Za dávných časů, kdy se v Praze děly prapodivné věci, nad nimiž chytrákům zůstával rozum stát a smělým rekům se ježily vlasy hrůzou, udál se příběh rodiny Šikulových, ctihodných obyvatel Malé Strany. Přistěhovali se z vesničky Michle na sklonku roku osmnáctého padesátého. Žili na Újezdě pod Petřínem, v domě skrytém pod ztepilými jasany, jejichž koruny se skláněly nad prejzovou střechu a vrhaly stíny na Hladovou zeď. Sugestivní mystický román, alegorický příběh plný fantasie, obrazů a metafor, ztvárněný nesmírně bohatým básnickým jazykem, charakteristickým pro všechna předchozí autorčina díla. I když je dějově zasazen do 2. poloviny 19. století – je svým vyzněním zcela současný a zároveň nadčasový. Eva Hudečková v něm ve své literární licenci personifikuje dobro a zlo. Nastavuje zrcadlo pokřivené společnosti, v níž vládne honba za bezpracným ziskem a slávou, zelenou má hloupost, sobeckost a pokrytectví, kdo vlastní moc, je neomezeným pánem…