Simon R. Green
Ostřejší než hadí zub
série: Noční strana
díl v sérii: 6
Kategorie: urban fantasy - detektivní
originální název: Sharper than a serpent's tooth
originál vyšel: 2006
odkazy: 1x [recenze]
- Komentáře:
-
shpina | **** 16.04.2007 09:20
Po předchozích dvou velice rozpačitých dílech konečně pořádný nářez a slušné zakončení volné trilogie o příchodu Johnovy matky na Noční stranu. Možná je to tím, že těch zbytečně předimenzovaných bombastických potvor a patetických proslovů značně ubylo a Green tentokrát plně využíval potenciál těch, kteří v ději účinkovali. Navíc byl patrnější odstup a nadsázka, takže jsem si ani jednou nemohl říct:„to snad nemyslí vážně“ – protože tentokrát se psaním jednoduše baví a skutečně to nemyslí ani na moment vážně. Velmi dobré bylo také stupňování napětí a gradace děje, kterou jsem v předchozích dvou dílech marně hledal.
Speedemon | **** 23.08.2007 17:52Wow! Opravdu jsem pana Greena podcenil! Nevěřil jsem, že opravdu dojde ke konečnému střetu Johna a jeho matky. Celá kniha je v podstatě jedna velká rubačka a válka. Nejsilnější moment je podle mě náhled na bitvu z pohledu všech postav co se v předešlých dílech objevili. Povedené.
hawai | ***** 21.06.2009 21:23Poutavé čtení, skvěle vygradované setkání Johna a jeho matky. Samozrejme závěrečný boj nejen o osud Noční strany.
trudoš | **1/2 24.01.2019 08:36Přestože Noční stranu rozjel autor jako sérii okultních detektivek, tentokrát se na nějaké vyšetřování vykašlal, a celou knihu věnoval zakončení konfliktu tvořenému návratem Lilith, matky Johna Taylora, a boje o budoucnost Noční strany i světa samotného. Což by bylo fajn, kdyby se ovšem dělo něco jiného, než že hlavní hrdina sebere partičku podivínů, přijde k někomu pro radu, zjistí, že za všechno může on, a tak sestaví jinou partičku podivínů, se kterou vyrazí tentokrát někam jinam. Mezitím se válčí všemi dostupnými prostředky a umírají při tom postavy, u kterých to člověk vskutku nečekal. Ve finále je tak šesté dobrodružství z Noční strany šíleně stereotypní a často i nelogické, ale co, hlavně že se něco děje.
Simon R. Green píše se stále stejnými chybami – hodně vkládá do popisů podivuhodna, opakuje se ve vtipech, porušuje vlastní pravidla a nedokáže odolat schematickým zápletkám. I tak mě jeho knihy baví, a s radostí otevřu zase další. Takhle to u provinilých slastí prostě chodí.
