LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Tonke Dragt

Planoucí lesy Venuše

Kategorie: sci-fi

originální název: Torenhoog en mijlen breed
originál vyšel: 1969

vydání: Svoboda 1979; Triton (web) 2006

odkazy: 1x [ukázka], 1x [recenze]

Komentáře:

Madam Brbla  | *** 29.05.2009 10:19

Sci-fi ze staré školy, ze které je výrazně cítit melancholie, obava o osud Země a touha po objevování nových světů. V době vzniku knihy byly informace o planetách sluneční soustavy minimální, prakticky nulové, nelze tedy autorce nijak vyčítat, že si obyvatelný, ba nádherný svět vysnila právě na bájné Jitřence, romantické Venuši, pojmenované podle bohyně jara a lásky. Pokud jste tedy ochotní odhlédnout od nyní všeobecně známých vědeckých poznatků o naprosté (mírně řečeno) nehostinnosti této planety, můžete se ponořit do příběhu o průzkumníkovi Edym, jeho touhách a hledání pravdy o Venuši i sobě samém. Tento klasický dobrodružný příběh o přátelství, lásce, lidském strachu z neznáma i odvaze musel být ve své době skutečným literárním klenotem. Zub času je bohužel nelítostný. Zákonitosti vymyšleného světa pokulhávají, logika jednání postav občas také, mimozemšťané i jejich prostředí působí dost obyčejně – lidsky a pozemsky; můžeme tu celkovou naivitu označit za roztomilou, k dokonalosti však má daleko. Zamrzí časté opakování těch samých myšlenek stále dokola: Edyho zamilovanost, pochybnosti, přemítání na téma telepatie, tytéž cesty do lesa a zpět… očesat tohle od repetitivnosti, námět by vydal na dlouhou povídku. V některých ohledech nelze upřít alarmující aktuálnost; Země zabetonovaná a vyasfaltovaná do jednoho obrovského města bez přírody se nejeví být až tolik nereálnou v dnešní bezohledné době. Nelituji času stráveného s touto knihou, ona melancholicky naivní atmosféra mi vlastně docela sedla (zvláště v deštivých dnech). Z mého hlediska však imaginace Tonke Dragtové při srovnání se současnými předními sci-fi autory postrádá schopnost přinést čtenáři něco nového, zkrátka fascinovat, ohromit originálním světem (nicméně nepochybuji, že před pár desítkami let to s přehledem dokázala). I přesto se jedná o lehký nadprůměr, doporučila bych jej především trpělivějším čtenářům, co v žánru science fiction nemají příliš načteno, nebo se rádi nechají okouzlit retro atmosférou fantastické literatury 60. let minulého století. 63%

Gaarq  | ***** 02.06.2009 12:35

moje hodnocení určitě není nijak zvlášť objektivní. tato kniha mi formovala v dětství/mládí přístup k literatuře vůbec. co naplat, že příběh není z hlediska kulis příliš nadčasový, logika mírně škobrtá a podání je značně posunuté směrem k dětskému čtenáři, ale právě ta jednoduchá síla mi tehdy dala se ztotožnit s hrdinou a jeho usilováním a navíc mě přiměla hledat podobné příběhy. tož tak.

trudoš  | ***1/2 14.01.2018 21:19

Na románu se výrazně podepisuje fakt, že Tonke Dragtová je autorkou knih pro mládež. Je to znát na formě naivního vyznění, stejně jako na dětinsky jednoduchých dialozích. Spisovatelka ovšem pracuje s fantastikou podobně jako Ray Bradbury, kdy odsouvá stranou vědeckou hodnověrnost a spíš apeluje na celkovou atmosféru vyprávění. Venuše je tak v jejích očích planetou pokrytou nezkrotným a divotvorným pralesem, ve kterém se veškerá technika mění během okamžiku v prach. Dobyvatelé vesmíru proto ustrnou na mrtvém bodě, mezi touhou po poznání a strachem z neznáma.
Ač to nerad říkám, je znát, nakolik se na příběhu podepsal zub času. Rozdíl několika desítek let prospěje máločemu, o to více zápletce, jejíž síla spočívá ve střetnutí lidstva s něčím novým, těžce pochopitelným. Podobná tématika je dnes už poměrně profláklá a pravdou je, že Planoucí lesy Venuše žádnou jiskrnou pointu nepřinášejí. Přesto má román neoddiskutovatelné kouzlo, jež určitě potěší každého milovníka klasické science fiction.