LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Více vydání = více obálek.

Laurell K. Hamilton

Rozesmátá mrtvola

série: Anita Blakeová, lovec upírů
díl v sérii: 2

Kategorie: fantasy - horor - urban fantasy

originální název: The Laughing Corpse
originál vyšel: 05/1994

vydání: Triton (web) 2006; Epocha (web), Triton (web) 2013

odkazy: 6x [recenze], 1x [ukázka], 1x [info]

Komentáře:

henry  | **** 31.08.2006 17:15

Druhé setkání s lovkyní upírů a oživovatelkou zombií je stejně krevavé jako to první. Svižně napsaný příběh ze světa, kde potkat upíra nebo vlkodlaka je velmi jednoduché.

shpina  | **** 19.01.2007 07:53

Druhý příběh Anity Blakeové je stejný jako ten první, svižný, akční a stejný. Prakticky stejná šablona, pořád trošku únavné řešení toho, co si vezme hlavní hrdinka na sebe (možná to ocení ženy, já ne), drsné hlášky, černý humor… Pokud ale podle úplně stejné šablony pojedou i další díly, obávám se, že vyprávění sklouzne do stereotypu a trošku nudy.

Vlask  | ***** 24.01.2007 09:14

Perfektní věc hlavně z hlediska poutavosti je to podobné kulhánkovi – čtete dokud není konec. Jen to není naštěstí tolik krvavé (ale pořád nic pro slabé povahy).

Renča  | *** 27.03.2009 14:32

Nemám ráda tu zápletku s čarodějnicí, takže tenhle díl se mi moc nelíbil. Ale vzít si upířího Pána města jako bodyguarda při noční pochůzce městem mě rozesmálo.

trudoš  | *** 17.05.2018 22:42

Nuda, ale čtivě napsaná. Zápletka se sice rozjede poměrně záhy, jenže jakmile dojde na výslech vúdú kněžky, vývoj nesmyslně ustrne. To trvá až do půlky románu, než se vyšetřování posune o další krůček dál. Do té doby je děj vyplněn pouze postřehy o tom, jak je život vůči hrdince tvrdý, jak je běhání po ránu fajn, co si kdo myslí o zombiích, morálce či policii (v tomto pořadí), jaká je to dřina vést bar když jste upír a že paranoidním jedincům štěstí přeje. A aby pro příval slov čtenář nezapomněl, o čem že to román vypráví, sem tam mu pro jistotu autorka zrecykluje, co se dosud vlastně stalo (v podstatě nic).
Když už události konečně naberou vytoužený spád, nijak nepřekvapí zvraty ani průběhem. Nic nad čím by se člověk výrazněji zapotil. Navíc se to celé bere na můj vkus příliš vážně a odlehčení přichází pouze v momentech, kdy Anita Blake prohodí nějakou tu sarkastickou hlášku. Naneštěstí většina toho co pronese, působí dojmem, jako že se mimoděk musí ujišťovat o vlastní drsné povaze.