kniha » Studená kůže
chce si přečíst 2 | má v knihovně 14
hodnotilo: 9
86%
Studená kůže

Albert Sánchez Pińol

Studená kůže

Kategorie: fantasy - horor

originální název: La pell freda

vydání: Mladá fronta (web) 2005

odkazy: 2x [recenze]



Komentáře:
Lucc  | ****1/2 13.10.2010 09:40

Malý ostrůvek blízko Antarktidy, na který přijíždí mladík hledat klid, samotu a zapomnění při práci atmosferického úředníka, se mění na peklo? ráj? očistec? Samota, společnost, násilí, odlišnost, porozumění, něha, láska i nenávist v jednom vynikajícím minirománu, kterému k dokonalosti schází jen článek malíčku. Přesněji: V některých (krátkých!) rozhovorech jsem ztrácel přehled kdo co říká. Jméno pro Rakušana Batis Caffó zní směšně. Měl-li to být symbol či záměr, tak jsem jej nepochopil. Lépe řečeno, jisté vysvětlení mne napadá, ale přesto… Závěr byl podivný a neuspokojil mne. Co ale musím naopak vyzdvihnout je pasáž o výchově v Irsku a fakt, že když už jsem si myslel, že tuším, jak to bude dál, bylo to vždycky nějak jinak.

Zvolání závěrem: Kvalitní literatura nemusí být nudná!

Madam Brbla  | **** 22.12.2010 10:01

Doba – 20. léta minulého století, místo – ostrůvek poblíž Antarktidy, zápletka – drama dvou mužů v dobrovolném vyhnanství. Tolik se ve zkratce skrývá v nepříliš rozsáhlém románu s imho nevkusným obrázkem na přebalu (pokud to není zřetelné ze zdejšího náhledu, je tam obří, kamenně působící žena, co štípe do plovoucího ledovce jako do bradavky). Zmínka o Lovecraftovi není vůbec od věci, knížka se pyšní podobnou tématikou i atmosférou jako díla tohoto velmistra hororu. Děj je popisován z první osoby očima bezejmenného mladého muže, někdejšího irského povstalce. Znechucen poměry ve své zemi, přijímá práci atmosférického úředníka a prchá na rok daleko od civilizace. Ani na odlehlém ostrůvku však nebude docela sám – ve zdejším majáku se nachází další podivín. A to není zdaleka jediná živá duše v okolí. Piňol nezdržuje čtenáře nějakým zdlouhavým úvodem, popíše prostředí, nechá přijít noc a už pouští hrůzu, která mi při prvním setkání skutečně přivodila husí kůži. Vyrovnávání se s tímto dosud nepoznaným děsem, ale také s obyvatelem majáku i se svým nitrem, to je náplň zbývajících stran. Díky přiměřenému rozsahu se ke slovu nedostane nuda – situace se stále vyvíjí a mění se také duševní stav hrdinů. Každopádně nečekejte kladné postavy, budete mít co dělat s osobnostmi nevypočitatelnými, leckdy odpudivě surovými. Závěr románu mně osobně docela sednul, zvláště pokud si uvědomíme, že ono mrazivé dobrodružství je jednou velkou alegorií, jakou se španělský autor pokouší popsat nelehkou historii i současnost své země (potažmo povahu lidstva vůbec). Lucc se zmínil o absurditě jména Batis Caffó pro Rakušana – také by mě zajímalo, co se tím Piňol snažil říci. Šlo o pouhou hříčku (podobně jako u jména Aneris), upozorňující na soužití dvou lidí na omezeném prostoru? Nebo je sdělení hlubší a k pochopení bych potřebovala batyskaf?;-) Strýček Gůgl v tomto směru nebyl zrovna nápomocen, protože španělštinou nevládnu a v anglickém překladu se nerudný strážce majáku jmenuje Gruner… Spisovatel tedy na onom jménu Batis Caffó nelpí a jeho význam nebude moc důležitý.

Obvykle se nevrhám po tzv. próze, zavání mi to náročností a nezáživností, chtěla bych tedy poděkovat trolovi s nickem „Julietta“, co prudil na diskuzi pod knihou Stephena Kinga (zlého zvrhlíka a převrácence:-)) a na můj dotaz ohledně kvalitních horrorů Julietta doporučil/a „Studenou kůži“. Takže díky za výborný tip, byť v naprosté literární extázi jsem se neocitla (Lovecraft přece jen není moje spisovatelská modla). 83%



WebArchiv - archiv českého webu