kniha » Zlomení andělé
chce si přečíst 3 | chce mít v knihovně 2 | má v knihovně 58 | antikvariát
hodnotilo: 49
83%
Zlomení andělé Více vydání = více obálek.

Richard K. Morgan

Zlomení andělé

série: Takeshi Kovacs
díl v sérii: 2

Kategorie: sci-fi - space opera

originální název: Broken Angels
originál vyšel: 2003

vydání: Triton (web) 2006; Triton (web) 2012

odkazy: 4x [recenze]



Komentáře:
shpina  | **** 11.04.2007 10:51

Druhá kniha příběhů Takeshiho Kovacze se nese ve stylu dobrodružné space opery. Jde opět o mistrně napsané dílo. Nicméně jsem měl pocit, že se autor místy utápí v politických debatách mezi hrdiny. Spádovosti děje to zrovna neprospívá. Do strany 350 (+-) se tak děj ubírá od řešení jednoho problému k vyvstanutí problému dalšího, jeho vyřešení a tak dál, a díky nekonečnému debatování o „zkurvenosti korporací“ mi kniha spíš připomínala spíš levicový manifest (mistrně napsaný ovšem :)) teprve poslední třetina nabírá skvělý spád a napětí. Tedy ne že by ty první dvě třetiny knihy nepatřily do lehkého nadprůměru, ale půjčovna masa a samozřejmě i konec zlomených andělů ukázal, že morgan umí i lépe.

Zombi  | **** 19.12.2012 10:36

První třetina trochu slabší, ale pak se to postupně zlepšuje a závěrečná třetina je hodně dobrá. Motiv artefaktů mimozemské civilizace se mi hodně líbil, stejně tak lehká příměs military.

trudoš  | **** 07.01.2019 06:36

„Tohle je válka, ne soutěž v oblíbenosti.“
Ač jsou Zlomení andělé avizovaní jako druhý díl trilogie, jde o román vesměs samostatný. A zatímco předchozí Půjčovna masa měla charakter stylizované detektivky, v tomto případě se Richard Morgan vydal cestou military SF. Takeshi Kovacs tak pro jednou dělá, co umí nejlépe – zabíjí. Když se pak naskytne možnost podílet se (a tím pádem se obrovsky napakovat) na výpravě za nepoškozenou mimozemskou lodí, obratem se vrhá do největšího dobrodružství svého života.
Jak to celé dobře zní, v reálu to bohužel nefunguje úplně nejlíp. Koncepce je v duchu „spěchá se, aby se čekalo, čeká se, aby se spěchalo“, což hezky odkazuje na armádní rytmus, ale pro tempo vyprávění to není právě výhra. Pár detailů je navíc nedotažených, několik motivů odbytých a většina postav zbytečná. Nemluvě o tom, že zmizel chandlerovský sarkasmus, což mě mrzí asi nejvíc. Pořád se to čte jedna báseň, ale nějak to tentokrát postrádalo srdíčko, jak by řekla moje imaginární sekretářka.



WebArchiv - archiv českého webu