Více vydání = více obálek.
Miloš Kareš
Kouzelné zrcadlo
Dvě romanetta
Kategorie: fantasy - povídková sbírka
vydání: Vilímek 1942; Vilímek 1944
Přispívat do diskuze mohou jen registrovaní uživatelé
| [1] Mnata z Lvovic | 14.03.2020 00:19 | |
|---|---|---|
|
Zajímavá kniha. Titulní romaneto je vcelku více zajímavé než „Dáma z Obrazu“, jak díky tématu minulých životů promítajících se do autorovi současnosti, tak svou větší délkou a i mnohem dynamičtějšími scénami, přece jen panu Mikuláši Dačickému v druhé povídce hrozí poprava jen někdy v budoucnu, než se pomocí dopisů Císaři ospravedlní, kdežto příběh Šimona z Kouzelného Zrcadla nabízí vykoupení až na samotné šibenici. V Rudolfinské části prvního romaneta se objevuje krom titulního kouzelného zrcadla také proroctví Johna Dee, kdežto v druhé povídce je fantastické jen to že Dáma z Obrazu z Obrazu vystoupí a začně se muži který ji připomíná Mikuláše Dačického svěřovat s tím, jak to tehdy bylo s jeho zabitím jejího manžela, Pána Novohradského z Kolovrat. Autor měl tady ruce svázány tím, že Mikuláš Daczický z Heslowa byl skutečnou osobností a tak si nemnohl moc vymýšlet, bohužel se tu osoba Dačického omezuje jen na pár let od setkání s manželkou Kolovratovou po jeho propuštění z vězení. Existují rozsáhlé paměti páně Dačického, ale Kareš neměl asi moc chuť materiál dále rozvíjet, mimo právě onu jednu příhodu a co z toho vzešlo. Pravda, moderní linie v Zrcadle není až tak zajímavá jako souboje na kordy, věštby a prokletí a komploty proti císaři, ani tyranský magnát Merhaut není moc použit. Kareš detailně líčí jeho domnělou krutost, bezohlednou likvidaci všech jeho skutečných i domnělích konkurentů, ba nakousne se, že vlastně asi ukradl své „trpěné“ neteři dědictví po jejím otci aby si založil na něm své podnikání, ale tahle linie se nikdy znovu neobjeví. Titulní postava odjede téměř okamžitě, takže se nikdy Merhautovi na odpor nepostaví. Je dobře že Kareš se v Zrcadle k původní dějové linii z Prahy na pomezí 16. a 17. století vrací aby knihu trochu oživil, ikdyž tím dodal trochu hořkosladkou pachuť šťastnému konci první části Zrcadla. Je také divné že ač je v obou příbězích z dávné Prahy císařem Rudolf, ve druhé povídce se vůbec neobjeví, jenom se referuje o tom, kterak mu kdo píše a jaké rozkazy že následně vydal. Na zřejmě první zcela samostatnou a původní práci autorovu v oblasti beletrie je to velmi zdařilý pokus, bohužel Kareš zemřel dvě léta po vydání této knihy aniž by něco dalšího na poli provedl, což je škoda. | ||
