LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Louise Marley

Pěvkyně ve sněhu

Kategorie: fantasy - pro děti a mládež

originální název: Singer in the Snow
originál vyšel: 2005

vydání: Triton (web) 2007

odkazy: 4x [recenze]

Komentáře:

Madam Brbla  | *** 19.02.2010 11:40

Jestli při četbě preferujete svižně akční děj, „Pěvkyně ve sněhu“ není pro vás. Pokud hledáte podnětné myšlenky, pak rovněž sáhněte po jiném titulu. Zajímají-li vás lidé, jejich pocity, různé nesnáze a trápení, potom by se vám tato knížka mohla líbit. Zavede čtenáře na planetu Nevya, po většinu času pokrytou sněhem a ledem. Jakékoliv suroviny jsou vzácné, obyvatelé však naštěstí mají Kantory a Pěvce – talentované jedince, schopné pomocí energie psí vyvolat teplo, léčit, vzájemně mezi sebou telepaticky komunikovat a podobně. Nezbytná je k tomuto umění hudba. Hlavními hrdinkami jsou dvě Pěvkyně – němá, ovšem nesmírně talentovaná Mreen, a Emle s nádherným hlasem, nicméně nedokáže ovládnout psí. Obě dívky, odlišné jako den a noc, se celou knihu perou se svými handicapy, dospívají, mění se. Dle mého názory mohly jejich vztahy být vyhrocenější, mít větší šmrnc. Další důležitou postavou, kolem níž se točí většina konfliktů, je pán hrussů (něco jako koně), Axl, který terorizuje svou ženu a nevlastní děti, staršího Luka a maličkou Gwin. Téma domácího násilí je zpracováno relativně věrohodně (že by vlastní zkušenost autorky?). A to je vlastně všechno, příběh je prostý, ničím nepřekvapí (a vřele doporučuji nečíst kratičký úryvek za anotací, dopředu vyžvaní tu nejpodstatnější část děje). Tempo románu je poklidné, určitě by místy neuškodila větší dramatičnost. Psychologie jednotlivých charakterů a jejich emoce jsou popsány sice dost detailně, ale ve srovnání s mistry jako O.S.Card nebo S.King to zkrátka jaksi postrádá šťávu. Osobně bych uvítala více než pouhý náznak, kde se vlastně lidé na Nevyi vzali. Také popis prostředí a fauny je na můj vkus velmi povrchní, prakticky nulový. Sečteno a podtrženo: „Pěvkyně ve sněhu“ jsou příjemným čtením, přesto nelze vyloženě chválit, potenciál byl imho o něco větší. 64%

Lucc  | *1/2 27.05.2011 13:37

Nedá mi to, abych nezačal několika citacemi.

Obličej ji svědil a bodal od větru. (s. 65)

Někdy však – občas to bylo velice lákavé. (s. 67)

„… Pojď rovnou tam, než uběhne trochu času; všichni tě později budou chtít vidět.“ (s. 82)

Nebylo divu, že občané domova měli Emli rádi, a Mreen moc dobře věděla, že to je pravda. (s. 107)

„… Ale chvíli tam tak bude postávat, bude úplně v klidu a za chvíli začne být zvědavý.“ (s. 152)

Gwin se soukala podél stěny, pažemi si objímala hrudník a obličej měla pevně sevřený. (s. 198)

Taky jsem začal nesnášet obrat „sbalit ruku do pěsti“. Jednou to člověku ještě tak nepřijde, ale když jsem to četl v knize počtvrté… A ke všemu se jedna z hlavních postav jmenuje Emle. Já nevím, jak vám, ale mně se prostě hned vybavila žemle. Navíc překladatelka si usmyslela, že bude toto jméno skloňovat, a to podle vzoru píseň. No a horší než „Emle se dlouze zahleděla z okna“ už je jenom „šel se s Emlí podívat na okraj útesu“. Bezděčná tragikomedie, až je mi autorky líto. Překladatelka a redakce svou práci prostě neodvedly na výbornou, čímž nechci říct, že se překlad nedá číst, ale někdy to prostě skřípne a při celkové nezáživnosti knihy pro čtenáře, jako jsem já, jsou ta skřípnutí víc slyšet. Psal jsem o celkové nezáživnosti? Jak pro koho. Ale pro muže mého věku s mnoha čtenářskými zkušenostmi je tahle kniha prostě právě taková. Není vyloženě špatná, jen je určena spíše pro jinou cílovou skupinu, optimálně asi introvertní romantické dívky ve věku 11 až 15 let. Příběh je jednoduchý, emoce čitelné a šablonovité, postavy celkem prokreslené, ale šedivé, konformní, bouřící se pouze v jakýchsi přijatelných mantinelech. Kniha také neobsahuje jedinou krvavou scénu, žádné velké násilí a vůbec, ale vůbec žádnou nahotu a sexuální tělesný kontakt. O jistých sexuálních aspektech se sice dozvíme, ale jsou to zase věci vztahové. Působí to zcela nepřirozeně. Jako příklad uvedu scénu z lázně. Potkávají se tam ženy, svlékají se a koupou, ale nepadne ani slovo o porovnávání, pozorování, závisti a prostě o všech těch věcech, které by reálně nastaly. To se autorce nehodí do krámu, tak to tam prostě není. Samozřejmě, protože tento román má mladé slečny formovat. Taktéž se dost často objevují náboženské motivy. Sice jen rychlé, střelné modlitby, ale ten Duch hvězd je v románu prostě přítomen skoro všude. Vůbec bych se nedivil, kdyby tenhle román byl psán na objednávku YWCA nebo tak něco.

Z celé knihy je strašně moc cítit, že to psala žena pro ženy. SF to není ani náhodou. Odehrává se to sice na jiné planetě, ale to je jediný SF prvek, který se dá jmenovat. Svět, do kterého autorka román zasadila, je popsán velmi laxně. Ekologie ledové planety je naprosto nefunkční. Jak přežije teplokrevný býložravec pět let dlouhou zimu, pokud nehibernuje a nedělá si zásoby? Jak může rostlinám stačit pár týdnů vegetačního období za pět let? Jak to je s tvorbou půd? Jsou to prostě jen velmi vachrlaté kulisy pro příběh, nic víc. Na druhou stranu se nedá říct, že by mě čtení totálně nebavilo. Knihu jsem otevřel jako oddychovku a své poslání splnila. Rozhodně ji ale nedoporučuji dospělým mužským čtenářům a náročným čtenářům jako takovým. Pro děti (dívky) to ale není úplně špatné a mohlo by je to i bavit.