kniha » Přežívá nejsmutnější
chce si přečíst 4 | chce mít v knihovně 3 | má v knihovně 4
hodnotilo: 5
84%
Přežívá nejsmutnější

Margaret Atwood

Přežívá nejsmutnější

Kategorie: sci-fi - postkatastrofická

originální název: Oryx and Crake
originál vyšel: 2003

vydání: Mladá fronta (web) 2005

odkazy: 3x [recenze]



Komentáře:
jasonix  | ***1/2 06.05.2021 23:33

Rozporuplné pocity. Při jejich objasňování se asi nevyhnu nutné porci spoilerování. Výchozí platforma by byla docela originální: postapo s významnou rolí nově vyšlechtěné lidské rasy (připomínající stádo dobytka), dokonale přizpůsobené bio-životu. A s vtipně a cynicky vystavěnou mytologií. Kdyby zůstalo jen u toho, mohlo jít o skvostnou dvacetistránkovou povídku o vyvedení Crakečat na světlo boží místo tohohle překombinovaného mišmaše.

Ten, který přežil – Jimmy, alias Sněžný muž – je hybridem homelessáka, proroka a filosofa. Má duši samý šrám a hlavu plnou hlasů. Do každodenních úkonů se promítají jeho reminiscence a komentáře. SF vrstva je postupně zdařile pohřbívána pod tou sociální. Chvíli se zdá, že půjde o pitvání rozpadu Jimmyho rodiny, pak o studii klasického polarizovaného přátelství: na jedné straně geniálního, i když asociálního vědce (Crake) a na straně druhé losera, hračičky s nadáním pro slova (Jimmy). Připomíná mi známou sérii „Jak svět přichází o básníky“, na kterou autorka s cynickou touhou týrat čtenáře naroubovala Kingovo „Svědectví“, vyprávěné odzadu a zbavené 99% postav i děje. Zato s důkladným propletencem dvou funkčních příběhů: Nešťastné lásky a Hry na boha. A to celé prošpikované úplně vším, co bylo kdy napsáno o degeneraci vztahů, morálky, rodiny, kultury a společnosti. Proč to vlastně považuji za týrání? Nemůžu si pomoct, ale vždy beru jako autorovu zlomyslnost, když hlavní protagonista všechno evidentně ví od začátku až do konce, ale čtenář je natahován na skřipec a k poznání klopotně přiváděn stokilometrovými oklikami. Navíc vcítění se do Jimmyho bizarního jazyka (byť chápu, že má ilustrovat jeho osobnost, narušenou navíc psychickou deprivací) mi ledaskde zavánělo samoúčelnou slovní ekvilibristikou, dadaismem a výrazovou onanií.

Ano, v jádru je to pořád postapo, ale kdo čeká další Malevil, bude zklamán… jakoby si objednal krvavý biftek a zatím dostal sojový plátek, u kterého mu číšník přednese Zarathustru a na závěr happeningu mu talířem břinkne do hlavy… (vidíte, jak je Jimmyho jazyk nakažlivý? :-) )

Přes uvedenou kritiku nemohu tvrdit, že by se jednalo o špatný román. Nedaleká „pre-apo“ budoucnost je představena zajímavě, ve vypointovaných fragmentech. Akcentují se trendy, jež vidíme již dnes. Život privilegovaných v ghettech, obklopených divočejšími „plebzónami“. Většina zábavy se odehrává na síti. Zaujme pár technologických vychytávek, jako oblečení se samočistící schopností díky bakteriím, nebo potravinářské biotechnologie, např. „kuřecí hlíst“. Vzniklá potravina budoucnosti je vtipně přirovnána k obrovské jedlé bradavici. Fuj! Pobavilo mě, když chovnou stanici kuřecích nugetek osvobodí fundamentalističtí Boží zahradníci. Jinak sociologicky vývoj příliš nenastal. Lidi se babrají v pořád stejných problémech. Včetně sexuálního zneužívání, násilí, drog, (eko-)terorismu, totalitních nástrojů moci… Nitky Jimmyho vyprávěcího maratonu se nakonec ukážou v příběhu funkční a spletou se do smysluplného celku, byť Crakeovo zinscenované, vpravdě tragikomické finále zanechá pachuť. Pachuť absurdity a nicotnosti. Tohle, že smetlo celou slavnou lidskou civilizaci? Je tu spousta materiálu k přemýšlení a přetřásání morálních dilemat. Když k tomu člověk nepřistupuje příliš jako ke SF, může si to i užít.



WebArchiv - archiv českého webu