kniha » Brána ze slonoviny, brána z rohu
v Top10 1 | chce si přečíst 7 | chce mít v knihovně 10 | má v knihovně 76
hodnotilo: 59
87%
Brána ze slonoviny, brána z rohu Více vydání = více obálek.

Robert Holdstock

Brána ze slonoviny, brána z rohu

série: Les mytág
díl v sérii: 6

Kategorie: fantasy

originální název: Gate of Ivory, Gate of Horn
originál vyšel: 11/1997

vydání: Polaris (web) 1998; Argo (web) 2019

odkazy: 1x [recenze]



Komentáře:
fialka  | ***** 26.06.2008 11:58

Tak tuto knihu som cital vobec ako uplne prvu fantasy a pravidelne ju citam znova. Vdaka nej som ostal pri fantasy/sf-f do dnes. To najlepsie od Holdstocka mixuje realitu s Keltami, Saracenmi a vobec vsektym, na co si len spomeniete, v jeden uzasne atmosfericky a zabavny celok.

stimílek  | *** 27.11.2010 22:38

Po prvním přečtení jsem těžce zklamán. Holdstock navazuje na předchozí knihy, vidíme události očima Huxleyho staršího syna. Ovšem Legie, Kylkuk a další dosti ředí nosnou linii Ryhopu a nesedí mi do už zažité představy Lesa mytág. Přitom v Merlinově kodexu Holdstock ukázal, že umí i dosti výrazně odbočit a zapracovat do svého universa nové postavy a děj. Uvidíme za pár let po dalším přečtení.

jethro.tull  | **** 30.11.2011 10:02

I pro mě byla tato kniha tak trochu zklamáním po přečtení předchozího Lesu mytág. Do jisté míry se ztotožňuji s názorem stimílka. I já si po přečtení Lesu mytág vytvořil určitou představu a tato kniha této představě ne plně odpovídá. Přesto hodnotím 80 % kvůli závěru knihy, který mě uchvátil natolik, že jsem na předchozí zklamání zapomněl.

louza  | **** 18.09.2014 13:18

Holdstock stokrát stejný a pokaždé jinak. Osudy rodiny Huxleyů se rozvíjí a autor zaplňuje prázdná místa. Oproti tajmenu v prvních knihách tu však odkrývá karty ve vší parádě. Nutnou tíživou atmosféru zařazuje jen na začátek knihy a poté explicitně servíruje jeden mytágovský výjev za druhým. Hlavní hrdina Chris se stává součástí průvodu mytág, který autor používá jako platformu pro vyprávění svých mýtů. Konec a výsledná pointa je však typicky zamotaná a nepřehledná, jak už je v autorově tvorbě zvykem. Přesto se kniha od předchozí tvorby v mnoha ohledech liší a asi nejvíce z jeho tvorby připomíná klasickou fantasy, což bude patrně důvod její velké fanouškovské obliby. V jádru jde však stále o Holdstocka a jeho nenapodobnitelné pojetí fantasy literatury.

Dilvermoon  | *** 07.05.2015 15:38

Tak nějak už to není ono. To, co v prvních psaných dílech série byla velmi netradiční fantasy (a proto jsem ji snesl), se v tomto díle poněkud otupilo. Navíc je zde málo průniků do světa mimo Ryhop a je příznačné, že příběh mě nejvíce zaujal právě tehdy, když o nějakou spojitost šlo. Což je bohužel málokdy. No a nejlepší je závěr. Což je málo.

Gaarq  | ***** 31.07.2019 16:52

chronologicky příběh mezi lesem kostí a lesem mytág. zůstáváme stále v rodině huxleyů, u christiana a toho vrhneme do holdstockovské varianty mýtu o kylhukovi a olweně. holdstock skvěle mísí nabubřelou, leč velmi vtipnou prášivost keltských vypravěčů s temným tématem ryhopu. přerod nevinného christiana v hrdinu z legend, který musí projít mystickou (a mýtickou) katarzí toho nejhrubšího zrna, aby se vrátil sice moudřejší, ale také narušený, zlomený a ke všemu odhodlaný. trošku mi vadilo, že vlastně postavy stevena z lesa mytág a christiana z bran nešly na začátku odlišit, neb se oba chovali úplně stejně, ač byli popisováni jako povahově odlišní, časem se ale přeci jenom začali přetvářet oba k jiným obrazům. jedna z nejpůsobivějších adaptací klasického mýtu do fantastické literatury.

Lucc  | ****1/2 19.12.2019 16:14

Po sevřeném Lesu mytág a rozmáchlém, ale přesto kompaktním Lavondyssu přichází rozmělnění, dekonstrukce formy a nejistý tah na branku příběhu u Hloubení. Hodně to platí také u Brány ze slonoviny, brány z rohu. Dusné a krvavé mystično a magično Lavondyssu uvolňuje místo putování a hromadění odboček a legend spíše z pozdější doby (keltové, artušovská legenda a antika). Je dobře, že se mýtus lesa rozmělňuje? Nevím. Brána se ale určitě bude číst snáze než starší knihy čitatelům klasické fantasy. I mně se četla příjemněji. Jen nevím, zda to tak chci.

V ději této knihy si Robert Holdstock ukousl velké sousto. Snaží se vměstnat mezi již napsané informace o posledním (?) dni Jennifer Huxleyové a osudu obou bratrů Huxleyových, jak je vylíčil v Lesu mytág. S výsledkem nejsem spokojen. Nemám pocit, že by se cokoliv vyřešilo nebo že vůbec příběh dobře zapadá do celého huxleyovic universa. Neříká nic o tom, proč se z Christiana stal drsný a krutý velitel bandy Jestřábů a dalších psanců, který bezmála zabil svého bratra a unesl jeho (?) Guiweneth. O tom by musel autor ještě napsat, ale nestalo se tak, pokud vím. Tady se sice dočkáme jisté kostry, ale maso na ni navěšeno není. A kosti jsou přece pro psi. Já chci šťavnatou krmi.
Nu což, nebudu fňukat, že jsem nedostal, co jsem chtěl. Pojďme se podívat na zoubek příběhu samotnému. Nosné linie jsou 2. 1. zvrátit smrt matky a/nebo alespoň pochopit její důvody včetně role otce v tom všem. Tam se celkem dařilo. Přes docela pěkný byť podivně roztahaný závěr (např. Mabonovu roli Holdstock pojal ve stylu použít a zahodit) jsem nepocítil takový ten super pocit, když do sebe vše krásně zapadne. Nezapadlo. Až příliš mnoho náznaků nebylo uspokojivě vysvětleno (fakt nepochopím motivaci k sebevraždě dvojnásobné matky Jennifer jakýmsi viděním, když stejně zemře jen jakoby jedna její verze a druhá žije dál a … a co?).
2. Být s Guiweneth. Tam celkem nemám námitek, to autor zvládl dobře včetně sladkobolného kon­ce.

Děj tedy s drobnými výtkami. Naopak postavy jsou devízou Bran. Je jich hodně, přesto jsou dostatečně vykresleny a každá dostane svůj prostor. Jen jsem se zprvu ztrácel v Ztracených dětech. Jak by také ne. Naštěstí mi pomohla ilustrace na přebalu a vytrvalost.
Hlavní hrdina, mladý Christian Huxley, v této knize vystupuje jako typický klaďas mnoha jiných knih – seznamuje se s novým světem, prodělává jakýsi výcvik a zasvěcení, zjišťuje své místo v systému a své schopnosti a nakonec nachází svůj osud, kvůli jehož změně se do lesa vlastně vydal. Les v příběhu mimochodem ztrácí své výsadní postavení z dřívějších knih. Nyní jsou to postavy a jejich mýty, které jsou zdrojem změn, ať už Legie a všichni její hybatelé a pronásledovatelé či úkoly, které Legii svěřili jiné postavy v čele s otcem Olwen.

Co tedy Branám vytýkám? Příběh prostě mohl a měl být sevřenější, jasněji, hmatatelněji vysoustružen, osazen a uzavřen. Zamrzelo mne naprosté zruinování krásného mýtu o Guiweneth a jejích ochráncích v čele s Manandounem, které známe z dřívějších knih. Jinak je Brána ze slonoviny, brána z rohu velmi povedená kniha, která bude pro mnoho mladších či nezkušených čtenářů z celého cyklu Lesa mytág nejstravitelnější.



WebArchiv - archiv českého webu