kniha » Křest ohněm
v Top10 19 | chce si přečíst 13 | chce mít v knihovně 18 | má v knihovně 393
Křest ohněm Více vydání = více obálek.

Andrzej Sapkowski

Křest ohněm

Kniha vyšla i pod názvy:
Zaklínač V: Křest ohněm
Zaklínač V.: Krst ohňom
Zaklínač V: Krst ohňom

(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Zaklínač
díl v sérii: 3
kniha patří do světa: Zaklínačův svět

Kategorie: fantasy - meč a magie

originální název: Chrzest ognia
originál vyšel: 1996

vydání: Leonardo 1997; Leonardo 1999; Leonardo 2002; Leonardo 2005; Leonardo 2009; Leonardo 2011; Plus (Albatros Media) (web) 2017; Leonardo 2017; Leonardo 2022; Lindeni (web) 2022

odkazy: 3x [recenze]


Komentáře:
Thorgos  | **** 10.05.2006 14:36

Na tejto knihe mi vadilo, že dej sa tu podľa mňa opäť spomaľuje. Na druhej strane môj názor na knihu zlepšuje to, že sa tu po prvýkrát objavuje moja najobľúbenejšia postava ságy – Regis. Vynikajúco prekreslená a neotrelá postava, ktorá z môjho pohľadu kladie túto knihu vyšši ako Čas opovržení.

firen  | ***** 23.05.2009 10:27

Je pravda, že děj poněkud zpomaluje ale to je dobře. Čtenář je aspoň napnutější. Kniha bezesporu jedničková. Předchozí díl byl asi o něco lepší, tak uvidím, čím mě dostanou další díly, a který z nich bude ten nejlepší.

Gaarq  | ***** 01.03.2010 08:16

spád mírně zvolnil, a o dramata není nouze. geralt má „krizi středního věku“ a ciri opožděnou pubertu. krom zjevení se mého alter ega, dillingenského lékárníka, zůstávají nám stále tytéž postavy a nové se mihnou zatím jen v náznaku (třeba bonhart). sapkowski opět nešetří alegoriemi, aluzemi a osobními vtípky (převážně ve formě jmen postav). asi nejpovedenější alegorie zaznívá z úst zoltana chivaye a sice srovnání způsobu elfů a trpaslíku, kterak se tito vyrovnávali s lidskou rozpínavostí. trpaslíci pak v zoltánově podání připomínají židy, kteří se drželi své kultury, ale žili klidně v ghettech v lidských městech. pomáhají jim představy o vlastní kulturní nadřazenosti, ale není to představa útočná, jako u lidí. je totiž podložena (zvláště u trpaslíků) jejich schopnostmi (viz technologie sihill). elfové naopak připomínají severoamerické indiány, kteří se nikdy nedokázali sjednotit, byli neustále poráženi a zatlačováni, a nikdy už se nedokázali vzpamatovat. stali se z nich buď „bandité“ nebo zoufalí věční utečenci. oboje je dáno výchozí kulturou a tradicemi, těžko můžeme elfy obviňovat z neschopnosti, je to jako vinit vlka, že není schopen létat. důsledky se ale projeví, ať je vysvětlení jakékoliv. další povedená alegorie je obecné pojednání o vyšší politice, nechci nic prozrazovat, ale nápadně se to podobá situacím v evropě, zvláště v letech 1938/1939. a v samém závěru si geralt svou krizí projde a vzchopí se, vše pěkně popsáno s hořkým autorovým žertíkem jako pointou.

louza  | ****1/2 13.02.2012 17:36

Dějově jde sice o překlenovací díl ságy, který je však možná kromě Krve elfů z celého eposu nejblíže ke klasické fantasy. Autor rozkládá děj rovnoměrně mezi osud ztracené Ciri, Geraltovo putování za ní a dovysvětlení politické situace, jejíhož vyvrcholení byl čtenář svědkem na sněmu mágů v minulé knize. Na první pohled trochu plochá výplň je však Sapkowskim mistrně kořeněna několika novými postavami, skvělými dialogy a tradičně realisticky zpracovaným prostředím. Křest ohněm je možná přímočařejší, než jeho předchůdce. Nikoli však na úkor čtivosti a zábavnosti.

LuciusWlk  | ***** 03.06.2012 17:57

Další díl ze série o zaklínači a jeden nepopíratelný fakt. Nabudí vás na další díl, protože prostě musíte vědět…

Madam Brbla  | ***** 17.01.2013 11:57

Nesmírně poutavá vata, ve které je Geralt polidštěn chováním na pár facek (sebelítost, trucování, odmítání pomoci v přesvědčení, že svůj kříž musí nést sám), formuje se kolem něj velmi nesourodá, leč sympatická skupina osob a celý děj je prakticky jen o jejich putování, prošpikovaném drsnými i veselými scénami z války a čtivým filozofováním. Konečně se také dozvíme, kam zmizela v „Čase opovržení“ Yennefer, staneme se svědky založení nové čarodějnické organizace a občas krátce nakoukneme, jak se daří Ciri.
V této knize se už malinko začínají projevovat Sapkowského sklony ke žvanivosti a demonstrování vlastní vzdělanosti, ovšem zatím jsou to pouhé neškodné náznaky, co nekazily zážitek. Kladem jsou tradičně narážky na víceméně současné události a problémy (pobavil například Regisův hemoglobismus).
Až ze závěru jsem opět byla lehce rozpačitá, působil na mě poněkud uspěchaně, odstavce zaklínačova přemítání v první osobě mi neseděly (ve třetí by to imho bylo méně rušivé) a už vůbec jsem nepochopila pasáž, ze které vyplývá, že ságu vypráví jakýsi Pohvizd dětem – co tím autor sledoval? Přes tyhle matoucí detaily je „Křest ohněm“, jakkoliv pouhá vycpávka, možná o malinko lepší než druhý díl, přikloním se proto k plnému počtu hvězdiček a hodnocení 95%.

Izmalius  | ***1/2 20.01.2013 11:17

Celá kniha je jedno dlouhé putování s mnoha odbočkami. Co mi teda vadilo, když nedávám plné hodnocení? Určitě spousta cizích a málo používaných výrazů, v kterých se Sapkowski nebo překladatel vyžívá. Pokud u čtení musíte mít významový slovník, tak je někde chyba. Jako příklad – dublon, haksna, katan, centnéř, kolier, efemérní, kondotiér, konfident, altruista, buzdygan, jupon. Velice nesympatická je mi Ciri a její linie, naštěstí to není mnoho stran. Celá kapitola s čarodějkami a jejich diskuze je pro mě nejslabší část knihy a taky nejvíce nudná. Spousta jmen, spousta zbytečných keců, spousta zbytečných stran. Pomalu mi dochází, že Sapkowski nepíše klasickou epickou fantasy. Má svůj tak trochu jiný styl. Kniha je plná narážek na dnešní společnost, problémy, mravy a hodnoty. Popis alkoholismu je opravdu bravurní a i jiné témata jako ochrana krajiny nutí k úsměvu a zamyšlení. Na druhou stranu to dle mého lehce snižuje hodnotu Zaklínačova světa, protože do něho Sapkowski zanáší svět náš. Taky mi trochu vadí ty věštby a osudovost, ale proč ne. Taktéž zpracování řadových vojáků beru jako mínus, protože zde mají roli budižkničemů, ochrapů a opilců(zbabělce a znásilňovače beru). Dost možná nám celou tuhle pohádku vypráví děd Pohvizd, čímž to Sapkowski zase trochu shazuje. Poprvé v celé sáze jsem si konečně oblíbil některé postavy, kterým dal Sapkowski víc prostoru. Bezkonkurenčně vyhrává Regis, kterého mám úplně nejraději. Trpaslíci v čele se Zoltanem a jeho papouškem mu šlapou na paty. O něco dál jde Geralt, který konečně trochu projeví svoji povahu a city. V zadu jde Marigold, který tady hraje roli úplného idiota aby společně s Milwou a Cahirem doplnil naši podivnou družinu. Nejslabší části: uprchlický tábor, čarodějnické kecy(politika + genetika), linie s Ciri a trochu podivný závěr. Nejlepší části: putování s trpaslíky, vše s Regisem a Geraltovy myšlenkové pochody. Celkově knihu doporučuju a těším se na další díl.

Majkl  | *** 21.06.2014 13:46

Tento diel je slabší než predošlý, dej sa spomaľuje, skladá sa z väčšej časti z putovania nesúrodej skupinky hrdinov. Na druhej strane autor čitateľovi dávkuje ďalšie informácie a necháva nakuknúť do zákulisia plánov viacerých postáv. Bohužiaľ, často som mal pocit, že autor zdržiava, umelo vytvára problémy a konflikty, než aby sa predieral v ústrety nájdeniu Ciri. Súhlasím s Janou, tiež mi nesadol Geralt v prvej osobe a ded Pohvizd – načo je to tu? Spochybňovanie príbehu, resp. snaha o umelé vytvorenie mystickosti, umelé pretváranie Geraltovho a Cirinho príbehu v legendu?

Strider  | ***** 03.05.2015 11:20

V podstate najmenej originálna časť pentalógie. Hlavnou náplňou je Geraltova výprava, ku ktorej sa postupne pripojí množstvo skvelých postáv, ktorým bezpochyby kraľuje tajomný Regis a na svojej záchrannej púti sa nevyhnú mnohým nečakaným problémom a prekážkam. Čiže fantasy klasika, ktorú Sapkowski len dokorenil svojim sarkazmom. Medzitým na druhom konci sveta dostáva Ciri tvrdé lekcie do života. Tento diel je jednoznačne najakčnejší zo všetkých a nudiť sa pri ňom určite nikto nebude. Len je taký… príliš obyčajný. 9-/10

Fouré  | ****1/2 06.11.2016 17:08

Pan Sapkowski opravdu umí. Jakkoliv jsme si intrik, rozplétání dějových linií (a skvělých aluzí na konec předválečného Polska – Umírání za Gdaňsk, přinášení míru a bratrská pomoc utlačovaným národnostním menšinám) vrchovatě užili už v minulém díle, tak i tady je všeho víc než dost (plus geniální popis jakési místní obdoby Jánošíkovy družiny). A pokud k tomu všemu připočtu čím dál propracovanější postavy a děj větvící se do několika vzájemně se doplňujících linií, nemám jediný důvod s hodnocením váhat… Jen doufám, že Regis co nejdřív zajde nějakou krutou a nebývalou smrtí, neb otravnější postavu abych pohledal.

Miss Utahraptor  | ***1/2 13.11.2020 22:13

Šest za většinu knížky. Aspoň na těch sedm to překlopila rybí polévka.

Lucc  | ***** 10.01.2022 09:46

Pokračování v nejlepším duchu. Sem tam sice probleskne autorova pozdější naštvanost na děj a postavy a jejich zvrhlé smýkání příběhem a poťouchlosti, které jim ještě provede, ale tady se ještě krotí.
V Křtu ohněm se osudovost, proplétající se ságou jako šlahoun břečťanu, dále prohlubuje. Ciri osidly sudby spoutává k sobě nejen Geralta, ale i další lidi, z nichž někteří ji ani nikdy neviděli. Přesto za ní nasazují život a trpí.
Geralt prochází proměnou. Je zbitý a strhaný. Něčeho se vzdává, aby mu ještě zůstalo aspoň něco, o co bojovat. Co dělat. Opouští svůj kodex, aby se mohl stát rozervaným kladným hrdinou s nějakými těmi mouchami a stíny minulosti. Přijímá své místo v „družině“, v které pozbyl vliv na to, jakým směrem se bude ubírat. Bloudí, zmítání událostmi a válkou. A propos, válka, ta je stále přítomna a, jak píše jeden z legionářů, autor vtiskl knize protiválečný nádech. Citát textu Dire Straits jako úvod do knihy je více než na místě. Zvěrstva, zbytečné utrpení a bezuzdná krutost mne v pubertě dost vzala. Nyní, o čtvrt století později, už to není tak hrozné, ale pořád to má sílu. Obzvláště když si do postav dosadíte své blízké.
Ciri se také mění. Dospívá v opuštěnosti, beznaději a zahořklosti, a to není zdravé prostředí pro někoho se zlovolným znamením osudu na krku a zaklínačským výcvikem. Temnota jí jde v patách a natahuje po ní své pařáty. Nedostane se z tohoto střetnutí nepoznamenána, dostane-li se z něj vůbec. Její krásné dětské objevování světa, které se mi tolik líbilo v Krvi elfů i Čase opovržení, se v třetím díle ságy mění též. Do špinavého boje o život, o to nebýt sama a urvat trochu osobního štěstí. To se týká nejen jí, ale všech hlavních postav.
Trochu mne zklamala genetická a genealogická rozprava na Montecalvu. Jednak mi přišla zmatená a také si nemyslím, že by byla věrohodně popsaná a zdůvodněná. Měl jsem z ní pocit pachuti. Ze vznikajícího uskupení ovšem ani trochu. Jen mě děsí, k čemu se to dámy chystají. Servítky jdou zjevně stranou a memento Tissai de Vries do kopru. Bylo mi jí líto, patologické porovnávačky. Hodně lito. V mých očích je to jedna z nejtragičtějších postav ságy.
Sapkowski využívá knihy k prezentaci některých politických a společenských postojů, např. v Polsku tolik diskutované a kontroverzní právo ženy na potrat. S gustem se také otírá o mocné (vládce i mágy) a jejich morálně pochybný postoj k válkám, zabíjení krutostem, špiclování a jejich parazitování na a zasahování do životů ostatních. Dělá to ale s grácií a spisovatelským umem. Poslouchám audioknihu Gone Girl (Zmizelá) od Gillian Flynnové, která mi právě Sapkowského připomíná v mistrovském použití krátkých, jakoby bezvýznamných odboček a mimochodem pronesených silných vět, které prostě umí zadrnkat na struhu mého srdce.
Ilustrace ve Křtu ohněm jsou stále povedené, byť místy opět o stránku dřív, než by měly být, obzvláště ta poslední. Taktéž z některých pasáží knihy mám pocit zmatečnosti, která nejspíše chybí v originálu. Ale jinak pěkně provedeno a paperback z tuším 3. vydání stále drží i po mnoha přečteních.



WebArchiv - archiv českého webu