kniha » Dolores Claibornová
chce si přečíst 2 | chce mít v knihovně 1 | má v knihovně 41
hodnotilo: 60
74%
Koupit knihu:
FantasyShop.cz
Minotaur
Dolores Claibornová Více vydání = více obálek.

Stephen King

Dolores Claibornová

Kniha vyšla i pod názvy:
Dolores
Dolores Claiborneová

(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

Kategorie: fantasy - podle filmu/zfilmováno

originální název: Dolores Claiborn
originál vyšel: 11/1992

vydání: Práca 1993; Odeon 1996; Beta (web) 2010; Beta (web) 2021

odkazy: 1x [film], 4x [recenze]


Komentáře:
Madam Brbla  | ***** 02.02.2010 08:34

Koukám, že si tady „Dolores Claibornová“ vede jako šmudla, ale vlastně mě to příliš nepřekvapuje; kdo čekal klasický Kingův horror, pravděpodobně byl zklamán. Tohle je totiž čtení spíše pro dámy (i když i mezi pány znám přinejmenším jednu spokojenou výjimku): Dolores je obyčejná ženská, uklízečka, a se svou zaměstnavatelkou to nemá vůbec jednoduché. Co je však horší, psychicky i fyzicky ji týrá manžel, dcera se jí odcizuje, nechybí špinavá rodinná tajemství a tak je zaděláno na tragédii. Už to bude 14 let, co jsem knížku četla, přesto se k ní v nejbližší době nehodlám vracet. Proč taky, když mi utkvěla v paměti s nezvyklým množstvím podrobností… King jako vždy skvěle propracoval psychologii postav, až překvapivě detailně nahlédl do duše ženy, do jejích pocitů a myšlenek. Po malinko rozpačitém začátku (trvalo mi uvyknout stylu vyprávění) jsem se do „Dolores Claibornové“ fascinovaně zažrala a řadím ji mezi své oblíbené kingovky. Nicméně zdejší zařazení fantasy/sci-fi/horor je zavádějící, ze všeho nejvíc se jedná o psychologické drama říznuté thrillerem, nadpřirozený prvek si pamatuji pouze jediný – jakýsi paranormální záblesk, prolnutí reality s dějem v jiné Kingově knize, tuším šlo o tématicky podobnou „Rose Madder“… nebo „Geraldovu hru“? Chápu zdejší nízká hodnocení, ale stojím si za svým, mně se tahle knížka moc líbila: 95% EDIT: Stejnojmenný film je ve srovnání s literární předlohou mnohem slabší – jak už to tak bývá celkem obvyklé.

Ninsangil  | ***** 21.05.2012 22:54

Před pár lety jsem začal kingovky kupovat a číst výhradně v originále a prakticky celou svoji českou kingotéku jsem rozdal přátelům. Nechal jsem si jen tři tituly v češtině: To, Osvícení a Dolores Claibornovou. Asi jen King si může dovolit napsat román formou monologu staré dámy na policejní stanici, a nejspíš jen jeho může napadnout zahájit ho hrdinčiným přiznáním, že svého manžela před devětadvaceti lety tedy zabila, akorát jí to nikdy nikdo nemohl dokázat, ale ve vraždě, ze které ji obviňují, je nevinně (to není spoiler, dozvíme se to už na třetí straně textu). King nepíše horory, ale psychologické romány s prvky nadpřirozena – a tady se bez něj obejde prakticky úplně. Žoviální mluva Dolores na začátku baví, ale brzy se jí z úst začnou linout věty, kterými vám autor hrábne do hrudního koše a začne pozvolna svírat. Pozvolna, ale dlouho a neúprosně. Přestože víte, jak to všechno dopadne, zajímá vás, proč a jak se tak stane. Trpíte s hrdinkou, držíte jí palce, klepete se o osud její dcery, a třeba v sobě najdete i trochu soucitu s „tou mrchou Verou Donovanovou“. S Dolores mám spojenou i jednu krásnou vzpomínku, která nejlépe ilustruje Kingovo mistrovství ve vykreslení postav. Moje babička už toho po pětasedmdesátce moc nenachodila, ale vždycky ráda četla, a tak kdykoli jsem ji přišel navštívit, přinesl jsem jí pár knih ke čtení. Měla prakticky v malíku světovou literaturu, ale neměla ráda nerealistickou prózu. „Co mě mají co zajímat něčí fantazie?“ říkala na adresu sci-fi, fantasy a horroru. A já jí jednou přinesl bez jakéhokoli dalšího komentáře k přečtení Dolores. Když mi ji příště vracela, řekla mi na adresu zpracování hlavní postavy: „To není možný, ten chlap je snad ve skutečnosti stará bába. Nemáš od toho Kinga ještě něco?“

jirikk  | ***** 21.10.2015 21:35

Dolores Claibornová patří k experimentálnější poloze Kingova díla, jak tematicky, tak především po formální stránce. Budiž důkazem autorova umu, že podobné výlety za hranice běžně využívané hrací plochy zpravidla dopadají dobře (Lisey a její příběh, Srdce v Atlantidě). Zadařilo se i v tomto případě, stárnoucí Dolores vypráví o výčitkách svědomí, rodičovské lásce i její odvrácené stránce, kterou život někdy zdůrazní až příliš. I přes téměř stoprocentní absenci fantastických a vlastně i hororových prvků jeden z vrcholů Kingovy tvorby.

Osobní postřeh – Dolores jsem poprvé četl v roce 96, na Legii ji pak (s odstupem několika let, cca v 2005??) ohodnotil pouhými 60% – vzpomínky jsem tedy na tuto knihu příliš nadšené neměl. Nyní po opětovném přečtení zvedám hodnocení až na absolutní, zřejmě jde tedy o román spíš pro otevřenější a trpělivější čtenáře, než jsem byl před skoro dvaceti lety já.



WebArchiv - archiv českého webu