kniha » Lety zakázanou rychlostí I.
má v knihovně 10
hodnotilo: 8
94%
Lety zakázanou rychlostí I. Více vydání = více obálek.
Sestavil/i:

Pavel Kosatík

Lety zakázanou rychlostí I.

Antologie zahraniční science fiction

Kategorie: sci-fi - antologie - fanbook

originál vyšel: 1985

vydání: SFK VAAZ Brno 1985; SFK VAAZ Brno 1988


Informace / Anotace ke knize: Lety zakázanou rychlostí I. - Antologie zahraniční science fiction

Vyšlo v únoru 1985 jako zvláštní příloha zpravodaje SFK ZO SSM DPB. První reedice v červnu 1988.

Nápad vydat vlastním nákladem antologii nově přeložené science fiction vznikl zřejmě v nočním klubu v Polské ulici někdy na konci roku 1984 (v jeho ponuré tmě, kde nebylo kolem svíčky vidět do tváří ostatních diskutujících, což některé popohánělo k větší odvaze a jiné k opatrnosti, tedy v jeho syrové a vlhce mokvavé tmě se zrodilo vůbec dost nápadů, šlo ostatně tehdy – a mám dojem, že dodnes – o jediný podnik v Praze, kde bylo možno třeba v rozmezí jediného týdne zastihnout Františka Novotného, Ivana Kmínka, Josefa Nesvadbu, Eduarda Martina nebo celou, tehdy ještě nerozpolcenou Koordinaci a další borce, právě zde mě třeba poprvé potmě oslovil Ivan Adamovič a právě z místních suterénních schůdků zahájila Bára Ježková své jedině správné tažení za svou jedině správnou českou feministickou sci-fi). Nevím ani, čí nápad to s tou antologií byl. Zima 1984/85 byla studená, mráz byl minus dvacet i víc, a i když nenastala krize jako v sedmdesátém devátém, docela to stačilo. Lidé se káceli na kluzkých chodnících, šetřilo se elektrikou, rádio hlásilo optimistické zprávy. Někdy se to semele, že se nedá dělat nic jiného než sci-fi antologie. Je jenom potřeba mít po ruce pár povídek, o kterých bezpečně víte, že by se měly přeložit, a lidi, kteří to dokážou udělat. Stalo se. Vše bylo hotovo někdy na konci února 1985. Pořád mrzlo, lidi, rádio a tak furt stejné, jenom o trochu unavenější. První knihu četl Zdeněk Rampas. Dodnes vidím mračna páry odlepující se z jeho úst a slyším zpod zmijovky jeho slova. Zdeňkovi se knížka líbila. Měl jsem radost. Sto třicet stránek strojopisu na blánách. Těmahle rukama. Náklad byl, jestli si vzpomínám, asi šedesát výtisků (byly to staré blány a začaly se trhat). Zdeněk k nim nechal udělat ilustrace a dal si je svázat. Proč zrovna tenhle název: LETY jako úlety, ZAKÁZANÁ rychlost proto, že ze sci-fi se pomalu vytrácí provokace. V antologii měly být provokativní povídky. Dnes se mi zdá, že je tam taková jenom jedna. Big Space Fuck od Vonneguta. Březen 85. Vidím to jako dnes. Vonnegut v Praze, pozvala ho paní ambasadorová Luersová. Fronta v knihkupectví bratří Čapků se pomalu sune, Honza Hlavička přede mnou zdržuje všechny otázkami po původu Mistrova jména. „A vyslovujete se jak? Fónegut?“ KV odpovídá jen se sebezapřením. Potom já. Sunu Lety. Nechápe. „Antologie s vaším BSF,“ rozpačitě koktám, třeba si myslí, že mu podsouvám k podpisu formulář o tom, že se zříká US občanství. Na jeho tváři se nyní objevuje úsměv. A v tom to je, v tom to úplně všecko je, v tom zadrmolení, které teď slyším. Zní to jako „squirt-squeeze-sniff-hihat“, ale proč by říkal právě to? Ani Vláďa Veverka hned v řadě za mnou nerozumí. A přitom cítím, že právě TOHLE je podstatné, vidím významný záblesk v KV očích, je absolutně jasné, že řekl něco, co normálně neříká a co má hrozně velký smysl. Nikdo vůbec nic nechápe. Takhle je to v životě skoro pořád. První díl: Cordwainer Smith a Hra na Draka a Krysu (v antologii Stratený robot vyšla na Slovensku), Besterův Mohamed, Knightova povídka Four in one alias Čtyři jednou ranou, která už měla dávno vyjít knižně, dvě povídky P. K. Dicka (překládejte Dicka!! – možná opravdu někdy napsal něco špatného, ale nevěřím tomu, u nás mu nic takového zatím nevyšlo), taky Sheckley a Bradburyho Stonesteel.

Pavel Kosatík (v 1988 – Lety zakázanou rychlostí 3)

 



WebArchiv - archiv českého webu