LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Dušan „DuKe“ Fabian

Invocatio Elementalium

Kategorie: urban fantasy

vydání: Wales (web) 2006; Fantázia (web) 2007

odkazy: 10x [recenze]

Komentáře:

Gaarq  | **** 16.10.2006 12:53

velmi zajímavý debut slovenského autora. hrdinou je obyčejný, mladý bankovní úředník, který se souhrou okolností stane významným hráčem v souboji mágů, o jejichž existenci neměl a nemohl mít ani potuchy. prvotina sice trpí nevyrovnaností (je dobře sledovatelné, jak se autor rozepisoval; ke konci je román podstatně živější), ale jde o silný a zajímavý příběh. autor mísí městskou fantasy se svižným dobrodružstvím, román má i zajímavý podtext vztahu moderního člověka k magii a duchovnu vůbec.

shpina  | **** 07.01.2007 18:18

Svižné počtení. Přečetl jsem velice rychle. Autor má skvělý vyprávěcí styl. Až na konci jsem si uvědomil, že na těch 400 stran autor zas tak moc děje nevtěsnal. A akčních scén, že je poměrně málo. Přesto velmi dobré. Škoda, že skvělé nápady ve snech byly vždy „zdrcnuty“ právě jen do snů – pár stránek.

flim  | *** 19.11.2007 17:30

Zaujímavá kniha. Sprvu com čakal niečo ako od Kulhánka, ale tu bol dej veľmi rozťahaný a nie veľmi akčný. Na druhej strane ma ako Košičana potešilo, že časť deja sa odohrávala práve v Košiciach. Škoda, že tomu tak bolo len zo začiatku a potom sa dej presunul kdesi do Nemecka. Ale je vidno, že autor má mnoho tvorivých nápadov a teším sa na jeho ďalšie knihy.

biker11  | ***** 08.06.2008 07:03

neviemm prečo všetci vyčítajú , že to nie je akčné – nie vždy je akcia a striekajúca krv potrebná. mňa to zaujalo od prvej do posledne stránky – výborne napísané s gradujúcim dejom a hlavne odkazy na mystickorozprávkové bytosti a príbehy ma úplne dostali.

Majkl  | *** 24.07.2009 15:42

Túto knihu som prečítal najmä zo zvedavosti, keďže autor je z východného Slovenska. Predtým som rozčítal inú (cca 10%), nudila ma a tak som skúsil toto. Bohužiaľ táto ma nechytila od začiatku, ako som dúfal. Už som rozmýšľal, že pribudne na zoznam odložených a nedočítaných, keď som sa prehupol cez polovičku… a dočítal som. S ohľadom na to, že je to autorova prvotina môžem prehlásiť, že sa nemá za čo hanbiť. Ale stále je čo zdokonaliť. Možno postavy. Nevedel som si obľúbiť žiadnu ani hlavnú postavu a až s príchodom Pavlíka som si našiel svojho obľúbenca. Napr. Tamara mi dlho pripadala taká nejednoznačná, nejasne definovaná… Tiež by sa dala vylepšiť gradácia v príbehu. Trochu mi to pripomenulo Tinu Salo 3, kde sa dosť dlho len prevážali po Poľsku. Tu to bolo najmä Nemecko. No v priebehu knihy ozaj vidieť nárast skúseností autora. Dialógy sa uhladili (nepôsobili ťažkopádne), prišla vydarená akcia (myšlienkové pochody hrdinu, chvíľka rozprávania s druhým ja) a humoru (odpočítavanie na parapete ma rozrehotalo :)). Mierne ma nudili teórie okolo mágie, astrálnej roviny, možno by nazaškodilo vysvetliť to po lopate bez tých špecifických výrazov. Zato sa mi veľmi páčili snové pasáže (píše to človek, ktorý snové pasáže nerád číta) s odkazmi na hororových spisovateľov či ich diela. Druhé samostatné pokračovanie si rád prečítam, ale teraz dostane prednosť môj nový prírastok :)

Svarec  | *** 05.08.2009 18:24

Dobrá kniha. Příběh i nápad jsou poměrně slibné, bohužel je vidět, že je to autorova prvotina. Zábavné pasáže střídají hluché, v nichž se moc neděje a tak to jde v podsatě až do konce. Hlavní postavu jsem si docela oblíbil, stejně jako vedlejší. Celkově je to dobrá kniha, ale těch nudných pasáži je tam bohužel trochu moc.

Renča  | *** 20.10.2009 16:27

Zprvu mi ta myšlenka plnících se snů a odpočítávání přišla originální a zábavná, ale pak se to začlo táhnout a tak nějak opakovat.

Madam Brbla  | ***1/2 09.04.2010 09:49

Minulý týden jsem se vydala na cestu s Davidem Ábelem, putovali jsme od počátku svižným krokem, tu použili nudné auto, sem-tam rychlý přesun letadlem. Mezitím jsme se dozvídali spoustu věcí o fungování světa kolem nás, o tom, co běžní smrtelníci nevidí. Naše dlouhé putování často zkřížily astrální bytosti – všemožní slovanští skřítkové, germánští koboldi, arabští ifrítové, severské Nixie, zkrátka bytosti ohně, vzduchu, země i vody. Nešlo vždy o tvory nepřátelské, ale to víte, živí se mannou, lidskou energií, a ne vždy hledají dobrovolné dárce. Zpočátku jsme si s Davidem a jeho společníky příliš nerozuměli, byli jsme si víceméně lhostejní. Ve druhé polovině cesty jsme se však bavili stále víc a našli jsme k sobě kamarádský vztah. Užili jsme si magii i klasické přestřelky a s Davidem jsme hlavně utíkali, on totiž není mág ani bojovník, spíše klikař (nebo smolař, jak se to vezme) – byla s ním docela sranda. Jeho „odpočítávací“ drastické sny a záchvaty až tak vtipné nebyly, přinesly však vítané oživení. Trošku jsem si při této cestě zapřemýšlela o vztahu přírody a starých mýtů a náboženství k dnešní civilizaci. A také jsem se přesvědčila, že pokud hrdina není superhrdina, pak stále ještě dokážu akčními pasážemi procházet se zaujetím, ba i s potěšením.

Dušan Fabian stvořil příjemný román, který mě sice zpočátku příliš netáhnul, přesto se četl snadno. Teprve v poslední třetině mě opravdu začalo zajímat, co se bude dít na další stránce a další, závěrečných cca 150 stran jsem doslova hltala. Nabízí se srovnání s Lukjaněnkovou „Noční hlídkou“, styl a záměry autorů jsou však dostatečně rozdílné, aby mi tématická podobnost nijak nevadila. Sečteno a podtrženo: „Invocatio Elementalium“ nevyvolá extatické výkřiky, na obloze nezaplanou oslavné ohňostroje na počest slovenského spisovatele, ovšem uznalé poplácání po rameni a poděkování za dobrou knihu si určitě zaslouží. „Pestis Draconum“ jistě nebude čekat v poličce na přečtení příliš dlouho (dávám mu rok, maximálně dva:-)). 71%