kniha » Oko světa 1
v Top10 1 | chce si přečíst 12 | chce mít v knihovně 3 | má v knihovně 38
hodnotilo: 54
86%
Oko světa 1

Robert Jordan

Oko světa 1

série: Kolo času
díl v sérii: 1

Tato kniha je částí i jiných knih: Oko světa

Kategorie: fantasy

originální název: The Eye of the World
originál vyšel: 02/1990

vydání: Návrat -> (web) 1998

odkazy: 1x [ukázka]


Komentáře:
Judson  | ***** 24.02.2006 14:42

Toto pojmu jako hodnocení celé této obrovské série Kolo času. Je asi jedna z úplně největších mezi fantasy knihami. I když to podle prvního dílu Oko světa moc nevypadá, děj brzy získá potřebné obrátky a napětí. Rozehrává se zde velmi dlouhý a složitý příběh mnoha hlavních postav, jejichž dobrodružství je popisováno na přeskáčku v kapitolách, proto jsou knihy tak velké a je jich mnoho. Rozhodně doporučuji, i když dočíst celou sérii až do konce je přimo heroické úsilí. Naštěstí jsou díly 2 či 3 knih dějově rozumně ukončeny. Jsou zde dobré popisy bojů a různých bitek.

Ibis  | * 04.02.2018 17:08

Tahle kniha byla ta nejvíce diletantsky „napsaná“ smrdutá hromada otřepaných fantasy klišé chabě se vydávající za román vysoké fantasy, co jsem zatím měl to neštěstí přečíst. (Omlouvám se za tak emocionální začátek, ale otřesnost tohoto literárního „díla“ byla tak neočekávaně značná, že to mou obvykle neotřesitelně stoickou povahu dočista rozběsnilo.)

Po prvním dílu oslavovaného Kola času jsem šáhl právě kvůli spoustě pozitivních ohlasů, ale nemohl jsem být víc zklamaný. Že se jedná o Jordanovu románovou prvotinu je až bolestně znatelné, protože tu neprojevil spisovatelského talentu, ani co by se ho za nehet vešlo. Pročíst se tímhle vypravěčským neumětelstvím až do konce bylo utrpení.

Mluvit o ději a jeho hlavních aktérech je ztráta času, protože všechno je zfušované z těch nejotřepanějších stereotypů, co fantasy literatura zná. Jsou hlavními postavami tři naprosto všední mladíci z nějakého Zapadákova na Konci světa, kteří se za doprovodu tajemného mentora-čaroděje vydávají do Velkého světa na epické Dobrodružství, aby zachránily svět před nějaký Pánem zla, přičemž se ukáže, že jsou Vyvolení Osudem? Ano. A je náš hlavní protagonista, jehož perspektivou je nám zprostředkován děj, tou nejgeneričtější možnou postavou postrádající úplně jakékoliv charakterové rysy, aby se s ním mohlo ztotožnit maximum čtenářů? Co myslíte. A jsou jeho dvěma společníky hubený a lehkovážný potížista, který zbylé dva hlavní „hrdiny“ stále přivádí do trablů, a mohutný, hloubavý hromotluk, který je na problémy úzkostlivě opatrný? Ani se neobtěžujte hádat.

Je tu ještě plejáda dalších postav, ale všechny tvoří dohromady stejně uniformní a nezajímavou šeď, že ani nestojí za to je zmiňovat.

Co mi však přivádělo ještě větší muka, byl Jordanův styl psaní. Ten chlap miluje popisy. Jelikož je to však spisovatelský diletant, ty popisy jsou příšerné. PŘÍŠERNÉ. Plní desítky stran absolutně irrelevantními informacemi, které jsou totálně zbytečné, jak pro děj, tak pro charakteristiku postav, tak pro navození atmosféry, tak pro prohlubování mytologie jeho fikčního světa. Jsou naprosto k …lejnu i proto, že jsou ve své neúměrné délce zmatené, jak se snaží vyznívat současně poeticky a fakticky. Vychází z toho stylistická zhovadilost, která je úmorná, nezáživná, natahuje knihu do neúnosné délky a která se špatně čte, a to jak ve statických popisech prostředí, tak i v popisech akčních scén.

Co víc, průvodním jevem této stylistické katastrofy je to, že Jordan také neumí pracovat s dynamikou vyprávění, věci jako zpomalování a zrychlování děje se mu nepřekvapivě nedaří v příběhu aplikovat a čtenář může zaplakat nad výsledkem. Celá kniha se vleče v tom nesnesitelně nudném a pomalém tempu, v jakém tomu diktují ty výše zmíněné popisy, od začátku do konce. Skutečnosti, že dialogy šustí papírem nebo že atmosféra v knize neexistuje, jste si už nejspíš vyvodily sami.

Uuuuf, krásně se mi ulevilo, když jsem všechnu nelibost s tímto románem mohl vypustit ven. Přeji pěkné počtení.



WebArchiv - archiv českého webu