kniha » Olymp
v Top10 5 | chce si přečíst 10 | chce mít v knihovně 6 | má v knihovně 106
hodnotilo: 103
87%
Koupit knihu:
Minotaur
Olymp Více vydání = více obálek.

Dan Simmons

Olymp

série: Ílion
díl v sérii: 2

Kategorie: sci-fi - space opera

originální název: Olympos
originál vyšel: 06/2005

vydání: Laser-books (web) 2007; Fobos (web) 2023

odkazy: 7x [recenze]


Komentáře:
knedle  | **** 02.06.2008 08:26

Těžko se mi hodnotí – první díl: Ílion jsem si zamiloval a těšil se jak to celé dopadne. Ale naběh jsem si: nemám načteno. A mít načteno u (na/pro) Simmonse je pekelně těžké. Na Íliad vám bude stačit orientovat se v řecké mytologii a bájích, (Eda Petiška to jistí) a základní povědomí o Williamu Shakespearovi. Olymp je v tomto ovšem jiná liga: tentokrát to chce mít načteno Willa porádně a k tomu i další autory, o kterých jste slyšeli, ale bez vlastní iniciativy (= jen ve škole) se vám do hlavy nedostali. Začátek knihy fajn, zopákl jsem si hlavní postavy a těšil se na další děj. Ale střed knihy byl nějaký nudný. Ač třeba vykydlení vily Ardis bylo víc než dobré. Vůbec jsem nečekal „tolik“ přeživších… Konec pak opět dostal grády, ale jak už jsem psal, některé pasáže jsem prostě nechytal. Takže nečekejte popcorn čtení, tato kniha na vás klade o stupínek větší nároky než předchozí Ílion, a proto také ode mě dostává o jednu * méně. Je to paradox, že za svou neznalost viním knihu :) ale je to tak.

cyberstorm  | ****1/2 26.11.2008 14:30

Perfektna kniha, jedine co ma trapilo bolo ukoncenie trochu po vzoru deus ex machina… Napriek tomu trebba uznat ze ide o dalako nadpriemerne dielo…95%

irigi  | ***1/2 29.03.2009 01:11

Kniha literárně bravurně zvládnutá, motivující k zamyšlení a každopádně hluboká. Kulturních odkazů je, jak to u Simmonse bývá, víc než plno. Ale když mi prodával všechnu tu kvantovou pryž, docela jsem zatínal zuby, za což musím sundat půl hvězdy.

avatar2  | ****1/2 03.10.2009 19:46

Olymp se mi líbil ještě o ždibet víc než Ílion, snad proto že už jsem se orientoval v postavách i v prostředí, na jehož zasazení i proměnlivost se věru těžko zvyká. Děj je takový nějaký přehlednější, stejně jako minule se mi nejvíce libíly trójské reálie a tentokrát i olympské, Achillova cesta za likvidací Dia byla prostě dokonalá. Abych to nějak shrnul – rozhodně palec nahoru, ale pozor – toto není snadná četba, pusťte se do ní nemáte-li na dlouho žádné jiné literární plány, chce to čas.

elanius  | ***1/2 16.11.2009 11:40

Prepojenie jednotlivých dejových línií sa začína vyjasňovať, priebeh deja však stráca na logike, aby všetko vyústilo do rozpačitého konca. A je to vôbec koniec?

Aiax  | *** 16.01.2011 14:23

Fantazie a vypravěčský um autora opět většinu knihy bere dech z plic, Simmons je ovšem zjevně přesvědčen, že dobrý příběh se klidně obejde bez dobrého konce, či jakéhokoli konce. Simmonse mám hrozně rád, je to bezesporu velmistr sci-fi, ale nemůžu si pomoct, Olymp mi připomíná seriál Lost – autoři píšou dál a dál, aniž by měli sebemenší tušení, kam příběh vedou nebo jak jej ukončí. Lost měl ovšem alespoň nějaký konec, sice idiotský, ale nějaký. Olymp ale končí pomalu v půlce věty, jako by to Simmonse najednou přestalo bavit. Nebo jako by si posledních 50 stran neukládal, spadl mu počítač a jemu se už to nechtělo psát znovu, tak to odeslal nakladateli od posledního sejvu. Mimo silnou frustraci z neexistujícího konce (který samozřejmě fandové jako obvykle omlouvají přehršlí rozmanitých vysvětlení typu „co tím chtěl básník říci“) to byl ovšem parádní čtenářský zážitek o výživné hodnotě devíti set stran, a to se počítá.

eviljack  | ***1/2 05.03.2012 10:06

Nemůžu si pomoct, kopanců v ději bylo tolik, že mi to zkazilo skvělý dojem z Ílionu a začátku Olympu. Některé chyby možná lze přičíst na vrub nepozorného překladatele, ale spíš se v tom ztratil už sám Simmons.

tartan  | ***** 21.10.2014 15:10

Hodnotím maximálne, aj s ohľadom na predchádzajúci diel (Ílion), s ktorým tvorí Olymp jeden neoddeliteľný príbeh. Nikdy by som neveril, že sa dá takto neuveriteľne a pritom neuveriteľne nadupane spojiť kvantová fyzika, nanotechnológie, a čo ja viem čo všetko ešte z moderných vied a staré, ale stále živé literárne svety Homéra, Shakespeara a iných a pritom všetkom byť ešte navýsosť a hlavne ľudské. Jediné, za čo by som zrazil body, bol záver, kde bolo na môj vkus príliš veľa „deus ex machina“, ako to tu už aj bolo spomenuté predo mňou, a celkovo dosť kašírovaný záver, v zmysle, že to na mňa nepôsobilo príliš úprimne. Navyše pár otázok zostalo nezodpovedaných (niežeby sa autor nesnažil) a podobne to bolo aj motiváciou viacerých postáv, ktoré mi v konečnom dôsledku neprišli až tak presvedčivé (napr. Odysseus, ehm). Jednoznačne najsympatickejšími a paradoxne najľudskejšími postavami sú potom moravci Mahmud a Orphu, ich dialógy o starej ľudskej literatúre a zmysle života sú jednoducho brilantné. A hoci je Simmons grafoman a občas to s hustotou textu preháňa, keď sa začne niečo diať alebo príde na nejakú akciu, berie to skutočne dych.

„Achilleus vyjde po dvoch schodoch k obrovskej čiernej postave. Štít má na predlaktí, ako by bol pripravený bojovať. "Hej, nezabudli ste, že som tu tiež? A stále čakám odpoveď na moju otázku. KDE JE ZEUS?“ Nyx sa k nemu nakloní a namieri jeden bledý, kostnatý prst ako zbraň. „Tvoja kvantová pravdepodobnosť, že zomrieš mojou rukou, je možno nulová, synu Péleov, ale keď by som ťa rozstrieľala na atómy, na molekuly, možno by vesmír – dokonca aj na kvantovej úrovni – mal dosť práce, aby ten axióm udržal.“ Achilleus čaká. Už si všimol, že bohovia často plácajú podobné nezmysly. Jediné, čo môže robiť, je počkať, až zase prídu k rozumu."

Lucc  | **** 26.01.2024 14:32

Olymp tápe. Ílion rozvinul až příliš linek a Olymp je neumí uspokojivě dotáhnout do konce. Jak se začne „vysvětlovat“, jde to s uvěřitelností, s postavami, se vším do kopru. A stejně nevysvětlí vše. Např. voynixy a jejich chování jsem nepochopil. Mají být nějaká obdoba posťáckého Viktora čističe? Zbavit Zemi nežádoucích zbytků experimentu s milionem lidí starého typu? Proč ale později spolupracují s kalibánky? Trója začíná být pasé, zato moravci jedou na plné koule. Až moc. A zbytečně lidsky. Jejich posedlost starým věkem bych jim věřil, ale ten altruismus? Checht. Ubylo vědy. Simmons se věnuje víc řezničině, čímž sklouzává do pulpu (Achilles na Ithace). A jakoby inter arma silent musae, ubývají citace a rozbory literárních děl. Vysvětlení smyslu života z Prousta bylo naopak fajn a dávalo jakýsi perverzní smysl. Je to přitažlivá teorie, i když zcestná. Mnohé postavy dříve nedůležité se dostávají na výsluní a mnohé, od kterých jsem čekal hodně, ze vytrácejí pro mne s pachutí na jazyku (Helena a vůbec celá trójská záležitost, Odysseus a Savi a jejich předchozí působení, jeho smysl, jejich geniální předvídavost co se týká vývoje lidí starého typu atp.). Konec je dost sladký. A to, co mu předcházelo, mne nechává docela chladným. Posťáci svými kejklemi narušují celou podstatu vesmíru nebo aspoň galaxie a někdo se tady dojímá nad Zemí? Nad ztrátou budoucnosti? Pro koho? A taky se hodně zvrací. Nevím, proč by kdo měl potřebu tolik nad kde čím zvracet (Harman, Hockenberry a další). Já vlastně nevím, co se mi na této knize, která opravdu bezprostředně navazuje na Íllion, tak nelíbilo, ale prostě to tak bylo. Pořád je to slušná kniha, ale někdy vede čtenáře až moc za ručičku a jindy je zase děsně tajemná a složitá. Ale hlavně je poměrně dost samoúčelná a autor si v ní honí trik, jak je úžasný a skvělý, ale pak udělá klidně pár bot a pokazí mi čtení. Tak to pr.



WebArchiv - archiv českého webu