kniha » Lavondyss
v Top10 11 | chce si přečíst 7 | chce mít v knihovně 8 | má v knihovně 131
hodnotilo: 120
91%
Lavondyss Více vydání = více obálek.

Robert Holdstock

Lavondyss

série: Les mytág
díl v sérii: 2

Kategorie: fantasy

originální název: Lavondyss ˙
originál vyšel: 10/1988

vydání: Polaris (web) 1994; Argo (web) 2015

odkazy: 2x [recenze]



Komentáře:
Rooz  | ***1/2 18.05.2006 13:14

Podivuhodná kniha, kterou nelze zcela pochopit. Magie lesa je zde více hmatatelná, všudypřítomná, ale nedostižitelná. Při čtení jsem měl pocit, že to nějakým způsobem všechno do sebe zapadá, ale vždy sem byl jaksi o krok pozadu. Rozhodně to nění tak uhlazená a přímá kniha, jako Les mytág, možná proto je zážitek ze čtení tak zvláštní a těžko vyjádřitelný…

Boo  | ***** 15.01.2008 19:31

tak toto bola prva kniha celej tejto sagy a absolutne ma nadchla a pohltila…ked uz pre nic ine, tak pre Holdstockov neuveritelna respekt k lesom a jeho pomalym opisom vsetkeho, kazdeho detailu…ano, koniec je mozno trochu cudny, ale premena Tallis na strom je viac nez sugescivna… proste ja mam tuto knihu veeeelmi rad:D

fialka  | **** 26.06.2008 11:55

Vysoky standard Lesa mytag nepovoluje. Kto neprecital, nevie.

GeRony  | *** 27.08.2010 10:49

Plati to iste, co pre knihu Les Mytag, kvalitu urcite cela seria ma, len je to urcene pre ludi s konkretnym vkusom…

louza  | ***** 07.09.2010 17:48

S druhou knihou cyklu se břehy vzdalují. Souvislostí je s každou stranou méně a méně. Čtenář se už ani netopí, protože je stabilně pod vodou a vlastně ani neví na co by se měl ptát. Některé elementy v knize, například návaznost na první díl, prvotní hřích, nebo oklikou uzavřený konec jsou velmi hezky vyřešeny. Ale neptejte se proč. Těžko říct, zdali sám autor svoje dílo pochopil. 3/5

Edit : S druhým čtením knihy a vlastně celé Holdstockovy bibliografie Lavondyss v mnoha směrech zprůhledněla. Základní chybou je očekávat od knihy Les mytág 2. Kniha z původního příběhu sice formálně a velmi elegantně vychází, ale je naprosto jinak pojatá. Styl vyprávění už není deníkový a forma má blíže ke klasickému románovému pojetí. Není tu takový důraz na téměř hororové tajmeno v první půli knihy, protože čtenář o lese už lecoss ví. Autor však rozvádí původní koncepci více do hloubky. To co dříve jen lehce črtal a ponechával z velké části na čtenářově fantasii v Lavondyss rozvádí. Přivádí na scénu koncept masek skrze něž se hlavní hrdinka Tallis seznamuje s lesem a rozšiřuje tajemství malého lesíka na celý region, kde les původně stával. Lidé v okolí tuší, že něco není tak úplně normální. Hlavní hrdinka se se stigmatem lesa rodí a vyrůstá. Holdstock tu dobře podychcuje mentalitu dívky, která se, ač ukotvená v realitě, postupně kolní na stranu lesa a to co je zpočátku jen dětskou hrou se postupně přerodí v životní zlom, kdy do lesa skutečně odchází.

Druhá půle knihy, kde se autor soustředí na osud Tallis v lese ostře kontrastuje s první přístupnější částí. Tallis tu potkává další mýtické i živé postavy více či méně ovlivněné příběhy mezi nimiž se vyskytují. Na rozdíl od původní knihy mýtickým světem však pouze neprochází, ale plně se do něj ponoří a zažije jeho strasti někdy ve velmi syrové a surové podobě na vlastní kůži. Text se i tady podstatně liší od putovatelské části Lesa Mytág. Je detailní, popisný, na letmé přečtení jakoby nudný a prázdný, ale při pozorném čtení neskutečně intenzivní a podmanivý. Fantaskní a reálný zároveň. Jediná možnost, jak si druhou část užít je s textem nebojovat a nechtít vysvětlení za každou cenu. Je třeba přijmout lesní premisu příběhu, nechat se nasát atmosférou neolitického pralesa i dávno zaopomenutých legend, nechat se unášet na vlnách autorovy fantasie a smyslu pro detail. Připustit si, že jde o svět, kde je všechno možné a věřit Holdstockovi, že se pokusí klíčové momenty explicitně vysvětlit (což učiní). Nutností je pozorné čtení za něž bude čtenář po zásluze odměněn.

Kniha je to dost jiná než to s čím Holdstock původně prorazil, ale ve své nedostižné atmosféře nenapodobitelná. Není těžké pochopit, proč je to právě Lavondyss a ne přístupnější Les Mytág co na Holdstockově tvorbě fanouškům nejvíce učarovalo.

stimílek  | ***** 04.10.2010 19:54

Příběh prvotního lesa pokračuje. Hlavní hrdinkou je tentokrát Talis – sestra Harryho Keetona. Její příchylnost k lesu a mytágům, je zdá se vrozená – příběh začíná už před narozením. A příběh je to vskutku originální. Je to pro mě jeden z vrcholů nejen sci-fi literatury. TOP 10

SONP  | ****1/2 06.02.2016 20:44

Přiznejme si to otevřeně, Lavondyss není zrovna jednoduchá kniha k přečtení. První polovina o objevování okolí venkovského domu dětskýma očima je o něco čitelnější, ale jakmile Tallis vstoupí do lesa a zmizí poslední vazby na běžnou realitu, stane se kniha velmi surrealistickou a čtenář jí musí opravdu věnovat velkou pozornost. Začne totiž jít o velmi pěkně napsaný sled mýtických obrazů, který se před očima střídá, aniž byste tušili, o co vlastně jde. A v tom je největší půvab knihy. K plnému vychutnání to však chce, aby se člověk s Lavondyssem někam zavřel (nejlépe do nějaké lesní chatrče) a nechal ji na sebe působit nejlépe několik hodin v kuse. To jsem bohužel knize věnovat nemohl, a tak jsem asi byl o hlavní zážitky druhé poloviny knihy ochuzen. Až se mi to někdy podaří, dohodím ji i tu půlhvězdičku.

Lucc  | ****1/2 05.11.2019 11:25

Rasantní změna oproti Lesů mytág. Pokusy o vědecké podchycení mytagogeneze a dalších lesních jevů se nedočkáte, naproti tomu nastoupí předurčení, magie, víra, mystika a pohanství. Les se chová ještě agresivněji, přerůstá v entitu, a to entitu značně nevyzpytatelnou až zlovolnou.

První polovina knihy mne moc bavila. Dětský svět, který postupně pohlcuje mystika, snaha o záchranu hloubením viděné osoby, posedlost maskami a jmény, setkání se stárnoucím skladatelem, venkovská slavnost, to všechno bylo skvělé a byly v tom patrné prvky, které si Holdstock brousil v některých povídkách v Lese kostí (Démon, Scarrowfell, …).
Druhá půle odehrávající se v lese a přivádějící na scénu jednu z důležitých postav Lesa mytág je hodně jiná a čerpá hlavně z povídky Čas stromů. Kdo ji četl, ví, co asi nastalo. Hlas mystiky a fantasmagorie v příběhu sílí, nemůžete si být jist ničím a metapribeh o pramytágu celé rodiny bojující s mrazem a sněhem glaciálu je už čistokrevný mýtus, kde se může stát cokoliv a Holdstock si to vždy nějak obhájí a zapojí do sveho přediva příběhu. Nejspíš ani on sám netušil, co a proč píše, ale sílu to má, ne že ne. Jen já nejsem ten pravý čtenář.

Po opatrném happyendu první knihy jsem čekal, jak skončí Lavondyss. Inu, velmi opatrný happyend se konal také, ale jen pokud ho chcete vidět. Mystika, zmatenost, nejistota…, to není nic moc pro mne. Naštěstí autor úplně na závěr kody umístil subtilní, ale promyšlené navázání na předchozí udalosti, čímž si mne trochu udobřil. Ale stejně jsem rád, že v Hloubení se opět vrací vědečtější a střízlivější pohled. Vytvořit spletení, jehož závěrečné rozuzlení přinese čtenáři slast se totiž povedlo jen z části a (pro mne) přemíra fantasie, u které si nemohu být jist, kam povede, sráží dílo o kus níž než Les mytág, byť nemohu pominout jeho kvalitu a nekompromisnost, s jakou je vymyšleno a napsáno. Za první polovinu 5 hvězd, za druhou 4. Ale rozumím, že pro některé toto může být právě díky druhé polovině kniha jejich života.



WebArchiv - archiv českého webu