George R. R. Martin
Zpěvy hvězd a stínů
Kategorie: sci-fi - horor - fantasy - povídková sbírka
originální název: Songs of Stars and Shadows
originál vyšel: 07/1977
odkazy: 3x [recenze]
- Komentáře:
-
Madam Brbla | **** 21.02.2013 09:08
Povídková sbírka ze 70. let o hvězdách, cestování a snění, která se může pyšnit solidním úvodem v podobě „Věže z popela“, v našich končinách poměrně známou akční perlou „Stanice Šerá voda“ a dvojicí vysoce nadprůměrných příběhů v samém závěru knihy („Za jediný včerejšek“, „Oceloví andělé“). Ostatní povídky řadím k Martinovu průměru, snad s výjimkou „Osamělých písní Larena Dorra“ – ty mě okouzlily atmosférou, poetikou, ale příliš nezaujaly námětem ani dějem. „Zpěvy hvězd a stínů“ by si dle mého názoru zasloužily zajímavější přebal (není špatný, jen takový nemastný-neslaný vzhledem k obsahu), pevná vazba s kvalitním papírem jsou fajn a ještě by k nim bodla vlepená záložka, abych tu svoji neválela po špinavé podlaze tramvaje;-). Redakce odvedla dobrou práci – narazila jsem na minimum problémů v textu. Sečteno a podtrženo: 75%.
Strýček Biolit | ***1/2 14.01.2014 19:06Knihu jsem četl hned po předchozí Písni pro Lyu, což byla možná chyba. Nebo jsem se dostatečně nenaladil na Martinův styl. Nebo – a to je také možné – jsou povídky v této sbírce nabrány ze slabšího soudku autorovy tvorby. Buď jak buď, přišlo mi, jako kdyby většině povídek něco chybělo. Nějaký drsnější/svižnější děj, nějaká údernější pointa, nějaký barvitější svět. I přes mé výhrady je kniha stále velice kvalitní – a dobře napsané – čtení, nicméně úplná extraliga to také není.
Zpracování výborné – vazba, bílý papír, překlep snad žádný. Jen tedy obálka – jak již brblala Brbla – by mohla být jiná. Spíše než na obálku by obálkový obrázek seděl na nějakou vnitří ilustraci.
Gaarq | **** 21.10.2018 14:31tak tohle vypadalo jako martin z jiného soudku, možná až odkudsi ode dna. spousta prázdného romantismu a sentimentu, planá lyrika tam, kde autor umí být důsledný až na dřeň, ale asi se nechal přemoci. bradbury také umí tyhle ingredience používat, ale dělá to lépe, člověku to trošku hořkne na jazyku, trošku vyčpí po otevření a zůstává něco zemitějšího, což se martinovi nedaří. místo zasněného pohledu do dálky člověk slyší tiché popotahování někoho, kdo se nechce loučit a ani neumí jít dál. dal bych i o astru míň, ale tři povídky se extra povedly a já mám pro GRRM slabost, nicméně je třeba pohnout se dál ;)
