Steph Swainston
Čas jako dar
série: Hradební mýty
díl v sérii: 2
Kategorie: fantasy - New Weird
originální název: No Present Like Time
originál vyšel: 2005
vydání: Laser-books (web) 2007
odkazy: 4x [recenze], 1x [ukázka]
- Komentáře:
-
Madam Brbla | **** 16.07.2009 09:36
Pokud jsem o první knize „Hradebních mýtů“ napsala, že se jedná o fantasy s prvky new weirdu, pak o jejím volném pokračování to platí dvojnásob. Tentokrát se začteme bez jakýchkoliv počátečních nejasností – už známe zákonitosti světa i hlavní postavy, nekoná se nic, čemu by čtenář prvního dílu nerozuměl, autorka nezdržuje vysvětlováním. Děj se odehrává 5 let po „Roce naší války“, Hmyzem zpustošené Čtyřzemí se pomalu dává do pořádku a kdesi daleko v oceánu je objeven dosud neznámý ostrov. Císař na první skutečnou poznávací výpravu a k navázání kontaktu vybírá čtveřici Eszajů: starého známého drogového závisláka Posla Janta, jehož očima vše „ich formou“ sledujeme, nevyzpytatelnou Námořnici Mlhu Atu, Lučištníka Bleska a nového Šermíře Střízlíka. Ovšem poražený ex-Šermíř Gio Ami se nehodlá smířit se ztrátou postavení a nesmrtelnosti nijak snadno… Jak dopadnou nepokoje ve Čtyřzemí, co vyslaná výprava nalezne na ostrově Tris a co sebou přinesou Eszajové za změny, to si již přečtěte sami, pokud máte zájem. Opět musím pochválit autorčinu schopnost vytvořit neidealizované, živoucí postavy se všemi jejich chybami, poklesky a ambicemi. Příběh je vcelku zajímavý, byť nijak složitý, ale poněkud zamrzí řešení deus ex machina v závěru (nikoliv samotný nápad, jen jeho zkratkovitě snadné provedení). Do světů Přesunu se podíváme 3×; v prvních dvou případech to působí samoúčelně, přibylo surrealistických popisů a snahy šokovat morbidními obrazy. Nicméně oblíbila jsem si žraločici Estragon a doufala v její větší zapojení do děje v její přirozené podobě… snad příště. Malé mínus dávám za občasnou zbytečnou popisnost věcí nepříliš zajímavých – chodů jídla na hostině (přeskočila jsem celou stránku:-)), oblečení atd. Musím přiznat, že téma války s Hmyzem mi přišlo o něco bližší než vzájemné třenice nesmrtelných Eszajů a smrtelných Zaskajů. Přesto byl „Čas jako dar“ plynulejším čtením, oba díly jsou tedy z mého hlediska (navzdory určité odlišnosti) na stejné kvalitativní úrovni. Jsem spokojená, k dokonalosti však cosi chybí. 78%
