kniha » Věž vlaštovky
v Top10 41 | chce si přečíst 14 | chce mít v knihovně 14 | má v knihovně 393
Věž vlaštovky Více vydání = více obálek.

Andrzej Sapkowski

Věž vlaštovky

Kniha vyšla i pod názvy:
Zaklínač VI: Věž vlaštovky
Zaklínač: Veža lastovičky

(viz informace u vydání - záložka 'další informace')

série: Zaklínač
díl v sérii: 4
kniha patří do světa: Zaklínačův svět

Kategorie: fantasy - meč a magie

originální název: Wieża jaskółki
originál vyšel: 1997

vydání: Leonardo 1998; Leonardo 2001; Leonardo 2003; Leonardo 2006; Leonardo 2010; Leonardo 2011; Plus (web) 2017; Leonardo 2017; Lindeni (web) 2021; Leonardo 2022; Lindeni (web) 2022

odkazy: 6x [recenze]


Komentáře:
Thorgos  | **** 10.05.2006 14:38

Jednoznačné vyvrcholenie kvality ságy. Kniha je veľmi atmosférická a ja som sa od nej nevedel odtrhnúť. Nedá mi nespomenúť aj jej vynikajúce zakončenie. :-))

Irimie  | ***** 06.02.2008 22:08

Miluju scénu, kdy má Ciri brusle a jezdí po ledě… Kniha mě dočista pohltila. : ))

firen  | ***** 30.05.2009 13:58

Doopravdy dokonalé pokračování ságy. Kniha mi přišla tak trochu jinak psaná. Docela určitě přidala celé sádze nový rozměr. Ne opravdu je to kvalitní pokračování. Nelze než doporučit.

rozmetal  | ***** 04.06.2009 18:05

moje nejoblibenejsi kniha serie, skoda jenom ze postava Bonharta nebyla vice objasnena, prece jenom clovek ktery dokaze porazit zaklinacku a zbytek grupy by mel mit nejakou minulost.

Gaarq  | ***** 03.03.2010 20:10

sapkowski zvolil silně nelineární formu vyprávění, ale o to zajímavější. hlavně, i když něco řekne dřív a něco později, má to svůj smysl. geniální je dialog dijskstry a krále esterada thysseda. vysygota z corvina je také dobrá postava. a zase je tu spousta aluzí a vtípků, které většinou pobaví a zatím mě žádný nenaštval. jedním slovem, skvělé.

louza  | ***** 13.03.2012 14:31

Přímočarost předchozí části je minulostí. Sapkowski navazuje na Křest ohněm přímým pokračováním, kde Geraltova linie pomalu skomírá a Ciri přebírá otěže celého příběhu. Způsob vyprávění prošel dramatickou změnou. Autor porušuje kauzalitu, vypráví v krátkých fragmentech a často mění postavy skrze jejichž pohled čtenáři dění přibližuje. I přes náročnou formu podání však Sapkowski udrží děj v rámci možností přehledný a tempo vyprávění neupadá. Z dějového hlediska je Věž vlaštovky jen další část vcelku povedené ságy. Z hlediska řemeslného je to však gurmánský zážitek.

LuciusWlk  | ***** 16.08.2012 11:42

Opět neuvěřitelně napínavý a čtivý díl ságy o zaklínači. Zaklínač Gerald zde hraje spíše druhé housle a Ciri přebírá štafetu. Autor si opět pohrál se stylem a nenechává tuto ságu zajetým invencím. Věž vlaštovky je vynikající a já se nedočkavě vrhám na závěrečný díl ságy o zaklínači.

Madam Brbla  | ****1/2 24.01.2013 09:42

Cokoliv ke knížce napíšu, bude už jen nošením sov do lesa (nebo dříví do Athén?:-)). První polovina knihy se věnuje převážně linii Geralta a jeho družiny, která se rozroste o dalšího svérázného člena. Ve druhé polovině se do popředí prodrala Ciri, zatímco zaklínačova cesta je uložena k ledu. Tradičně také Sapkowski přeskakuje k vedlejším postavám a jejich líčení událostí důležitých pro děj: ke slovu se dostane například špion Dijkstra s králem Koviru, poodhalí se osud a plány Vilgefortze, Yennefer se řítí z jedněch problémů do druhých a učí se o síle sebeobětování. Tímhle tříštěním úhlů pohledu kupodivu nedochází k nepřehlednosti nebo ztrátě tahu, pořád se děje něco zajímavého, dokonce i politiku dokáže autor popsat tak, aby nenudila. Sága zvolna sklouzává, do mystické roviny, která mi úplně nesedí a ubylo humoru – přesněji v linii Ciri není skoro žádný – to jsou z mé strany jediné výhrady, jinak jsem si veškeré putování, souboje, intriky, lidské i nelidské charaktery dobře užívala (včetně těch neoblíbených). Dávám velmi spokojených až nadšených 90%.

Izmalius  | **** 09.02.2013 13:20

Tak tohle byla skoro celou dobu pořádná jízda. Prozatím nejlepší část ságy. Vyloženě nudná část zde nebyla, naopak děj pěkně uháněl a i když je rozdrolen do více fragmentů, tak jako celek do sebe krásně zapadal. Sapkowski zvolil zvláštní způsob vyprávění, jakoby ze vzpomínek. Díky tomu jsme se celou dobu dovídali podrobnosti o některé události prakticky po celou dobu, klidně s rozdílem sto stran. Opět zde autor zapracoval ožehavé témata jako je pedofilie, drogy, sadismus, demokracie, amnestie(kde všude dědka nenajdeš). Některé postavy měly málo prostoru, jiné zajímavé naopak přibyly – Vysogota, Bonhart, Angouleme, Avallach. Přibylo akce, ubylo humoru. Naprosto úžasná je scéna, kdy Geralt podstupuje zkoušku „mezi zvířátky“. Ubral bych alespoň pár jmen, které byly jen do počtu a zbytečně rozptylovaly. Dále mi vadily části, kde nechal Sapkowski své hrdiny dostat do tak bezvýchodné situace, aby jim pak naprosto nevěrohodně z této situace pomohl. Celkové hodnocení snižuje také fakt, že ač jsem se snažil sebevíc, Ciri jsem si nedokázal oblíbit. Je mi nesympatická, její nadpřirozená síla je až moc nadpřirozená. Takový Chuck Norris za mlada :-) Ale jako celek vynikající, rozhodně zatím díl ve vedení, sesadit ho může už jen Paní jezera, tak uvidíme. Jo a korektora bych vyhodil :-)

„Další pochybná, vyšinutá individua. Vysvětli mi, Vysogoto, odkud se na světě bere tolik zvrhlíků.“ „Přirozený výběr. Tato zvrhlá doba jim, zdá se, svědčí.“ – Vysogota z Corvia

„Nám zůstala jedině pomsta. Krvavá odplata, o které se bude vyprávět ještě za sto let. A ti, kteří budou chtít spáchat podobný zločin, se musí roztřást hrůzou, když si vzpomenou na naší pomstu. Dáme jim lekci strachu.“ – Geralt z Rivie

„Nikdy vás neopouští chtíč, sex vás ovládá do té míry, že předčí dokonce i pud sebezáchovy. Umřít? Proč ne, ale předtím si ještě chvilku zasouložit — to je ve zkratce vaše životní filosofie.“ – Avallach

„Tehdy jsem ještě věřila na takové věci. Na majestát smrti, na úctu k mrtvým… Jenže smrt je prostě jen smrt a mrtvý je mrtvý. Je mu jedno, kde práchnivějí jeho kosti.“ – Ciri

Majkl  | ****1/2 21.06.2014 13:56

Věž vlaštovky je výborná, oproti Krstu ohňom ide o veľký skok v pútavosti a kvalite príbehu. Čímžeto? Dej sa rozhýbal, odhaľujú sa motivácie nepriateľov a ich plány, dozvedáme sa mnoho o tom, čo Ciri zažila… a práve táto časť súvisí s ďalším veľkým kladom knihy – Sapkowski experimentuje s rozprávaním – Cirin príbeh nerozpráva chronologicky, ale cez jej spomínanie a rozhovory s Vysogotom, taktiež autor nepovie všetko hneď naraz, ale informácie dávkuje, určité pasáže vynechá a dorozpráva ich neskôr, inou postavou. Pribúdajú veľmi zaujímavé charaktery, v knihe dominuje Ciri s jej nemesis Bonhart, z ktorého ide až strach. No a to všetko je zavŕšené vynikajúcim záverečným prenasledovaním na ľade. Aj keď mi po čase (čítal som sériu pár mesiacov dozadu) viacero častí z kníh v pamäti vybledlo, záver tejto knihy mám pred očami aj teraz. Skvelých 90%.

Strider  | ***** 03.05.2015 11:19

Bezpochyby vrchol série. Tento diel je v prvom rade o Ciri, jej páde na samé dno a následnom vzostupe. Retrospektívny štýl rozprávania jej tragického príbehu, ktorý plynule graduje aby skončil v nezabudnuteľnom finále na zamrznutom jazere patrí do zlatého fondu fantasy literatúry. Geralt a jeho družina hrajú tentokrát len druhé husle, aj politické pletichy čarodejok a mocných vládcov majú tentokrát viac priestoru. 10-/10

Lucc  | ***** 17.01.2022 09:12

Jako mladšímu se mi Věž vlaštovky líbila víc. Linie Ciri byla plná bojů, obav, beznaděje, ale i disputací s Visogotou. S postupujícím věkem zjišťuji, že se mi na Zaklínači líbí víc společenské, politické a intrikánské scény, které se objevily více až v druhé polovině knihy (např. naprosto skvělá až dojemná pasáž z Koviru, neméně dobrá pasáž ze Skellige). První půli knihy jsem se tedy nemohl začíst a kouskoval, až druhá polovina byla to pravé ořechové.
Ocenit musím nelinearitu vyprávění a ještě větší užití mikropříběhů pohledy různých postav. Svět je stále plastický a zabydlený spoustou postav i postaviček, u kterých Sapkowski nešetří časem a námahou a věrohodně je z(a)pracuje (např. Kenna Selborne). Co mi naopak trochu vadilo, byla jeho práce s Geraltovou družinou, a to i v poslední knize. Tam si už nechce tu práci dát a tápe. Nechává tápat i je. Natlačí je do průšvihu, ale elegantně je vytahovat se mu už nechce, tak použije něco, co zavání deus ex machina. Něco nakousne (např. Geraltovo mámení Ciri v každém druhém děvčeti nebo zřeknutí se zaklínačství), ale nijak uspokojivě nedokončí a pak nechá vyšumět. Pořád se to skvěle čte a hrdinové jsou pořád víceméně konzistentní v uvažování i stoprocentně v přímé řeči, ale už to není ten naprostý top. Něco končí.
Co se naopak daří je hláškování. Památnou je hlavně scéna tří kopáčů na hradě Bauclaire, ale postavy perlí i jinde. Sapkowski ale neužívá jen pokleslých prostředků. Každý čtenář má jinou úroveň „odbornosti“, kterou snese, která ho obohacuje, která ho baví. Do tohoto dílu jsem se bavil a cítil se obohacen. Od Věže vlaštovky dál jede už autor spíš v linii Husitské trilogie plné odborných výrazů z heraldiky, vojenství, řemesel a dalších oborů a zjevných i skrytějších narážek a pomrkávání na známá i (mně neznámá) díla literatury a historické události. Zatím to ještě zvládám, ale zmínit to musím. A když už jsme u toho, musím si povzdechnout nad stavem internetu. Dřív nebyl problém po krátkém snažení najít třeba latinský citát i s autorem. Nyní nenalézám. Např. z Paní jezera pocházející nec nuntius cladis. Podle kontextu bych si to přeložil jako do posledního meče, ale nejspíš to mám blbě a nikde se mi při rychlohledání nedaří najít význam, který by dával smysl. A a takových míst je pár i ve Věži vlaštovky. Sapkowski tím sice dodává vícerozměrnost a určitý nádech, že jeho knihy jsou něco víc (snobství?), ale dobře vím, že v jeho pozdějších knihách už to byla spíš mánie a oblbování čtenáře, takže jsem na to trochu vysazený.
Přes mírné výhrady ale nemohu udělit jiné než absolutní hodnocení, protože Věž vlaštovky táhne a nutí číst dál. I když víte, jak to celé dopadne. Možná trochu i proto.



WebArchiv - archiv českého webu