Ondřej Netík
Zelený skřítek a děvčátko jménem Diana
série: Sanatorium podvržených
díl v sérii: 1
Kategorie: fantasy
vydání: Straky na vrbě (web) 2006
odkazy: 4x [recenze]
- Komentáře:
-
Madam Brbla | ***1/2 09.02.2010 09:17
Tak na tuto knížku požívám málo psychotropních látek. Příběh nás zavádí do sanatoria pro duševně choré, kde se všední ponurá realita prolíná se světem skřítků. První třetina se nese v horrorovém duchu, ale tápala jsem v ději, příliš se nebavila a na dlouhou dobu čtení přerušila. Střední pasáž je pohádková, různí skřítci, elfové a další pohádkové bytosti se na čtenáře hrnou ze všech stran. Některé věci začnou dávat smysl, jiné ho dávat přestanou; nemohla jsem se občas rozhodnout, zda je vše skutečně tak dětsky jednoduché, nebo mi uniká hlubší rovina. Nejsem kdovíjak sečtělá v Carrollově „Alence v říši divů“, Exupéryho „Malého prince“ jsem četla naposledy jako dítě a Netíkovo dílko pracuje právě s tímto druhem fantazie, se spoustou symbolů a zašifrovaných odkazů. Ovšem chvílema jsem se nemohla zbavit pocitu, že hledám vyšší smysl tam, kde žádný není;-). Poslední třetina knihy je převážně temná fantasy, nabízí trochu odpovědí a množství otázek, jež snad budou zodpovězeny v dalších dílech. Nejsem si jistá, jestli mi neobvyklý svět Ondřeje Netíka přirostl k srdci natolik, abych byla ochotná ponořit se do něj znovu. Uvidíme, nechám to odležet:-). Rozhodně jde o zvláštní knížku, nevšední a poetickou; pochválit je také třeba péči, jaká byla věnována rejstříku, mapě, redakčním pracem a v neposlední řadě líbivým ilustracím (souhra ilustrátorky s autorem, jejich společná fantazie, dělá „Sanatorium podvržených“ jaksi reálnější, osobnější). Navzdory všem kladům nejde tak docela o „můj šálek kávy“, na tohle jsem asi přespříliš racionální: osobně bych uvítala větší provázanost s reálným světem, s prostorami sanatoria a životy pacientů. 71%
