Wayne Chapman
Plameny severu
série: Tier Nan Gorduin
díl v sérii: 2
Kategorie: fantasy
originální název: Észak Lángjai
originál vyšel: 1992
- Komentáře:
-
Lucc | *1/2 23.07.2011 20:27
Kdysi, v hloubi 90. let, byla tahle kniha jedna z těch, které mne dovedly k fantastice a považoval jsem ji za obstojnou. Řekl jsem si, že si ji vezmu s sebou na dovolenou, protože jsem si chtěl přečíst nějakou kvalitní fantasy klasického střihu. Jak se to v těchto případech často stává, šlápl jsem vedle. Další z řady důkazů, že číst knihy, které se mi v mládí líbily, vede obvykle přinejmenším k rozčarování. Pojďme se podívat proč tomu tak je.
Na knize je hrozně znát, že je druhým dílem ságy. Proč obskurní nakladatelství Midex nevydalo ostatní díly, a proč začalo zrovna od druhého, nám asi už zůstane utajeno. Čtenářově orientaci v příběhu to ale vyloženě škodí. Maďarský autorský tandem události z minula znovu nevysvětluje, ba naopak, sem tam vytáhne nějakou souvislost, kterou by měl čtenář evidentně znát, ale on tápe. To je hrozně frustrující. Vytvořil jsem si dvě strategie, jak se s tím vypořádat. Domýšlet (a vymýšlet) si nebo rezignovat a nechat se příběhem vléct dál. Když už jsem začal s jmenováním nedostatků a chyb knihy, zůstanu u toho. Pohodlně se posaďte, bude to na dýl. Překlad je místy pochybný a ránu z (ne)milosti textu dává děsivá redakce (překlepy, kdy slovo znamená něco jiného, než má, skoro jakoby to někdo psal ve Wordu, udělal překlep a neměl vypnuté automatické opravy – a ejhle, z kuše je kaše atp., duplicitní kousky vět, věty nedávající smysl). Na to by se ještě dalo zvyknout, tohle dílo nevyžaduje hluboké čtení, a když po textu plujete jako po vodě, tak si mnoha hrůz ani nevšimnete. Děj je jasný i tak, ztrácí se jen nepodstatné detaily. Teď se dostanu k tomu, co podělali sami autoři. Pohybují postavami jako figurkami a zneužívají je ke svým cílům, postavy jednají chaoticky a nemají jasnou motivaci. Ani hlavní hrdinové si nemohou být jisti před zásahem autorské zvůle. Chybí popisy. Ani na konci knihy nevím, jak která postava vypadala, maximálně to, že žena je krásná a má oříškové oči nebo že jeden bojovník má sokolí výraz (asi v obličeji :). O krajině víme prd, o geografii světa taktéž. Někam se putuje, někde se bojuje, ale není jasné kde, jak to bude vypadat tam, kam se jde, jestli tam bude zima nebo jaro, jestli to bude v horách. Hrdinové jsou např. v džungli, ale o pár stránek dál už sněží. Lezli někam na vysoké pohoří? Nevím. Buď jsem blb já, nebo to nebylo zmíněno. Absolutně se nemluví o logistice, obstarávání vybavení, atp. Autoři zavádí spoustu různých jak místních, tak osobních jmen, tunu řádů, sekt, božstev, států, cechů, bratrstev a nevysvětlují okolnosti, takže člověk za chvíli neví kdo, s kým a proti komu vlastně je. Korunu tomu dává asi redakce, kdy se např. o jedné postavě tvrdí jednou, že je to alidarská XY, pochopil jsem, že neutrální, ale jindy je to alidaxská XY, nepřátelská. Častá jsou přirovnání k určitým místním pojmům, ale bez jejich znalosti jsem si nebyl jist, zda je to kladné, záporné nebo jaké přirovnání – prostě jen laciná vějička, aby na to čtenář skočil. Poslední zápor, který zmíním, je překotný závěr. Na několika stranách jsou popsány celé monstrózní přesuny vojsk, obří bitva (u některých jmenovaných generálů opět nevím, ke které straně patřili) a v epilogu dokonce několik let války, jejíž výsledek nakonec vůbec není zřejmý. Proč si to nenechali do dalších dílů (a že jich vyšlo!), to nechápu. Suma sumáru guláš.
No a teď ty klady. Příběh je klasický, ale ne špatný. Kdyby autoři zůstali nohama na zemi a zacházeli s postavami poctivě, mohla z toho být, i přes všechny ty redakční zmetky a geografické nejasnosti, o řád lepší kniha. Postavy jsou docela zajímavé a mají potenciál, u některých je dokonce docela naplněn (Salina, Tier, Alyr,…). Styl psaní je poetický a vůbec ne špatný; v množství použitých jazyků, úryvků básní atd. odkazuje na Tolkiena. Je to jakýsi pokus o „high fantasy“, která je povznesena nad špínu a obyčejné lidi, čili opak třeba takového Sapkowskeho. Když už jsem u něj, několikrát jsem ho z určité věty nebo situace přímo cítil. Nevím nevím, jestli tuhle knihu nečetl a neinspiroval se. I kdyby, vzal si z ní určitě to nejlepší. V každém případě i to nejhorší od něj Plameny severu překonává o několik koňských délek.
