LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Neil Gaiman

Anansiho chlapci

Kategorie: fantasy

originální název: Anansi Boys
originál vyšel: 09/2005

vydání: Polaris (web) 2006; Polaris (web) 2009; Slovart (SK) 2014

odkazy: 1x [ukázka], 7x [recenze], 1x [seriál]

Komentáře:

shpina  | *** 04.01.2007 13:48

Po přečtení fantastického Nikdykde jsem tedy čekal mnohem víc. Je to čitelné, ale jedná si víceméně jen o Pratchetta pro dospělé.

Ekyelka  | **** 18.09.2007 23:01

Jsem na tom stejně: fantastické Nikdykde a Američtí bohové prostě vedou… Není to špatný příběh, řemeslo je také odvedené velmi dobře, přesto to postrádá ten správný gaimanovský náboj. I když… je libo limetku?

narmoria  | ***** 10.05.2010 12:07

Já za sebe můžu říct, že Anansiho chlapci se mi líbí zas o krapítek víc než Američtí bohové a trochu jinak (lehčeji, rozverněji, optimisticky). Propletení příběhu s šibalskými lidovými báchorkami mi prostě sedí. A vždycky když budu v ruce držet limetku, určitě si na tuhle knížku vzpomenu.

Phoenix  | *** 04.11.2014 19:12

Zvláštní kniha… Nějak stále i s odstupem času nevím, co si o ní myslet. Ze začátku mě velice nebavila, v půlce poměrně chytla, ale ke konci jsem zase dočítala z „povinnosti“. Asi jsem čekala víc, než jen příběh obyčejného chlápka příležitostně říznutý fantasy prvky. Bohužel postranní linky byly pro mě zajímavější než příběh samotného Charlieho, který však zabíral většinu prostoru.

louza  | **** 08.06.2023 10:19

Nejsem velkým fanouškem Amerických bohů a takhle kniha je premisově skoro to samé. Ale líbila se mi podstatně víc. Není tak nebetyčně dlouhá a hlavně…má děj. V knize je opravdu zápletka. Dva hlavní hrdinové, bratři hledající si k sobě cestu skrze dlouhé doloučení a odkaz jejich otce. Anansiho chlapci jsou atmosférou přesně mezi americkou (bohové) a britskou (Nikdykde) Gaimanovou polohou. Odehrávají se převážně v naší realitě, ale ani fantastice se meze nekladou a sem tam upomenou na jeho Sandmanovskou ságu. Ani ne tak fakticky jako spíš pocitem z vyprávění. Novinkou je občasný velmi trefný humor. V kontextu Gaimanova díla je tohle na čtyři hvězdičky, kdyby to byl někdo jiný tak čtyři a půl. Do kolen jsem z toho nešel, ale jinak byl vcelku dost spokojen.