována na dva dny, ale okolnosti dopadly poněkud jinak. Jak vlastně, to nebudeme prozrazovat, příšli byste o kus napínavého dobrodružství. Prozrazujeme jen jediné: v záplavě vědeckofantastických románů, které v poslední době vyšly, patří dílo Fradkinovo stále mezi nejlepší. Hrdinství, které postavy románu osvědčují, je neokázalé, o to však přesvědčivější.
