Komedianti přijeli
Na kolena, zmetku
Ta, kterou smějí sedlat jen bohové...
Očisti ten meč
Zimní svátek
Stříbro je, když... (Puto Argan)
Mlynářčina náruč
Vilja
Nemám rád vánoce
Hra I (Sabat vyhořelých)
Hra II (Studený déšť)
Brána Caer Morhen
Valentýnské srdce
Den mrtvých
Žízeň
Úplné informace najdete pod záložkou povídky
Hra… to je slovo významy přímo těhotné. Dětské ruce svírající
bábovku, noha stojící na plynovém pedálu auta, bojové linie, tajná
jednání, těla spletená v milostné křeči i dopadající bič, to
všechno může být hra. Rádi si hrajeme. Něžně, krutě, s dobrou vůlí
i s jedem v srdci. Bezpečně i nebezpečně, dobře i špatně. Někdy
při tom působíme bolest a někdy toho dokonce ani nelitujeme.
V Hrách na bolest se sešly povídky, točící se tak či onak kolem
tělesných žádostí. Už to samo o sobě je činí trochu podezřelými,
protože, málo platné, dodnes lidé soudí, že sex je činnost sice
zábavná, ale duchovně nepříliš povznášející. Snad mají pravdu, jenže
touhy těla mají své horké prsty úplně všude, ve všech našich
rozhodnutích, plánech, přáních, rvát se a ukájet touhy těla, to je
imperativ, který stojí nad většinou živočichů, které naše planeta nese
na svých zádech, a u lidí ho nevymýtilo ani náboženství, pokrok, posty,
dechová cvičení, ani tresty tělesné i duševní. Naštěstí.
Pojďte tedy nadzvednout pokrývky mokré slzami i krví, zabořit hlavu do
polštářů, které tlumí výkřiky bolesti, nářek touhy i slova, která
mají být vyřčena. Pojďte a nesuďte příliš přísně ty, kdož v nich
chybují, milují a nenávidí. Možná, že jinak nemohou.