kniha » Říše strachu
v Top10 1 | chce si přečíst 2 | má v knihovně 19
hodnotilo: 22
73%
Říše strachu

Michael Crichton

Říše strachu

Kategorie: sci-fi

originální název: State of Fear
originál vyšel: 2004

vydání: Knižní klub (web) 2006; Knižní klub (web) 2011


Komentáře:
Gaarq  | brak 05.05.2008 16:05

mohu-li si dovolit slangový výraz, pak bych říši strachu označil za „totální haluz“. crichton spáchal hned dva zločiny zaráz: prezentuje své pochybné názory a schovává se při tom za hrdiny této knihy. ač jsem také skeptik ohledně zjednodušujících pohledů na to, co se kolem nás děje (oteplování atp.), ale jsem také vědec, a zatraceně se stydím za tu snůšku kvazivědecké demagogie, kterou autor předvedl. notabene, tohle dílko neobstojí ani jako beletrie; děs a hrůza. kdeže je ten michael crichton, co psal kmen andromeda nebo pojídače mrtvých?

greatsun  | ****1/2 20.11.2011 22:05

S předchozím komentářem, že je to brak nemůžu souhlasit. Naopak je to knížka, která velmi dovedně mixuje fakta a fikci. Když se podíváte kolik humbuku je kolem jasně neprokázaného globálního oteplování, tak tahle knížka v mnohém pootevře vrátka do tohoto světa a donutí čtenáře se nad tím jak je vše kolem environmentalistů prezentováno alespoň zamyslet. Za sebe můžu jen a jen doporučit!

BorgDog  | ***1/2 16.05.2012 15:12

V tomto případě se stavím někam na půl cesty mezi oba předchozí komentáře. Crichton zde nepochybně přestřelil. Místy o dost – souhlasím s tím, že prezentuje prostřednictvím postav své vlastní názory v míře, která přesahuje hranici mezi beletrií a propagandou. Z vědeckého hlediska je dění rovněž pochybné, dokonce i pro laika, na druhou stranu nemyslím, že o moc více než mnohé „thrillery podle Browna.“ Rozhodně jsem viděl v knihách větší nesmysly. Horší pro mě je, že Crichton opravdu svému „poselství“ podřídil děj až moc, kniha hlavně ve druhé polovině vázne a nudí. Postavy jsou rovněž z psychologického hlediska všelijaké, jen ne věrohodné. Hlavní záporák mi nejvíc připomínal jistého pána bez vlasů s kočkou na klíně a padacími dvířky nad bazénkem se žralokem, což v knize hrající si na „realitu“ není dobré vysvědčení.

Na druhou stranu je kniha balzám na duši pro všechny, kteří mají už plné zuby všelijakých enviromentalistů věštících globální katastrofu za týden a nebojí se nazvat Greenpeace pravým jménem. Osobně nepochybuji, že leccos z toho, co Crichton v románu popisuje není daleko od pravdy, byť jistě v mírnější podobě. „Říši strachu“ místy chápu jako projev frustrace, znechucení všudypřítomnou ekologickou mediální masáží, která mnohdy jen maskuje mnohem méně ušlechtilé pohnutky. Crichton odpověděl protiútokem. Bohužel až příliš silným na úkor kvality.

Duirin  | ****1/2 15.07.2012 12:23

Když si uvědomím, že jsem knihu četl především v minulém týdnu, kdy byly teploty až okolo 35°C, měl bych asi taky hodnotit brak – jak že globální oteplování neexistuje? A to já vedro fakt nemám rád. Jenže já se klidně přiznám, že globální oteplování mě nechává celkem chladným :) Ne, že bych nevěřil, že existuje, ale nějak se kvůli němu aktivizovat nehodlám natož proti tomu bojovat.

Takže po tomto nezáživném úvodu (ne knihy, ale mého komentáře) bych chtěl říct, že pokud Crichtonovu knihu beru jako beletrii a fikci, tak se čte výborně (což platí pro většinu Crichtonových knih) – oproti některým jeho novým knihám jsem tentokrát nebyl zklamán.
Jako zajímavou perličku bych uvedl, že jsem se při čtení plně vžil do postavy Evanse při jeho prvním setkání s Kennerem, kdy Evansovi lezl na nervy, protože Kenner je v knize ten, kdo všechno ví, všechno zná (a později se i ukáže, že všechno umí). Ale vzhledem k tomu, že později Kenner tyto své schopnosti uplatňuje proti těm „zlým“ a hlavně protivným, tak ho čtenář vezme na milost a už to jeho supermanovství na nervy neleze :)

Když se opět vrátím k problému globálního oteplování, tak spíše než znechucení nad tím, že se vlastně Crichton snaží popírat něco zřejmého, jsem to bral jako příjemnou změnu, pohled a polemiku z opačné strany než je člověk zvyklý z běžného života. Ale naopak musím říct, že se mi potvrdil názor, že vědci pracují podle toho, kdo je platí – v tomto názoru s autorem souhlasím (a nemyslím to vůči vědcům nijak špatně, jednoho mám doma).
Závěrem bych tedy doporučil, abyste se oprostili od toho, že se píše o globálním oteplování, a místo toho si užili celkem napínavou fikci.
A mimochodem – proč je v knize psáno Vanutu, když správně česky i anglicky je Vanuatu? Aby v tomto ohledu nemohl Crichtona nikdo napadnout?



WebArchiv - archiv českého webu