LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

@KeB[15]: „Zvučná“ jména nemusejí projít soutěží. Mohou zaslat povídku i tak. Soutěž je ale, domnívám se, jakousi zárukou, že se povídkou bude někdo zabývat v aktuálním čase a že nezůstane „zaparkovaná“ další 2 roky někde ve frontě…

Další věc je však ta, že „zvučná jména“ mají mnohem výhodnější možnosti publikovat, než jaké jim může nabídnout XB1…

Jinak můžu dosvědčit, že JJ (ještě v časech Ikarie) s autory pracoval a vytýkal jim různé chyby a „chybky“. Možná to tak dělá dodnes. Ve většině případů byly jeho připomínky k věci a ku prospěchu textu.

@BorgDog[12]: Zábrodský, Hokeš, tuším Kábrt … to byla ta stále se opakující jména u povídek v české sekci, kvůli kterým jsem zrušil předplatné. V drtivé většině bláboly za které jsem měl platit těžce vydřený peníz. A pokud je politika redakce taková, že i zvučná jména, namátkou Šlechta nebo Jana Rečková, musí projít soutěží, aby měla šanci vyjít v časopise, tak je něco špatně a trpí tím celá sekce. Dokud se v XB-1 nezmění politika a přístup, bude to beze mne.

@barbar[9]: na tohle se dá říct jen to, že svět je plnej kreténů. Vážně by mne zajímal text, tvá kritika a konkrétní reakce daných, tebou popisovaných, osob.

Dodnes mám schovaný vrácený text od Honzy Hlávky, který mi poslal zpět s milionem poznámek a výtek. Velmi přínosné a velmi frustrující, tehdy jsem pochopil, že psaní není jen sednout a psát, ale sedět a hodiny a hodiny přepisovat.

56408#BorgDog[12] já se sršněm problém nemám. shltnul jsem ho na jeden zátah a ani se nesnažil být jakkoliv kritický. Pro vayager jsem měl vždycky slabost :D edit: teda to to letí, já četl sršně už zatraceně dávno

@BorgDog[12]: zas tak zle nebude – odplata 1 mi přišla dobrá a algor mám v polici, jen čeká, až se uráčím :) žena, ač je náročná čtenářka, minimálně jedničku algor pochválila, u dalších jí to přišlo už příliš „normální“ ;) asi budu mít problémy se ST fanfiky, páč prostě ani svět ST se mi nelíbí celý tak, jak je, ani starý, natož nový. a navíc, každý má vlastní interpretaci.

@BorgDog[12]: Naštěstí je to výběr negativních reakcí za pěkných pár let. Občas přijde naopak někdo, kdo člověku poděkuje za dávné hodnocení, byť bylo kritické, zavzpomíná na mé shrnutí dojmů z publikovaných prací na konci Drakobijců; s tím, že mu to chybí. Lidé kolem literatury jsou v principu poměrně hodní a féroví. Chtěl jsem jen poukázat, s jak širokou škálou reakcí se člověk setká, a že ne každý autor čeká na jiné hodnocení, než je chvála. Z tohoto úhlu pohledu je vzdělávání literární líchy práce nevděčná a úmorná, nelze ji po nikom apriori vyžadovat.

A právě redakce Ikarie / XB-1 v tom odvedla obří kus práce.

Já se k tomuto nemůžu nijak zvlášť vyjádřit. Kromě tuším jedné všechny mé povídky v Ikarii/XB-1 prošly přes Ikaros, a tam asi není moc prostoru s autory nějak pracovat. Soutěž je anonymní, a těžko lze očekávat, že se i k těm cca. 30–40 finálových povídek bude psát individuální hodnocení, když redakce má 2 lidi. Na druhou stranu, maléry jako omyle opakovaně otištěná povídka, nebo nedávno ten s Julií Novákovou na obálce antologie ukazují, že v redakci je prostě bordel, anebo to už nezvládá. Jemněji to říct nedokážu.

Co se týče této knihy: „Sršeň“ byl chronologicky teprve třetí povídka, kterou jsem napsal – myslím vůbec ze všeho. To, že ho přijali, mě nesmírně překvapilo a potěšilo. Následné reakce v Interkomu nebo od Gaarqa už samozřejmě ne. Více mi vadila ta Interkomová, a dnes už vím, že Gaarqovi by se patrně nelíbilo nic, co jsem napsal nebo napíšu, takže prostě není důvod se zlobit. Psát pro všechny lidi prostě NEJDE a myslím, že dřív nebo později se k tomu poznání dopracuje každý autor.

@barbar[9]: : Co se negativních kritik týče, opravdu se mě dotkla jen jedna, která byla částečně ad hominem. Na tu jsem zareagoval, a dodnes toho lituji, protože autor z nadšení nad kejhající husou k ní pohotově připsal ještě dodatek. Byla to lekce, která mě naučila jediné: Na negativní kritiku mlčet. Nereagovat. Neodpovídat. Nehádat se. Prostě DRŽET HUBU. Rád bych napsal, že to, cos tu popsal (výhrůžky, apod…) je nemyslitelné, ale vidím, co se píše v některých skupinách na Facebooku (v jednom článku se do toho hezky strefil Míla Linc), takže ano, věřím tomu. A je mi to líto. Smrtelně se urazit nebo se dokonce začít chovat jako psychopat kvůli negativnímu hodnocení povídky, je pro mě absurdní, ať je psaní jakkoliv osobní. Je to vyšinutý kreténismus. :-(

@idle[10]: Vím, že Jiran s autory rozhodně pracovat v 90. letech, ale netuším, jak je to dneska, léta jsme se neviděli. Jarda Jiran měl každopádně vždycky svou koncepci a byl dost pracovitý.

@yerry[8]: Je to myslím otázka různých literárních škol, za nimiž stojí různé osobnosti. Třeba právě v Ikarii je to skoro 30 let Jaroslav Jiran; samozřejmě i s Vladem Ríšou. Kromě aplikace osobního vkusu pak záleží i na tom, co se právě píše. Já bych třeba rád vydával dobrodružné fantasy howardovského střihu, ale už dlouho mi jej nikdo nepřinesl. Rozhodně ne v čitelné kvalitě.

@barbar[9]: Je mi jasné, že to je dost ošemetné a člověk musí být opatrný. Taky bych nechtěla navrhovat, aby redaktoři či nakladatelé suplovali workshop, to se od nich určitě nedá očekávat. Spíš je otázka, nakolik kdo ještě pracuje s přijatými texty, tedy jak píšeš, „kriticky reagovat (jen) na to, co jsi vydat CHTĚL“. Gaarqovi právě tohle zřejmě v Ikarii chybělo a mě pak zajímalo, který z přístupů je běžnější.

Přijde mi, že asi dost záleželo na tom, na koho kdo narazil.

@idle[7]: Klidně přiznávám, že o tom nemám větší povědomí. Jen zvenčí vidím, že se občas objevují nová jména a že některá starší jména se postupně důrazněji prosazují.

Jinak negativní zpětná vazba pro autora je složitá záležitost.

1. Je to vlastně práce navíc, za kterou redaktor/nakladatel nic nedostane. Přičemž už má za sebou četbu nabízeného textu, což je stejný případ.
2. Působí zlou krev. Zhruba prvních 10 let nakladatelství jsem se snažil o poctivé zpětné vazby, jak jsem byl zvyklý z workshopu Jana Jama Oščádala. Výsledky vysvětlování, proč dílo nechci vydat a co je na něm podle mě špatně, měly podobné důsledky:

autorka se mnou přestala na několik let mluvit

dostal jsem řadu mailů o tom, že dotyční konečně pochopili, že to já jsem ta brzda české fantastiky u nás a že si od této chvíle nekoupí od Strak jedinou knihu

někdo si dokonce vyjednal možnost napsat recenzi na jednu z příštích knih Strak; a samozřejmě ji strhal

případně reportáž z akce, kde jsme vyhlašovali výsledky literární soutěže, kteroužto pečlivě pominul větou, že není zvědav na to, jak se někdo předvádí

minimálně v jednom případě jsem vyvolal nemesis, která mne i naše knihy léta pronásledovala po netu a snažila se škodit, seč to šlo.

Jak jsem si plně uvědomoval důsledky svého počínání, postupně jsem kritiky nechával a stále více se klonil k amerického „bohužel máme plný ediční plán“. A kriticky reagoval jen na to, co jsem vydat CHTĚL. Přestal jsem psát texty hodnotící povídky dozadu do Drakobijců, což jsem dělal v rámci snahy o větší reflexi fantasy literatury. Jednak mě to každý rok stálo víc a víc sil, druhak jsem postupně vyčerpal zajímavá témata, ale hlavně jsem si uvědomoval, že s autory, o jejichž povídku se nějak otřu, se mi vzápětí rapidně horší vztahy.

Toto extempore bych mohl ukončit tvrzením, že mezi autory je strašná spousta pitomců, leč nemyslím si to. Ve skutečnosti je psaní velmi intimní záležitost, a když někdo odmítá Váš text, máte dojem, že vlastně odmítá i Vás jako takové. Což pak vzbuzuje podle povahy divoce negativní (či naopak tiše depresívní) odezvu. Trvá, než autor jdoucí s kůží na trh pochopí, že na druhé straně sedí někdo, pro koho je po letech hodnocení textů všednodenní práce. A někdy se i stane, že tvůrce sedne jednomu redaktorovi, který v něm vyvolá dojem, jak je dobrý, ale dalšímu už ne. Je to složité.

(Jen tak na okraj, aby to nevypadalo jako stěžování si z mé strany: Gaarq – tehdy ještě Regis – nesl odmítnutí svých textů mužně a vztahy mezi námi to nijak nezměnilo, co si vzpomínám.)

@barbar[6]: No, zrovna v Ikarii nemám dojem, že by se s autory nějak pracovalo. Mé vlastní zkušenosti jsou mizivé, ale v obou případech (jednou v rámci soutěže, jednou mimo ni) byla povídka přijata tak, jak byla zaslána, bez jakéhokoli komentáře. A i jako čtenáři mi kolikrát přišlo, že by spoustě publikovaných povídek nějaká zpětná vazba pomohla, ale to se samozřejmě jen může lišit můj pohled na věc od redakčního.

@Gaarq[4]: Když se to takhle převede z „objektivního“ prohlášení do autorských kyselých hroznů, je to pro mě daleko stravitelnější.

@idle[5]: Já myslím, že tohle je krajně individuální. Autorů jsou zástupy, schopných redaktorů pomálu a prodeje neprodukují moc peněz, aby se školili další. Práce s textem byla u nás tedy vždycky tak trochu koníček, ale podle mě se jí tu věnovalo a věnuje hodně nadaných písmáků. A jestli něco, tak náš trh je autory přesycen. Bylo jich vypěstováno až příliš.

Zrovna Jiran myslím se svými autory pracuje, Ikarie má svou publikační stáj, svou soutěž, ale netuším, jak přesně to dělá. Každý redaktor má i oko na to, s kým má smysl pracovat a koho poslat jinam, protože mu nepřijde perspektivní.

Osobně jsem si před lety několik povídek od Gaarga vyžádal, když jsem chystal sborník Třpyt mečů / záblesky laserů a přišlo mi zábavné mít jej pod jednou střechou knihy s Editou Dufkovou, nicméně to byly texty z mého pohledu nepublikovatelné. Přetížené informacemi i obrazy, strašlivě čtenářsky nepřístupné. Přečetl jsem si je, ale neviděl cestu, co by se s nimi dalo dělat. Navíc to ani nebyl můj šálek čaje.

Každopádně tady ale za scénou spousta lidí maká, aby vycházely dobré knihy. Ovšem všechno se dá shodit a zkritizovat.

@Gaarq[4]: Díky za přiblížení (a ráda si vyslechnu i případný opačný pohled od barbara). Já sama jsem v té době byla jen čtenářka a úplně si nevybavuju, kolik se mi tehdy dostalo do ruky české tvorby, ale nejspíš moc ne.

@idle[2]: tohle jsme s barbarem probírali asi trilion šestkrát, takže spíš jen rekapitulace pro tebe. nevím, jako jsou tvé zkušenosti s publikování v česku z té doby, ale moje tristní. do ikarie ti povídku buď vzali, nebo ne. nějaká redakční práce s autorem byla rovna nule (dostaly se mi tam dvě povídky a tu první mi měli omlátit o hlavu a nechat přepsat, jenže nic). česká publikovaná tvorba v ikarii a tím potažmo výsledky literární soutěže byly víceméně strašné a byly jedním z důvodů, proč jsem ikarie v roce 2009 přestal kupovat; za ty prachy se to nedalo číst. sborníky v edici ikaros, ale nejen tam, z té doby byly pěknou ukázkou právě oné zmiňované absence redakční práce, zrovna v té době jsem se angažoval shodou okolností jako recenzent na FP a díky negativní zpětné vazbě jsem toho také nechal (chudáka ondru jireše za mé recenze tehdy bili, co se do něj vešlo, vyhrožovali, spílali, moc pěkné). shodou okolností jsem se při svém pobytu v německu (2001–2003) seznámil s erikem simonem, německým redaktorem, autorem a překladatelem SF, pro kterého jsem připravil dvě své povídky pro vydání – to bylo něco úplně jiného, než na co jsem byl z domů zvyklý. velmi cenné rady, přepisování, zpětná vazba a výsledkem bylo, že jsem si konečně začal uvědomovat, co to znamená psát (a taky toho pak nechal, protože jsem zjistil, že v tom opravdu nejsem moc dobrý). nevím, jak se vypracoval honza hlávka (ale klidně se ho tu můžeme zeptat), ale třeba jeho povídku v tomto sborníku patrně nikdo doopravdy neredigoval. na druhou stranu, imho světlý zjev české SF té doby, standa ertl, by pod dobrým vedením mohl byl zazářit, jako když se dnes juliana stará o české autory, ale nada. mám obavy, že barbar si plete autory vydržované s pěstovanými. těch prvních je tu opravdu hodně, těch druhých imho pomálu.

@idle[2]: Přijde mi, že se tahleta velká vlna už pomalu sbírala.

Když vezmu počet literárních soutěží, co tu probíhá (včetně ikarijské), různé ty workshopy a literární sleziny, připadá mi, že jsme země s těžce přemnoženými a přeopečovávanými autory.

Většina toho, co Gaarq píše, je pro mě mimo mísu, ale tady už fakticky musí žít v nějaké jiné realitě a omylem jsme se proťali na tomhle serveru…

(Navíc; zrovna v tomhle sborníku je třeba Hlávka, kterýžto se v úspěšného autora rozhodně proměnil.)

@barbar[1]: A v roce 2006 to vypadalo jak?

@Gaarq: „takřka úplná absence pěstování si autorů“ ?

Žijeme na různých planetách. Na mé Zemi v současnosti vychází fantastika z pera českých autorů takřka každodenně.