Více vydání = více obálek.
Raymond Khoury
Poslední Templář
Kniha vyšla i pod názvem:
Posledný templár
(viz informace u vydání - záložka 'další informace')
série: Sean Reilly a Tess Chaykinov
díl v sérii: 1
Kategorie: fantasy
originální název: The Last Templar
originál vyšel: 2005
vydání: Aktuell (web) 2006; Domino (web) 2006; Domino (web) 2011
odkazy: 1x [recenze], 1x [seriál], 1x [info]
- Komentáře:
-
biker11 | ** 06.03.2007 18:34
brak, keď som čítal Davinciho kód – to bolo čitateľné a troška prepracované, tak aby sa nad tým dalo zamyslieť, tu je to rýchla zlátanina, bez súvislostí. proste odvar
malarkey | ****1/2 09.06.2007 23:25Pro mě osobně o mnoho lepší, originálnější a reálnější příběh než jsem měl možnost přečíst si v Šifře mistra Leonarda. I přes velikost příběhu se stále něco děje, při čtení se dozvítě řadu opravdu zajímavých informací ohledně minulosti samotného Křesťanství, což jenom potěší a nakonec závěr, který neni nijak přehnaný a Vás příjemně překvapí stejně jako mě tato kniha. Jen více takových doměnek a Vatikán nebude mít kam dřív sáhnout… 9/10
trudoš | **1/2 17.11.2016 23:26Ze všech pastišů Da Vinciho kódu mi tenhle přišel nejslabší, třebaže nedosahuje „kvalit“ Paula Christophera. Jenže ten, i když je literárně horší, alespoň nadchne otevřenou brakovostí. Oproti tomu Raymond Khoury se bere smrtelně vážně, přestože pracuje s obehranými motivy a jeho konspirační teorie by neobstála ani jako novinářská kachna.
Přitom začátek je hodně povedený, mystikou opředený masakr uprostřed velkoměsta, to je něco, co zaujme. Jenže pak akce začne ustupovat lacinému pitvání toho, jak za všechno může církev, a mé nadšení začalo upadat. Zatímco Dan Brown dokázal zaujmout chytrými disputacemi na obhajobu víry, ty Khouryho jsou z mého pohledu jednoduše dětinské. A není to jen o otázkách náboženství, které se táhnou málem celou druhou půlkou románu, autor selhává i v uvěřitelnosti co se jednání postav týče, až to chvílemi hraničí s latinskoamerickým melodramatem. Nehledě na dosti kostrbatý děj, jehož logika při zpětném pohledu (a po odfláknutém finále) postrádá drobet na smyslu.
