LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Druhý díl se vybarvil. Opravdu je to BDSM čítanka – už není možný omyl. Ze začátku jsem si myslel, že když v prvním díle dominovali muži, tak v druhém díle kde dominují ženy budou síly celkově vyrovnány. Že se autor po prvním díle zalekl, že je jeho kniha vykládaná špatně a proto zařadil zpátečku tak razantně, že je všechno naopak. Ale chyba lávky ! Ženy jsou sice dominantní, ale nešťastné, protože nemohou být otrokyně rozkoše pro své udatné majitele. Kniha je určitě lépe napsána než první díl a zaslouží si vyšší hodnocení. Bohužel, od momentu kdy Tarl vykoupí Laru z otroctví nějak spadl řemen vyprávění a celý návrat Lary na trůn je nezáživný, jako kdyby to autor musel rychle dopsat před vydáním.

Krátká ukázka:

Lara se smutně zasmála, posadila se na koberec u stanové stěny a přitáhla si kolena pod bradu. „Není pravda, že tě nenávidím,“ opravila se. „Já vím.“ „Ale předtím — předtím jsem tě skutečně nenáviděla. Když jsem byla tatrix Tharny, nenáviděla jsem tě. Tolik jsem tě nenáviděla.“ Mlčel jsem. Věděl jsem, že mluví pravdu. Dobře jsem si pamatoval nevyzpytatelné jednání a jedovaté pohledy, jimiž mě tehdy častovala. „Víš, bojovníku,“ zeptala se, „proč jsem tě já — nyní jen obyčejná otrokyně — tolik nenáviděla?“ „Ne,“ odpověděl jsem. „Protože ještě než jsem tě poprvé spatřila, znala jsem tě z tisíce zakázaných snů.“ Naše pohledy se střetly. Začala tiše vyprávět. „V těchto snech jsem pyšně trůnila ve svém paláci, obklopena poradním sborem a bojovníky, když tu se střecha roztříštila, jako by byla ze skla, a z nebes se na hřbetě obrovského tarna snášel bojovník s přilbou. Rozehnal můj poradní sbor, přemohl všechny bojovníky, a pak se mě zmocnil, svlékl a přivázal nahou k sedlu svého tarna. Poté si mě s vítězným výkřikem odnesl do svého města, kde jsem já, hrdá tatrix Tharny, musela nosit jeho značku a kroužek.“ „Těch snů se nemusíš obávat,“ poznamenal jsem. „A v jeho městě,“ pokračovala dívka a oči se jí leskly, „mi nasadil na kotníky zvonečky a oblékl mě do tanečního hedvábí. Pochop, neměla jsem jinou možnost. Musela jsem udělat, co si přál. A když jsem únavou nemohla dál tancovat, vzal mě do náruče a jako zvíře mě přinutil, abych mu byla po vůli.“ „To byl krutý sen,“ politoval jsem ji. Zasmála se a tváře jí zčervenaly hanbou. „Ne,“ potřásla hlavou, „to nebyl krutý sen.“ „Tomu nerozumím,“ řekl jsem zmateně. „V jeho náručí jsem poznala, co mi Tharna odepřela. V jeho náručí jsem se naučila sdílet spalující nádheru jeho vášně. V jeho náručí jsem poznala hory a kvítí, křik divokých tarnů a dotek larlovy tlapy. Mé smysly se probudily — oči se mi otevřely a já poprvé v životě cítila šaty na svém těle, poprvé poznala, co to je dotyk ruky — a pochopila, že nejsem o nic více ani méně než on či jakákoli živá bytost. Milovala jsem ho!“ Mlčel jsem. „Jeho kroužek,“ dodala, „bych nevyměnila ani za všechno zlato a stříbro Tharny, ani za všechny kameny jejích šedých zdí.“ „Ale v tom snu jsi nebyla svobodná,“ namítl jsem. „A v Tharně snad ano?“ opáčila. Sklopil jsem zrak na složitě utkaný koberec a nevěděl jsem, co říct. „Samozřejmě,“ připustila, „že jako jedna z těch, jež nosily masku Tharny, jsem se těch snů snažila zbavit. Nenáviděla jsem je. Děsily mě, protože mi říkaly, že i samotná tatrix může podlehnout nízkým zvířecím pudům.“ Usmála se. „Když jsem tě spatřila, bojovníku, obávala jsem se, že bys mohl být mužem z toho snu. A tak jsem tě nenáviděla a chtěla tě zničit, protože jsi znamenal hrozbu pro mě a vše, čím jsem byla, a současně jsem se tě bála a toužila po tobě.“ Překvapeně jsem vzhlédl. „Ano,“ opakovala. „Toužila jsem po tobě.“ Sklonila hlavu a mluvila tak tiše, že jsem ji téměř neslyšel. „Přestože jsem byla tatrix Tharny, přála jsem si ležet u tvých nohou na šarlatovém koberci. Chtěla jsem být spoutána žlutými pouty.“ Vzpomněl jsem si, že o koberci a poutech mluvila v poradním sále Tharny, kdy ji zachvátila taková zloba, že jsem myslel, že mi bičem sedře kůži z těla. „Co znamená ten koberec a pouta?“ zeptal jsem se. „V dávných dobách,“ vysvětlovala, „to bylo v Tharně jinak než dnes.“ A pak, ve stanu otrokáře, mi Lara, bývalá tatrix Tharny, vyprávěla o podivuhodné minulosti svého města. Tharna byla zpočátku stejná jako jiná gorejská města, ženy byly považovány za méněcenné a nepožívaly téměř žádných práv. V těch dnech byl v Tharně praktikován rituál odevzdání, během něhož byla zajatkyně svlečena, spoutána žlutými pouty a položena na šarlatový koberec. Žlutá pouta symbolizovala talendery, květiny často spojované s ženskou láskou a krásou, šarlatový koberec pak představoval krev a snad i vášeň. Ten, kdo dívku zajal, položil špičku meče k jejím prsům a pronesl rituální řeč vlastnictví. Byla to poslední slova, která měla slyšet jako svobodná žena.

Plač, svobodná panno. Vzpomeň na svou hrdost a plač. Vzpomeň na svůj smích a plač. Vzpomeň, žes byla můj nepřítel, a plač. Nyní jsi bezmocná v mém zajetí. Vzpomeň, žes stála proti mně. Teď tu ležíš u mých nohou. To já tě svázal žlutými pouty. To já tě položil na šarlatový koberec. Dle zákonů Tharny mám na tebe nárok. Vzpomeň, žes bývala svobodná. Věz, že nyní jsi otrokyně. Plač, má otrokyně.

Vlastník pak dívce rozvázal kotníky a dokončil rituál. Když vstávala z koberce, aby ho následovala, byla v jeho očích, stejně jako ve svých, jeho otrokyní. Časem se tento krutý rituál přestal používat a s ženami se v Tharně začalo zacházet o něco lidštěji. Svou líbezností a něhou naučily své vlastníky, že i ony si zaslouží úctu a lásku. A jak se muži postupně začali víc a víc starat o své otrokyně, touha podrobit si je postupně vymizela, protože jen málokterý muž touží podrobit si bytost, již má upřímně rád, snad jenom ten, který se obává, že by ji jinak ztratil. Avšak čím vznešenějšího postavení se ženám dostávalo a čím nejasněji byla vymezena hranice mezi nadvládou a poslušností, jež je ve světě zvířat vnímána instinktivně, tím větší nároky ženy vznášely. Vzájemná úcta je vždy na vážkách a je velice pravděpodobné, že dříve či později se vychýlí na jednu nebo druhou stranu. A tak si ženy Tharny, vědomě či nevědomě využívajíce možností, jež jim skýtala výchova dětí a náklonnost jejich mužů, generace po generaci postupně budovaly své postavení. Díky dědictví i jinak získanému majetku rostla jejich ekonomická moc. Prostřednictvím výchovy v rodině a ovládnutím vzdělávacích institucí byly sféry, kde mají přirozenou nadvládu ženy, pozvolna zvýhodňovány na úkor těch, které patří mužům. Stejně jako v našem světě i zde bylo možné ovlivňovat veškeré obyvatelstvo tak, aby se smířilo s něčím, co je z pohledu jiných nepochopitelné a absurdní. A tak nakonec muži i ženy Tharny uvěřili mýtům, jež svědčily pro nadřazenost žen. V Thamě se pomalu a nenápadně vytvářela gynokracie, včetně nových tradic a zvyků, jež spoutávají mocněji než řetězy, protože si nikdo neuvědomuje, že existují.

Ačkoli může být tento způsob vlády po generace společensky přijatelný, nepřináší obyvatelstvu štěstí a spokojenost. Skutečně nejsem přesvědčen, že je lepší než mužský étos většiny gorejských měst, jenž má samozřejmě také spoustu stinných stránek. Ve městě, jako byla Tharna, kde muže učili, aby na sebe pohlíželi jako na zvířata či podřadné bytosti, si muži sotva mohli osvojit sebeúctu, jež je pro ně nezbytná. Kupodivu ani ženy se necítí pod gynokratickou vládou spokojené. Přestože pohrdají muži a cení si svého vznešenějšího postavení, zdá se, že i jim chybí sebeúcta. Tím, že nenávidí své muže, nenávidí samy sebe.