kniha » Atlas mraků
v Top10 8 | chce si přečíst 6 | chce mít v knihovně 10 | má v knihovně 57
hodnotilo: 69
87%
Atlas mraků Více vydání = více obálek.

David Mitchell

Atlas mraků

Kategorie: sci-fi - podle filmu/zfilmováno

originální název: Cloud Atlas
originál vyšel: 2004

vydání: BB art (web) 2006; Mladá fronta (web) 2012

odkazy: 1x [film], 3x [recenze]


Komentáře:
Gaarq  | ***** 29.01.2007 08:02

jedno z největších překvapení poslední doby. po formální i obsahové stránce zajímavá kniha. celý příběh se skládá z pyramidy několika dalších příběhů, které postupují vzhůru od dávnější minulosti až po vrchol v daleké budoucnosti, a potom opět spadají do časů prošlých. s postupem pyramidou příběh graduje, nejprve nenápadně, zdánlivě banální příběh končí tragédií a každý další příběh nabírá na síle. až do vrcholového zlomu nás autor spíše mate, ale rozhodně udržuje v napětí. druhý plán celého příběhu je hluboce znepokojivý. nevím jak komu, ale mě z něj běhá mráz po zádech. ne z toho, že by to bylo nějaké dramatické překvapení, ale z toho, jak realisticky je vylíčen. román je čistou SF tak z 1/3, ale i to jen kvůli extrapolaci, budoucnost tu není jen klišé. zkrátka a jednoduše, komu nevadí trocha pidlozofyje a má rád bohatý jazyk, ten nechť neváhá. jediným problémem knihy jsou její rozměry a kvalita papíru, za to by patřilo českého nakladatele nakopat do pozadí.

Lucc  | ***** 23.04.2011 17:50

Výjimečná kniha. Stylově vytříbená, slohově i kompozičně náročná a přitom čtivá a lahodná jako víno na patře. Je rozdělena do 6 oddílů, přičemž první je zároveň chronologicky nejstarší, pátý se odehrává zhruba v přítomnosti a šestý v budoucnosti. To by celé nebylo ještě tak neobvyklé, ale po šestém oddílu, který je jako jediný v knize sólo, následuje opět návrat po schodišti času zpět a kniha končí zase tam, kde začala, u Tichomořského deníku Adama Ewinga. Jak naznačuje název tohoto oddílu, je psán v podobě deníkových záznamů. Každý další oddíl má jinou formu a pokaždé je brilantně napsaná, čímž se Mitchell v mých očích stává králem stylistů a mágem literárních útvarů. Kromě deníku s prstem v nose zvládl formu dopisovou, detektivně-konspirační thriller, avantgardní vyprávění s prvky filmového scénáře, rozhovor (zpověď) a vyprávění – předávání ústní tradice v postapokalyp­tickém světě. Protože Atlas mraků je román, nikoliv sbírka povídek, je jasné, že dílky skládačky do sebe zapadají a jsou provázány tu volně, jen sem tam pohozeným střípkem informace, tu pevněji. Objevování mozaiky Atlasu mraků v celé její šíři je pak jedna z největších předností knihy. Přemýšlím, co vytknout. Napadá mne snad jen lehounký politický podtext, který nemusí každému sedět, ale nebojte, Miévillova Železná rada se nekoná. Druhá věc je pak už jen čistě subjektivní – některé oddíly, které zrovna mne příliš nezaujaly (paradoxnně např. postapo budoucnost, v podstatě jediná věc, díky které se kniha řadí do fantastické literatury) byly příliš dlouhé. Abych nekončil výtkami, uvedu ještě několik nadšených postřehů: Postavy jsou neuvěřitelně sugestivně napsány. Místy máte pocit, že to musely být historické osobnosti, které prostě jen neznáte, ale hledání na netu mne přesvědčilo o opaku. Brilantní práce s jazykem. Mitchell užívá jak archaické formy tak novotvary (jazyk z budoucnosti). V knize se objevuje spousta cizích slov, jejichž význam jsem si ani z kontextu nedomyslel. Občas utrousí a nepřeloží větu v nějakém jazyce (francouzština), použije latinský bonmot či slangový nebo odborný výraz. Budu se opakovat, ale nezbývá mi, než opět prohlásit: výjimečná kniha. Teď mne čeká nemilá a těžká věc. Vybrat něco, co vyřadím ze svého TOPu.

LuciusWlk  | **** 30.10.2012 11:17

Bezesporu velmi zajímavé čtení. Výborně vymyšlený příběh, který je poskládán s několika povídek, jejichž propojení, je pouze v detailech. Z minulosti do budoucnosti a zase zpět. Čtivé, nápadité. Nicméně, čekal jsem na závěr něco zásadního, něco dechberoucího, nebo šokujícího. Závěr však všumí do nějakého konce a to je velká škoda. Nicméně, stojí za přečtení.

idle  | ****1/2 31.10.2012 20:55

Asi bych měla poděkovat filmařům, že se do tohoto díla pustili a tím mě dokopali k přečtení předlohy. Šest do sebe vložených a volně provázaných příběhů, každý zasazený do jiné doby, každý psaný svébytným jazykem svého hrdiny (jen v jenom případě se vyprávění uchýlí ke třetí osobě) dává dohromady zajímavě, originálně strukturovaný celek. I když ten „celek“ není třeba brát tak úplně doslova, ony příběhy jsou samostatné a zastřešující myšlenka je jen lehce naznačena.

Použitá struktura s sebou přinesla i určitou nevýhodu: zatímco v první polovině, cestou kupředu, jsem se těšila na další odhalované vrstvy, zpáteční cesta už nebyla tak objevná a s postupně uzavíranými příběhy jako by i celá kniha končila tak nějak do ztracena a lehce rozpačitě.

I tak jsem ale spokojena a už jsem zvědavá, co s tím napáchal filmový průmysl.

stimílek  | ***** 10.01.2013 18:58

Excelentní kniha, která musí do TOPu. Literární kvality vysoce převyšují běžnou produkci, kniha je velmi čtivá, postavy velmi uvěřitelné (i já jsem si je hledal na netu:). Ani jedna z časových linií nenudila a jejich vzájemné propletení je opravdová lahůdka. Svět budoucnosti může velmi snadno za nějaký čas nastat. Už jsem viděl i film a i když dost některé věci překopal (zejména pointa Sonmi je převrácená o 180°) tak mě nadchl. Obé mohu jen doporučit.

louza  | ***** 16.01.2013 13:56

Podobně jako prvotinu Hybatelé i své přelomové dílo Atlas mraků staví Mitchell na několika zdánlivě nesouvisejících příbězích pomyslně spojených pevnou nití kauzality. Příběhy jsou žánrově zcela odlišné a jejich kvalita šokující. Ústřední příběh Somni například zpracovává velmi podobná témata, kterých se ve svých pracích dotýká i fantastický věrozvěst Paolo Bacigalupi a používá k tomu formu rozhovoru s nímž uspěl v jedné povídce Ted Chiang! A ani ostatní pasáže knihy na tom nejsou o moc hůře. Což dává ve výsledku dílo působící jako výplod elitní skvadry autorů ze všech možných žánrů. Přes velkou rozmanitost se však Mitchellovi daří zachovat i několik ústředních myšlenek, které provází čtenáře skrze všechny příběhy. Čtenář je tak vzat na úchvatnou pouť skrze stovky let vývoje lidského druhu, formou která není úplně triviální a která ho nutí se zamyslet, ale zároveň nepřestává bavit. Atlas mraků je bezpochyby jeden z nejvýznamnějších literárních mezníků v novém tisíciletí nejen na poli fantastiky.

Dilvermoon  | ***** 02.07.2013 08:38

Do legijního TOPu ne, na to v knize zabírá fantastická linie příliš malý prostor (ale když na to přijde, je silnější než u mnohých plně fantastických knih). Jinak ale opravdu zážitek. Několik oddělených a přesto svým způsobem propojených příběhů, každý psán jinou formou (deník, rozhovor, dopisy..aj.), každý se odehrává v jiné době (z poloviny 19. století se dostaneme až do vzdálené budoucnosti a zase zpět do 19. století), příběh v příběhu, ten zase v příběhu… Struktura knihy je jednou z hlavních předností tohoto díla.

Neřekl bych, že se jedná o náročné čtení. Jednotlivé příběhy jsou dějové, přehledné, vzájemné propojení je jasné, ale je vidět, že autor v textu trousí střípky, které lehce odkazují na jiné části. Nefandím si, že jsem pochytil vše, nicméně si myslím, že to ani není podstatné. Knihu si lze užít téměř jako sbírku povídek a fascinovaně sledovat, jak se z každé jedné vynořuje další, aby se časem trend zase obrátil. Pyramida nebo matrjoška. Jak je libo.

Na jednom místě se románový autor Atlasu mraků ptá sám sebe, co to vlastně vytvořil. „Revoluční dílo, nebo jen opičárnu?“ Na to ať mu každý odpoví sám.

Skot II  | ****1/2 16.10.2013 20:40

Viděl jsem vizuálně zajímavý film, který v tomto případě předčil knihu i když se od ní v některých fázích odlišuje, zvláště v obrazech z budoucnosti . Kniha není čistokrevná sci-fi , což by nevadilo ,tak jako trochu uměle vytvořená konstrukce přerušovaných příběhů. Rovněž slibované propojeení a jakási návaznost příběhů je chudá a nijak mě neoslnila. Pokud tuto knihu srovnám například se Simmonsovým Hyperionem s podobnou skladbou několika příběhů a žánrů , tak pokulhává. Čekal jsem víc.

jethro.tull  | **** 20.10.2013 11:07

Po stránce formální je to naprosto dokonalé dílo. Střídají se zde různé styly, jednotlivé příběhy (až na jeden prostřední) jsou v nejdůležitějším, nejdramatičtějším okamžiku rozděleny, navíc jsou jednotlivé části spolu uměle propojovány nejrůznějšími motivy, nejčastěji se zde objevuje motiv znaménka ve tvaru komety, ale jsou zde i další propojení, např. hlavní postava následujícího příběhu se seznamuje aspoň částečně s předcházejícím příběhem. Kniha tak připomíná pyramidu, kdy postupujeme v čase až na vrcholek pyramidy a pak nás čeká sestup podle předem stanovených pravidel. První příběh je tedy zároveň příběhem posledním. A zde je myslím hlavní nedostatek knihy. Kniha nemá žádný závěr, na který jsme zvyklí, příběh negraduje a neústí v nějaké vyvrcholení. Navíc forma prvního a posledního příběhu, deníkový záznam, to ani příliš neumožňuje. Po této stránce je film doveden k větší dokonalosti. Knihu jsem četl až po zhlédnutí filmu, ale nemyslím, že by to bylo na škodu. Už dopředu jsem byl seznámen s jednotlivými příběhy a mohl jsem se soustředit na detaily, jako jsou spojovací motivy příběhů nebo odlišnosti knihy a filmu, a mohl jsem se více věnovat formální výstavbě knihy. Váhal jsem mezi 70 a 80 % a vzhledem k tomu, že jsem se většinu knihy bavil a jen závěr byl (očekávaným) zklamáním, jsem se přiklonil k 80 %.

trudoš  | ****1/2 04.02.2018 17:26

Doznávám, že jsem ke knize přistupoval opatrně, vědom si vší té chvály od kritiky, což je pro mě vždycky něco jako zaslechnout v džungli cvakání kanibalských zoubečků. Znamení, že školní výlet je asi u konce. Proto jsem rád, že mohu touto formou autorovi složit omluvu a smeknout klobouk nad jeho literárním umem.
Ne že bych neměl výhrady – co taky čekat od vidláka, který od románu vyžaduje primárně zápletku. Ale forma tentokrát převážila nad obsahem, už jen proto, že se mění hned šestkrát a ve všech případech na výbornou. Tohle je čistá radost číst, přičemž ani na ten děj se nezapomíná, přestože zakončení jednotlivých epizod příliš nepřekvapí.
Jedinou slabinu tak vidím v absenci finálního završení, kdy by veškerá soukolí zaklapla do jednoho velkého celku. Ono je ale třeba přijmout fakt, že rozvržení kapitol je záměrné, ovšem ne proto, aby vykrystalizovalo v ohromující pointu, nýbrž aby celek připomínal hudební skladbu (jak mi bylo vysvětleno). No, proč ne, ale já raději ty třešničky.

Madam Brbla  | **** 30.03.2018 17:04

Neobvyklá kniha, co se týká formy – sestavit ji jako tradiční povídkovou sbírku bez jízdy časem vpřed a zase zpátky, nebyla by tolik zajímavá. Každý z příběhů je jiný, většinou s odlišnými postavami i stylem vyprávění, každý však dokáže vtáhnout a přimět čtenáře k zamyšlení, někdy rozesmát, jindy rozesmutnit, rozčílit, napnout… Žádnou originální pointu nebo složitou filozofii ovšem nečekejte, v podstatě jde „jen“ o časem ověřené zkušenosti, nepříjemné skutečnosti a hezké, leč zatím nefunkční teorie, jak by lidstvo mělo (a není schopno) fungovat, plus nějaké to více či méně exotické koření okolo.
Nejčtivější pro mě byla sci-fi část „Orison Sonmi-451“, tento výslech neobyčejné servantky bych hodnotila nad 90%. Příliš nezaostala „Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe“, která dala zavzpomínat na „Vyhoďme ho z kola ven“ (nebo „Přelet nad kukaččím hnízdem“ pro ctitele filmu), za mě 85%. Podobně bych obodovala dystopii „Jak to bylo u Slooshova brodu, a co se pak seběhlo“, 84%. Konspirační thriller „Poločasy rozpadu – První záhada Luisy Reyové“ si ode mne odnáší čisté čtyři hvězdičky a historickému cestování s „Tichomořským deníkem Adama Ewinga“ bych odečetla 5%. Nejmenší úspěch u mě zaznamenaly „Dopisy ze Zedelghemu“, ať už je to nesympatickým hlavním „hrdinou“ (a vůbec postavami okolo), hudební tématikou, co jde poněkud mimo mě, nebo zkrátka nejméně atraktivní zápletkou, 65%.
U několika příběhů mi chyběly překlady cizojazyčných vět, má francouzština a španělština se bohužel omezuje pouze na nezbytné základy (pozdrav, poděkování, přitakání, zápor a vulgarismy). Dalším problémem (zcela osobním a subjektivním) je pocit, že mi něco zásadního z tohoto literárního obrazu uniká. Je to takové rozčilující mentální svrbění, nicméně nejsem ochotná se k „Atlasu mraků“ v dohledné době vracet. Za zmínku stojí také pár hrubek, sice v minimálním množství, ale u takto kvalitní knihy „pocity se blížili“ atd. praští do očí hůř. Sečteno a zprůměrováno: velmi spokojených 80%. Teď nechám dojmy trochu vychladnout a časem si užiju film.



WebArchiv - archiv českého webu