Jan Weiss
Zrcadlo, které se opožďuje
Kategorie: sci-fi - povídková sbírka
vydání: Československý spisovatel 1964
- Komentáře:
-
Tua | **** 15.01.2011 05:13
Sbírka několika Weissových povídek, takový průřez jeho celoživotní tvorbou (1927–63). Na Weissovi je nejúžasnější schopnost s jakou dokáže zachycovat snovou realitu, všechny ty absurdní proměny, vazby a asociace. Jeho postavy jsou tak živé! Nejvíce se mi líbily příběhy ze zajateckého tábora a potom povídka Ta s těmi copánky. Na poslední dvě povídky z cyklu Hádání o budoucím bych ovšem raději zapomněl. Co se to s autorem ke stáru stalo? Vlezla mu rudá na mozek, nebo se vyčerpal, nebo ho snad už psaní nebavilo? Nevím. Myslím že ideologie zvítězila nad čirou radostí z tvorby. Proč jsem si vybral zrovna Zrcadlo? Asociace. Ve filmu Krysař říká hlavní hrdinka „Jsem zrcadlo které se opožďuje.“ – chtěl jsem vědět víc. Chtěl jsem vědět proč. Ovšem samotná povídka o Zrcadle podle níž se jmenuje celá sbírka mě nijak zvlášť neokouzlila. Já raděj příběhy z tyfem zamořených POW baráků – ty jakoby volně navazovaly na samotný Dům o tisíci patrech a vyprávěly co se stalo předtím/co se stalo potom, než/když se Petr Brok probudil ze svého horečnatého snu.
Jeho oči neviděli, uši neslyšeli – duše byla posedlá jediným problémem. Byl to problém mstitele, který bude vychovávat – a vychovatele, který se bude mstít. – Buď jak buď – bůh buď jí milostiv!
