LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Peter David

Imzadi II

Trojúhelník

série: Star Trek - Nová generace
díl v sérii:
kniha patří do světa: Star Trek

Kategorie: sci-fi

originální název: Triangle: Imzadi 2
originál vyšel: 1998

vydání: Laser-books (web) 2007

odkazy: 1x [recenze]

Komentáře:

BorgDog  | **** 19.12.2009 20:30

Sám Peter David považuje tuto knihu za horší než první část a v rozporu s hodnocením zde na Legii mu musím dát za pravdu. Zejména úvod je divný. Postrádá obvyklou lehkost a davidovskou „hravost,“ působí těžkopádně, utopeně v hořkých úvahách, nenaplněných příslibech a zklamaných očekáváních. Jako by autor knihu použil coby součást léčby své porozvodové deprese, což mu možná pomohlo, ale čtenář už tak spokojen není. Další problematický aspekt je klíčový vztah Deanny a Worfa. To byl jeden z nejhorších nápadů celého TNG seriálu, který nesnášeli všichni od fanoušků po samotné herce a ačkoliv se autor snaží, je to vidět i v knize. Ti dva se k sobě prostě nehodí a Davidova snaha spojit nespojitelné se bohužel projevuje v ohýbání charakterů i samotné logiky děje.

Paradoxně lepší jsou tak „vedlejší linie“ Toma Rikera, který se marně snaží vymanit ze stínu svého „dvojníka,“ až skončí v posteli s někým, koho bychom rozhodně nečekali, nebo lstivého klingonského kancléře Gowrona. V knize se tentokrát objevuje podstatně více postav ze seriálového Star Treku i narážek na seriálové dění, což je ovšem problematický klad hlavně z hlediska čtenářů „nefanoušků,“ protože k plnému pochopení děje je už třeba o TNG dost vědět. Konec sice není tak zbrklý jako byl závěr prvního „Imzadi,“ ale překvapení ve stylu „deus ex machina“ je pro Davida poněkud laciné.

Stručně shrnuto, po skvělém prvním dílu je „Imzadi 2“ už „jen“ nadprůměrným románem, ve kterém se až příliš odráží autorovo okamžité rozpoložení a snaha, poskládat dohromady příliš mnoho odlišných dílků. Alespoň překlad je výborný a Krásného obálka, která pasuje dohromady s obálkou prvního dílu je pastva pro oko.

Phoenix  | ***** 23.02.2011 19:15

Vztah Deanna-Worf je opravdu divný. Ti dva se k sobě prostě nehodí, protože jednoduše mají tolik společného jako člověk a klingon. I když hlavní zápletka mě moc nenadchla, v konečném hodnocení se mi kniha přesto líbila. Hold, P. David ví, jak psát Star Trek a hlavně, jak nenudit zbytečnostmi. Stejně jako v prvním díle tu je více zápletek, takže se neřeší pouze Worf. Za vyzdvihnutí určitě stojí scéna, v níž se Worf ocitá na Betazoidu a se svou klingonskou náturou musí čelit nejen Lwaxaně, ale i ostatním Betazoidům, kteří dávají jasně najevo, co si o Worfovi myslí.