kniha » Nejvzdálenější pobřeží
chce si přečíst 5 | chce mít v knihovně 1 | má v knihovně 123
hodnotilo: 112
86%
Koupit knihu:
Fantasya.cz
Nejvzdálenější pobřeží Více vydání = více obálek.

Ursula K. Le Guin

Nejvzdálenější pobřeží

Kniha vyšla i pod názvem:
Najvzdialenejšie pobrežie
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Zeměmoří
díl v sérii: 3
kniha patří do světa: Zeměmoří

Tato kniha je částí i jiných knih: Velká kniha Zeměmoří [1]

Kategorie: fantasy

originální název: The Farthest Shore
originál vyšel: 09/1972

vydání: AF 167 1995; Triton (web) 2003; Slovart (SK) 2005; Slovart (SK) 2023

odkazy: 1x [film], 1x [recenze]


Komentáře:
stimílek  | ***** 16.05.2010 13:21

Díl třetí a opět je tu Ged. U.K. Le G. opět potvrzuje své mistrovství. Kniha je napsána stejným poetickým bohatým jazykem, myšlenky jsou opět hluboké a přitom snadno stravitelné. Příběh popisuje situaci, kdy se ze světa vytrácí čarodějná síla a Ged se s pomocníkem, mladým princem Arrenem, vydává na dlouhou cestu po Zeměmoří. Pátrá po síle, která přemohla dokonce i draky. Víc prozrazovat nebudu. Skvělá byla zejména pasáž u mořských lidí.

Strýček Biolit  | **** 25.01.2015 16:39

Třetí díl Zeměmoří má pomalejší rozjezd, který ovšem bohatě vynahrazuje parádní závěr. Stále zůstává zvláštní poetický jazyk, stále přetrvává atmosféra nějakého antického mýtu, nikoli klasické fantasy v pravém slova smyslu. Při putování jsou odhaleny další zákoutí zeměmořského světa, zaplní se další bílá místa; sem tam na čtenáře mrkne drobný odkaz z předchozích knih.

Ono je asi zbytečné psát cokoli dalšího – kdo přelouskal první dvě knihy a byl s nimi spokojen, bude spokojen i s Nejvzdálenějším pobřežím.

Gaarq  | *** 05.12.2021 12:25

asi nejtemnější, doslova i přeneseně, příběh ze zeměmoří, který završuje životní dráhu hlavního hrdiny. téma smrti a nesmrtelnosti opět pojaté velmi komorně (prakticky jsou tu tři postavy, zbytek jsou více méně statisté), originálně, nicméně na mě to moc nezabíralo. le guinová má barvité popisy (praotce draků nebo suché země), ale jsou na mě takové, jak to říct, tuctové, originální v tom, že se liší o běžných mytologií, ale suché v tom, že nejsou moc nápadité. takový bennett v svých městech byl podstatně nápaditější, ač to pořád držel funkční a na uzdě přiměřenosti (na rozdíl třeba od miévilla). je alespoň fakt, že autorka v závěru nedojí emoce, ač se vlastně loučíme, a uzavírá svůj příběh mytologicky, to jest něco nového začíná ;) dobré, ale něco tomu chybí, nějaká jiskra.



WebArchiv - archiv českého webu